Diagnóza
V zásadě existují dvě možnosti klinické diagnózy cukrovka insipidus. V obou případech se měří urinosmolarita, tj. Koncentrace moči. Na jedné straně je lékařům k dispozici takzvaný test žízně.
Je to však založeno na spolupráci pacienta. V testu žízně, který by měl trvat maximálně 24 hodin kvůli ztrátě tekutin, nedochází ke zvýšené sekreci (vylučování) hormonu ADH přes dehydratace („Vysychání z těla“). Toto vylučování by bylo důležité, aby se zajistilo, že krev objem je udržován, pokud je příjem tekutin příliš nízký nebo chybí.
Na druhou stranu lze podávat látku zvanou desmopresin. Tato látka má stejnou funkci jako hormon vasopresin (ADH). Tuto metodu lze použít k rozlišení mezi centrální a ledvinovou cukrovka insipidus.
Je to proto, že pokud během testu žízně není zjištěna zvýšená koncentrace moči, cukrovka insipidus lze diagnostikovat, ale přesný podtyp lze určit pouze podáním hormonu desmopresinu. Pokud ledvina nereaguje na to, tj. stále se vylučuje vysoce zředěná moč, příčina spočívá v ledvina sám. Není schopen instalovat vodní kanály. Jinak, pokud je koncentrace moči nyní normální, příčina je ústřední, tj. V hypofýzy. Tady hypofýzy produkuje příliš málo nebo vůbec ADH (antidiuretický hormon).
Terapie Diabetes insipidus
Terapie diabetes insipitus se liší v závislosti na formě onemocnění. Existuje diabetes insipitus centralis a diabetes insipitus renální. V případě diabetes insipitus centralis příčina spočívá v Hypotalamus nebo hypofýzyčímž je narušeno uvolňování ADH (antidiuretického hormonu).
V případě diabetes insipitus renální příčina spočívá v ledvinách nebo přesněji v distálních tubulech a sběrných tubách. Zde ADH (antidiuretický hormon) již nemůže plně rozvinout svůj účinek. Příčinou této poruchy mohou být například otravy nebo léky, stejně jako renální nedostatečnost, zánět ledvinové pánve nebo dokonce genetická vada.
Aby byla léčba účinná, musí v závislosti na klasifikaci onemocnění mít různé přístupy. V obou terapeutických přístupech je cílem kompenzovat hrozící nedostatek vody v těle a snížit ztrátu moči. Toho je dosaženo různými přístupy.
1) Terapie diabetes insipitus centralis je považována za jednodušší, protože se podává desmopresin (analog vazopresinu). Desmopresin je antidiuretikum, tj. Léčivo, které snižuje vylučování močí. Desmopresin je analogem antidiuretického hormonu, endogenního hormonu, který stimuluje tubuly ledvin, aby propustily více vody.
Výsledkem je, že se více vstřebává voda a méně se vylučuje moč. Tato moč je pak koncentrovanější. Vzhledem k tomu, že ADH (antidiuretický hormon) se již v případě cukrovky insipitus centralis neuvolňuje kvůli poruše Hypotalamus a hypofýza, terapie zde zasahuje převzetím funkce ADH s podaným desmopresinem.
Tento desmopresin lze podávat perorálně (roztok) nebo nazálně (nosní sprej). 2. léčba diabetu insipitus renální je však poněkud obtížnější. Thiazid diuretika lze dát.
Thiazidy diuretika patří k takzvaným diuretikům. Působí na distální tubuly ledvin a zajišťují zvýšené vylučování sodík. Díky tomu je vylučovaná moč koncentrovanější. Kromě toho je v případě diabetes insipitus renalis povinný zvýšený příjem tekutin.
