Diagnostika
Za účelem detekce nebo správné diagnostiky a roztržená šlachaje nezbytný podrobný anamnézový rozhovor. Zde mohou dotčené osoby samy poskytnout důležité informace o a roztržená šlacha podrobným popisem možného průběhu nehody. Úkolem lékaře ošetřujícího pacienta je zjistit výskyt typických příznaků a vyšetřit je.
Intenzita bolest lze vyšetřit a bolestivost lze ovládat palpací postižené šlachy. V tomto okamžiku může lékař určit možné důlek nebo zatažení navíc k bolest způsobené tlakem. Pokud pacient nahlásí hlasitý zvuk následovaný silným bolest a otok konkrétní oblasti šlachy, a roztržená šlacha je velmi pravděpodobné.
Pro potvrzení diagnózy natržené šlachy je užitečné zkontrolovat funkčnost šlachy při vyšetření a odhadnout výsledné omezení pohybu. Pro tento účel existují určité funkční testy, podle toho, která šlacha těla je ovlivněna. Tyto testy se provádějí za účelem kontroly pohybových omezení, nestability a abnormální pohyblivosti.
Kromě anamnézy a vyšetření jsou pro diagnostiku roztržené šlachy relevantní také zobrazovací postupy. Patří mezi ně rentgenové paprsky, ultrazvuk a pokud je to nutné, MRI (magnetická rezonance). Použití 3 zobrazovacích postupů se liší podle lokalizace nebo závažnosti.
Pokud existuje velká slza šlachy, kterou lze již relativně spolehlivě diagnostikovat prohlídkou, ultrazvuk vyšetření pomáhá vizualizovat strukturu šlachy a slzu. Pokud existuje podezření, že je kromě zlomeniny šlachy zlomena i kost, tj. Slza zlomenina, Rentgen obraz ve 2 rovinách může poskytnout informace o tom, protože kostní struktury mohou být dobře zobrazeny na rentgenovém snímku. Nakonec lze v případě potřeby předepsat MRI. Pomocí MRI lze detekovat i ty nejmenší strukturální změny v různých rovinách řezu, díky čemuž je tato zobrazovací technika lepší než rentgenové záření a ultrazvuk ve složitých případech. Nicméně, Rentgen a ultrazvuková vyšetření jsou prozatím standardní.
Všechny články v této sérii:
