Co způsobuje vykloubení ramen? | Luxace ramen

Co způsobuje vykloubení ramen?

Již bylo zmíněno rozlišení mezi traumatickou a atraumatickou dislokací ramene. Příslušné příčiny vývoje dvou forem dislokace ramen jsou podrobněji popsány níže. Posttraumatická rekurentní dislokace ramene předpokládá traumatickou počáteční dislokaci, a lze ji proto považovat za částečnou formu traumatické dislokace ramene.

Příčiny traumatické dislokace ramen lze najít například v části Například k ní dochází nejčastěji v důsledku pádu: Při pokusu zadržet paži ramenní kloub je náhle vystaven velkému tlaku a může se nepříznivě otáčet. Z tohoto důvodu podpůrný aparát vazů a svalů již neudrží kloub a dojde k jeho vykloubení. Totéž se může stát v některých sportech, jako je např tenis, lyžování a házená.

V závislosti na směru, ve kterém je síla aplikována, a tedy na dislokaci, se rozlišuje mezi dislokací předního, zadního a dolního ramene, přičemž dislokace předního ramene je zdaleka nejběžnější. Klasickou příčinou vykloubení předního ramene je pád do zad, při kterém paže nešťastně spadne na zem. Zatímco sportovní nehody jsou nejčastější příčinou vykloubení ramen u mladých lidí, riziko pádu je hlavním rizikem u starších lidí.

Navíc stabilita vazů a svalů v těle v průběhu let často klesá. Předchozí dislokace také představují rizikový faktor, protože vazový aparát se do určité míry propůjčuje.

• Nehody nebo
• Účinky síly

Příčiny a mechanismy poranění posttraumatické rekurentní dislokace ramene jsou považovány za do značné míry pochopené.

Jsou považováni za „opakující se“ kvůli svému jménu, takže již muselo dojít k traumatické (nehodové) počáteční dislokaci, která se navíc nemusí uzdravit podle plánu. Nejběžnějšími příčinami posttraumatické rekurentní dislokace ramen jsou

• Zbývající poškození po traumatické počáteční luxaci, ke které obvykle dochází poprvé v dospělosti.
• Chrupavkovitá / kostnatá Bankartova léze (= slza labrum glenoidale v kontextu luxace předního ramenního kloubu)
• Hill-Sachsova léze (= otisk na dorsolaterální (směrem k zadní, boční) hraně humerální hlavy; v obvyklé dislokaci)
• Slabost aparátu tobolka-vaz
• Ztráta propriocepce (= ztráta vnímání a kontroly polohy těla v prostoru; smyslová porucha)
• Svalová slabost navzdory adekvátní rehabilitaci

V oblasti obvyklé dislokace ramen není dosud dostatečně objasněna etiologie ani patogeneze onemocnění. Klasicky je v této podskupině přítomna první dislokace, která je obvykle zaměřena na processus coracoidia (= korakoidní proces). Obvyklá první dislokace se vyskytuje hlavně v dětství a dospívání. Obvykle zůstává nestabilita, která je obvykle velmi bezbolestná. Předpokládá se navíc, že ​​některé faktory mají příznivý vliv na vývoj obvyklé dislokace ramene:

• Anomálie v oblasti aparátu tobolka-vaz
• Změněno síťování kolagenu nebo složení kapsle
• Dysplázie glenoidní dutiny (snížený kontakt glenoidů)
• Zvýšený sklon objímky dopředu, snížené otáčení hlavice humeru dozadu
• Vrozená slabost pojivové tkáně Ehlers-Danlosův syndrom (hyperelasticita, zvýšená zranitelnost a porucha hojení ran na kůži, hyperextenze kloubů se sklonem k dislokaci; dědičný klinický obraz) Marfanův syndrom (dědičný klinický obraz, speciální onemocnění pojivové tkáně: změny v očích, habitus a kardiovaskulární systém)
• Ehlers-Danlosův syndrom (hyperelasticita, zvýšená zranitelnost a porucha hojení ran na kůži, hyperextenze kloubů se sklonem k dislokaci; dědičný klinický obraz)
• Marfanův syndrom (dědičný klinický obraz, speciální onemocnění pojivové tkáně: změny v očích, habitusu a kardiovaskulárním systému)
• Svalová dysfunkce
• Ehlers-Danlosův syndrom (hyperelasticita, zvýšená zranitelnost a porucha hojení ran na kůži, hyperextenze kloubů se sklonem k dislokaci; dědičný klinický obraz)
• Marfanův syndrom (dědičný klinický obraz, speciální onemocnění pojivové tkáně: změny v očích, habitusu a kardiovaskulárním systému)