Úkolem primární psychosomatické péče je podporovat porozumění psychosomatika a zajištění adekvátní péče o pacienty v této oblasti. Má tvrzení, že patří do primární lékařské péče, a doplňuje zde většinou konvenční medicínu zaměřenou na organy nebo funkce. Psychosociální pozadí nemoci může být lépe pochopeno lékařem a pacient může být léčen holisticky. Cílem je zlepšit včasné odhalení a léčbu duševních chorob, pokud se vyskytnou jako doprovodné onemocnění somatických potíží. Od roku 2003 je základní psychosomatická péče součástí lékařských oborů všeobecného lékařství, vnitřního lékařství, gynekologie a porodnictví jako další vzdělávání.
Indikace (oblasti použití)
- Primární péče o pacienty v kontextu léčby somatických potíží.
- léčba pacientů s:
- Úzkostné poruchy
- Cefalgie (bolest hlavy)
- Deprese
- Nespavost (poruchy spánku)
- Panický záchvat
- Bolesti zad
- Bolestivé syndromy
Primární psychosomatická péče dále nabízí pomoc s:
- Odhalování a zprostředkování fyzických / duševních vazeb v mnoha chorobných procesech.
- Odhalování a zpracování konfliktů
- Smutná práce
- Vývoj strategií pro zvládání nemoci
- Partnerské poradenství
- Diagnostika a terapie sexuální dysfunkce
Primární psychosomatická péče představuje významný pokrok v důrazu na psychologické příčiny nemoci a vztah mezi lékařem a pacientem. Léčí se tedy nejen fyzické utrpení pacienta, ale také mysl a osobnost.
Postup
Pokud jde o základní psychosomatickou péči, má být lékaři umožněno zahrnout do jeho diagnózy fyzický a emoční stav pacienta a jeho vztahy k sobě a ostatním (včetně lékaře). Primární péče se v zásadě skládá ze tří základních prvků:
- Základní diagnostika - rozpoznání psychologických vlivů a poruch nebo psychosociální složky chorobného procesu.
- Basic terapie - bazální psychosomatická léčba ve vztahu důvěryhodného lékaře a pacienta.
- Spolupráce - se systémem psychosociální péče o nezbytnou psychoterapeutickou léčbu.
V kontextu primární psychosomatické péče jsou identifikovány běžné duševní poruchy a jsou sledovány v základní diagnostice, což zahrnuje následující skupiny chorob:
- Duševní nemoc - např úzkostných poruch or deprese.
- Funkční poruchy - např somatoformní poruchy, zde jsou příznaky nebo fyzické stížnosti bez, což je organický nález.
- Psychosomatické nemoci - fyzické nemoci, jejichž patogeneze (vývoj nemoci) má být spojena s psychosociálními faktory, např Bulimie nervosa (závislost na přejídání).
- Somatopsychické poruchy - psychologické problémy vznikající při zvládání nemocí z těžkého utrpení (např. rakovina).
Basic terapie je založen především na integraci psychologických a somatických aspektů prostřednictvím verbální intervence: pomocí systematické konverzace se zaznamenávají a analyzují souvislosti chorobného procesu. K tomu dochází výhradně v individuální konverzaci s pacientem. Druhou hlavní složkou základní psychosomatické péče je cvičení a sugestivní techniky. Autogenní trénink a relaxace terapie podle Jacobsona (progresivní sval relaxace) se používají jak při individuální léčbě, tak ve formě skupinové terapie. Dále lékařské hypnóza (synonymum: hypnoterapie) je jednou z možností základní terapie. Aby byly splněny tyto požadavky, musí mít ošetřující lékař důkladné znalosti o biopsychosociální teorii onemocnění a tyto znalosti musí smysluplně zahrnout do užívání pacienta zdravotní historie. Důležitou roli hraje také vztah mezi lékařem a pacientem: prostřednictvím sebereflexe musí lékař rozpoznat problémy, které vyplývají z jednání s pacientem, a dále rozvíjet jeho terapeutické dovednosti.
