Diagnóza
Aby bylo možné diagnostikovat demence, standardizované zkušební postupy jsou primárně považovány za prostředky volby. K posouzení pozornosti lze použít testy jako Mini Mental State Test (MMST), Montreal Cognitive Assessment Test (MOCA Test) nebo DemTec Test, paměť výkon, orientace i aritmetické, jazykové a konstruktivní dovednosti. Pravděpodobnost přítomnosti demence lze poté odhadnout na základě systému hodnocení. Součástí klasické diagnostiky je podrobná anamnéza (jak vlastní, tak anamnéza ostatních, např. Příbuznými), fyzikální a neuropsychologické vyšetření a krev testy, mozek vodní testy, zobrazování (CCT, MRT) hlava nebo mozek a elektroencefalografie (EEG).
Terapeutická opatření
Protože většina forem demence jsou nevratné nemoci mozek, proto nejsou k dispozici žádné terapeutické možnosti pro cca. 90% pacientů s demencí, kteří by umožnili úplné vyléčení. Jediným způsobem, jak oddálit progresi onemocnění a udržet si co nejdéle nezávislost, je použití vhodné kombinace psychoterapeutické, sociálně terapeutické a lékařské léčby.
Léky na demenci jsou tzv. Léky na demenci (např. Donepezil®, Galantamin® nebo Rivastigmin®), které se používají především Alzheimerova demence a jednat jako ústřední cholinergika. Kromě toho antidepresiva (např Citalopram®) pro depresivní příznaky nebo atypické neuroleptika (např Risperidon®) na psychotické příznaky a poruchy spánku lze použít jako podpůrný a zmírnění příznaků. Zejména u vaskulárních demencí je terapie primárně založena na zlepšení krev dodávka do mozek tkáně a tím snižuje kardiovaskulární riziko.
Průběh forem demence
Průběh demence lze rozdělit do tří fází: mírnou, středně těžkou a těžkou demenci. Mírná počáteční fáze demence je charakterizována zvyšováním zapomnění (zejména krátkodobého) paměť je ovlivněn) a orientační obtíže, které jsou zpočátku časově omezené. V této fázi nejsou postižené osoby obvykle omezeny ve své nezávislosti, ale může být patrné, že často přemisťují předměty nebo například často bloudí ve všední dny.
Mírně těžká demence se zvyšuje paměť problémy, poruchy komunikace, rozpoznávání, mobilita a schopnost učit se, takže složité akční sekvence jsou často obtížné a nezávislost je postupně omezována. Kromě toho může také docházet k nedostatečné orientaci na prostorové a osobní úrovni a narušení řeči. Pokud pak demence postupuje do těžkého stádia, obvykle dochází k úplné ztrátě rozpoznání a paměti, úplnému úpadku řeči a obvykle také inkontinence.
Postižení lidé upoutají na lůžko a stále více potřebují pomoc a péči. Obecně však ne každá forma demence je stejná a ne každý pacient musí mít stejné příznaky. Kromě toho formy demence se také mohou v průběhu času značně lišit, takže některé postupují rychleji (např. vaskulární demence) a jiné pomaleji (např Alzheimerova demence).
