Stručné shrnutí
- Příznaky: Eozinofilní ezofagitida způsobuje mimo jiné potíže s polykáním a bolesti za hrudní kostí. Děti si naopak většinou stěžují na pálení žáhy, nevolnost nebo bolesti břicha.
- Léčba: inhibice tvorby žaludeční kyseliny, léky tlumící obranu (imunosupresiva), případně eliminační dieta.
- Příčiny: Eozinofilní ezofagitida je a.e. forma potravinové alergie, která způsobuje zánět sliznice jícnu.
- Rizikové faktory: Eozinofilní ezofagitidou jsou zvláště často postiženi lidé s alergickými onemocněními a sklonem k nim (atopie).
- Vyšetření: ezofagoskopie; ke spolehlivé detekci eozinofilní ezofagitidy lékař odebírá vzorky tkáně ze sliznice jícnu pomocí endoskopu.
Co je eozinofilní ezofagitida?
Eozinofilní ezofagitida je chronické zánětlivé onemocnění jícnu. Lékaři to považují za formu potravinové alergie. Termín eozinofilní ezofagitida specificky popisuje zánět jícnu s imunitními buňkami typickými pro alergii:
Eozinofilní ezofagitida se stala jednou z nejčastějších forem ezofagitidy. Postihuje dospělé i děti. Podle současných poznatků je u chlapců a mužů dvakrát až třikrát vyšší pravděpodobnost jeho rozvoje než u lidí ženského pohlaví.
Jaká je očekávaná délka života u eozinofilní ezofagitidy?
Očekávaná délka života u eozinofilní ezofagitidy není omezena důslednou léčbou. Léčba však obvykle trvá celý život, protože zánět obvykle rychle znovu vzplane, pokud se neléčí.
To je vždy případ, kdy se například eozinofilní ezofagitida řeší speciální dietou a vyhýbá se vyvolávajícím potravinám. Pokud se pak potravina znovu sní, dochází k recidivě onemocnění (recidivě). Důvod: imunitní systém nadále citlivě reaguje na určité složky potravy. Při opětovném kontaktu se sliznice jícnu opět zanítí a způsobí typické příznaky.
Bez léčby eozinofilní ezofagitidy se zánět obvykle stává chronickým. Postupem času se tkáň jícnu remodeluje a jícen se stává méně pohyblivým. Navíc to má za následek vysoce kvalitní zúžení (striktury) v místech. Pro postižené je stále obtížnější polykat a všímají si, že se jídlo zasekává.
Jaké jsou příznaky eozinofilní ezofagitidy?
Eozinofilní ezofagitida obvykle způsobuje různé příznaky u dospělých a dětí. Dospělí a dospívající mají často potíže s polykáním a pálením až bolestí za hrudní kostí. Potrava může uvíznout v jícnu (obstrukce bolusu). Postižení jedinci pociťují někdy bolestivý pocit bulky a mají nutkání zvracet.
Někdy postižení také pociťují nepříjemný pocit nebo dokonce bolest v jícnu bezprostředně po požití určitých potravin. To se nazývá okamžitá reakce jícnu vyvolaná jídlem (POŽÁR).
Příznaky eozinofilní ezofagitidy začínají často zákeřně a postižení je často podceňují. Spíše upravují své stravovací návyky, jak nemoc pomalu postupuje. Často si postižení ani nevšimnou, že v průběhu let změnili své stravovací návyky.
U chronické eozinofilní ezofagitidy se běžně vyskytují následující stravovací návyky: pacienti
- jíst pomalu,
- důkladně žvýkat,
- nakrájet jídlo na velmi malé kousky,
- často používají velké množství omáčky,
- pijte s každým soustem, abyste jídlo „smyli“,
- vyhýbat se jídlu na veřejnosti, protože se chtějí vyhnout trapné situaci kvůli potížím s polykáním.
Eozinofilní ezofagitida u kojenců a dětí se obvykle projevuje pálením žáhy, nevolností a zvracením a bolestmi břicha. Postižené děti jsou vybíravé, odmítají pít nebo jíst a mohou se vyvíjet pomaleji než jejich zdraví vrstevníci (zpomalení růstu). Děti, které dostatečně nejedí, jsou často také unavené a ospalé.
Jak se vyvíjí eozinofilní ezofagitida?
Přesná příčina eozinofilní ezofagitidy je stále nejasná. Dnes odborníci předpokládají, že eozinofilní ezofagitida je formou potravinové alergie. V tomto případě imunitní systém reaguje zvláště citlivě a prudce na určité potraviny (např. kravské mléko nebo pšenici).
Kontaktem s příslušnými složkami potravy vzniká ve sliznici jícnu alergická reakce a dochází k jejímu zánětu. Při tom je kolonizován imunitními buňkami typickými pro alergii, zejména eozinofilními granulocyty. Je také možné, že alergenní látky ve vzduchu (aeroalergeny jako pyl) mohou způsobit eozinofilní ezofagitidu.
Zdá se, že rizikovým faktorem pro rozvoj eozinofilní ezofagitidy je situace, kdy byl imunitní systém v dětství málo vystaven nečistotám a bakteriím z prostředí. Této teorii se také říká hygienická hypotéza.
Podle této teorie se u dětí, které vyrůstají ve zvláště čistých domácnostech, rozvinou alergie častěji než u dětí, které měly intenzivní kontakt se svým okolím. Vědci předpokládají: Imunitní systém se učí tyto látky tolerovat častým kontaktem s potenciálními alergeny v raném věku.
Jak lékař diagnostikuje eozinofilní ezofagitidu?
Pokud má člověk stížnosti na gastrointestinální trakt, jsou vhodným prvním kontaktem rodinní lékaři. V případě potřeby odešlou postiženého ke specialistovi, gastroenterologovi. Ten vyšetří jícen pomocí kamery (ezofagoskopie) a dokáže tak odhalit eozinofilní ezofagitidu.
Anamnéza a fyzikální vyšetření
Nejprve se lékař pacienta podrobně zeptá (anamnéza). Ptá se na příznaky, jak dlouho existují a zda se vyskytují jen v určitých situacích. Ptá se také na všechna známá předchozí onemocnění: Eozinofilní ezofagitida je zvláště častá u astmatiků a (jiných) alergiků.
Esofagoskopie (ezofagoskopie)
Pokud má lékař podezření na (eozinofilní) ezofagitidu, dalším krokem je naplánovat endoskopii jícnu. Lékaři to označují jako esofagoskopie nebo esophago-gastro-duodenoskopie (ÖGD), protože obvykle hodnotí také žaludek (gaster) a duodenum.
Pro endoskopii lékař zavede do jícnu ústy ohebnou trubici s kamerou. U pacienta s eozinofilní ezofagitidou může být na některých místech zúžená. Sliznice se zdá být oteklá a zarudlá, má obvykle podélné rýhy, často prstencové poškození tkáně a snadno krvácí.
Při tomto vyšetření lékař odebírá i malé vzorky tkáně, které později laboratoř vyšetří pod mikroskopem. Zde výzkumníci vidí typické eozinofilní granulocyty.
Krevní hodnoty
Neexistuje žádná laboratorní hodnota, která by jasně ukazovala na eozinofilní ezofagitidu. Až každý druhý pacient má také zvýšené eozinofilní granulocyty v krvi (eozinofilie). Někteří pacienti mají také zvýšené hladiny endogenní protilátky imunoglobulinu E (IgE). IgE obecně hraje roli v alergických reakcích a zvýšené hladiny mohou indikovat alergické onemocnění.
Jak se léčí eozinofilní ezofagitida?
V léčbě eozinofilní ezofagitidy existují tři léčebné přístupy. Běžnými možnostmi léčby jsou léky na potlačení obranyschopnosti („kortizon“), inhibitory žaludeční kyseliny nebo speciální dieta.
Léčba glukokortikoidy
Jednou z možností léčby eozinofilní ezofagitidy jsou glukokortikoidy („kortizon“), které působí lokálně na sliznici (lokální terapie). Nejčastěji lékaři předepisují tavící tabletu s účinnou látkou budesonid. Glukokortikoidy inhibují imunitní reakce ve tkáních a způsobují ústup zánětu.
Pacienti užívají léky asi šest týdnů, poté lékaři znovu zrcadlí jícen. Pokud zánět zcela neustoupil, obvykle předepisují lék na dalších šest týdnů.
Léčba inhibitory žaludeční kyseliny (inhibitory protonové pumpy)
Inhibitory žaludeční kyseliny mohou také pomoci proti eozinofilní ezofagitidě. Lékaři předepisují tablety ve vysokých dávkách zhruba na osm týdnů a pak se znovu podívají na jícen. Dosavadní studie ukazují, že přibližně jeden ze dvou až tří pacientů již nemá příznaky pod sebou. U těchto pacientů pravděpodobně žaludeční kyselina podpořila silnou imunitní reakci.
Eliminační dieta – dietní plán pro eozinofilní ezofagitidu
Poznatky o něm vycházejí z předchozích zkušeností a vědeckých poznatků. Je proto také označována jako „empirická“ eliminační dieta.
Změna stravy vyžaduje ze strany pacientů velké úsilí, protože se musí vyhýbat velké části své typické stravy. Speciální dietní požadavky také často vedou k vyšším nákladům. To, co mohou nemocní stále jíst, zahrnuje ovoce, zeleninu, maso, drůbež, rýži, fazole a obiloviny jiné než pšenici.
Po šesti až dvanácti týdnech eliminační diety se provádí opakované zrcadlové vyšetření jícnu. Pokud se eozinofilní ezofagitida během této doby zlepšila, může pacient znovu vyzkoušet vyhýbaná jídla, jednu po druhé. Během tohoto procesu lékař v pravidelných intervalech vyšetřuje sliznici jícnu.
Příklad: postiženému je opět testováno vajíčko po dobu jednoho až dvou měsíců. Poté následuje kontrolní vyšetření a lékař zkontroluje, zda se jícen opět nezanítil. Lze tak odfiltrovat, které potraviny zánět způsobily a postižený by se jim pak měl doživotně vyhýbat.
Pokud je eliminační dieta bez příznaků, je eozinofilní ezofagitida léčitelná po celý život.
Kromě 6-potravinové eliminační diety existují další diety pro eozinofilní ezofagitidu. Mohou také pomoci, ale jsou sotva užitečné z různých důvodů:
Elementární strava: postižené osoby jedí pouze tekutou potravu smíchanou s vodou a speciálním živným práškem (formulovaná strava). Elementární dieta je velmi účinná, ale pro většinu lidí není udržitelná. Někdy je nepříjemná chuť rušivá a děti mohou potřebovat krmnou sondu.
Dieta založená na alergických testech: Nejprve se používá alergický test (např. prick test), aby se zjistilo, na jaké potraviny pacient reaguje. Těm se pak pacient cíleně vyhýbá. To však pomáhá jen asi jednomu ze tří pacientů s eozinofilní ezofagitidou. Lékaři proto tuto dietu nedoporučují.
Dlouhodobá léčba eozinofilní ezofagitidy
Glukokortikoidy nebo inhibitory žaludeční kyseliny po dobu šesti až dvanácti týdnů zlepšují eozinofilní ezofagitidu u mnoha pacientů. Tato první fáze terapie se také nazývá indukční terapie. Pokud by však pacienti po tomto vysadili léky, jícen by se rychle znovu zanítil.
Vybírají si lék z úspěšné první fáze terapie a většinou snižují dávku. Po jednom až dvou letech pak znovu zkontrolují jícen pomocí endoskopie jícnu.
Stejné je to s úspěšnou dietou. Pokud pacienti začnou opět normálně jíst, je recidiva ezofagitidy jistá. Je proto nutné, aby se trvale zdržovali kauzálních potravin.
Pokud se první léčbou nepodařilo zmírnit eozinofilní ezofagitidu, doporučují lékaři některou z dalších možných terapií.
Léčba striktur
Často je jícen v důsledku dlouhotrvajícího zánětu nepohyblivý a vykazuje zúžení (striktury). V tomto případě může pomoci balónková dilatace. Při této proceduře lékaři zatlačí balónek až do zúžené části jícnu a nafouknou jej. Postižené místo se tak rozšíří a potrava může opět snáze projít.
Případně lékaři zúženou oblast „bougie“ například plastovými krytkami ve tvaru kužele („bougies“). Během odrazu opakovaně protlačují tyto bougie skrz zúžení, pokaždé používají větší bougie.
