Regulace krevního tlaku
Arteriální krev tlak vykazuje pulzující charakter, přičemž maximální hodnota těchto variací se nazývá systolická (nejvyšší krevní tlak hodnota vyplývající ze systoly (fáze kontrakce / extenze a ejekční fáze srdce) srdce) a minimum nazývané diastolické (nejnižší hodnota krevního tlaku vyskytující se během diastola (relaxace a fáze plnění) srdce) krevní tlak. Parametr, který je ve skutečnosti relevantní pro arteriální krev tlak je střední arteriální krevní tlak (MAPA). Je to produkt srdečního výdeje (CV) a celkové periferní vaskulární rezistence (TPW).
TK = HZV x TPW
Periferní vaskulární odpor závisí na průměru arterioly a viskozita směsi krev.
Srdeční výdej
Srdeční výdej (HRV) je vyjádřen jako srdeční výdej za minutu (HMV) a je objem krve vyloučené z srdce do jedné minuty. HMV tedy závisí na srdeční frekvence a mrtvice objem (SV).
HMV = srdeční rytmus objem x srdce bije za minutu. U zdravých lidí je srdeční výdej za minutu je 4.5-5 1 / min.
Srdeční index
Dalším důležitým parametrem je srdeční index (CI): srdeční index se počítá ze srdečního výdeje (HMV) a plochy povrchu těla. Vyjadřuje se jako srdeční výdej v litrech na m2 plochy povrchu těla. Lze jej měřit například pomocí PiCCO.
U zdravých jedinců je srdeční index mezi 4.2 a 3.3 l / m2.
Od měření střední arteriální krevní tlak je časově velmi náročný, v lékařské praxi se měří pouze systolický a diastolický krevní tlak.
Srdeční index hraje důležitou roli v monitoring hemodynamika (tekutinová mechanika krve a síly na ni působící) a oběh údaje o pacientech na jednotkách intenzivní péče.
Regulace krevního tlaku
Srdeční výdej a celková periferní vaskulární rezistence, a tedy arteriální krevní tlak, podléhají rychlým a pomalým regulačním mechanismům.
Rychlé změny krevního tlaku jsou řízeny zvýšenou sympatickou aktivitou, která způsobuje zvýšení srdečního výdeje řízené poptávkou se zvýšením arteriálního krevního tlaku během fyzické námahy. Baroreceptorový reflex (reakce vyvolané baroreceptory / tlakovými receptory na změnu krevního tlaku) vyvolaný zvýšením krevního tlaku vede k opětovnému poklesu krevního tlaku během několika sekund.
Pomalé změny krevního tlaku jsou kontrolovány hlavně elektrolytem a voda vyvážittj. funkce ledvin a různé hormonální systémy (renin-angiotensin-aldosteron systém (RAAS), kinin-kalikrein systém, atriální natriuretický peptid).
Místní regulace krevního tlaku se uskutečňuje pomocí poselských látek, jako je endotelin a oxid dusnatý (NE = endothelium odvozený relaxační faktor) zúžením („zúžením“) nebo dilatací („rozšířením“) plavidla endotelovými buňkami („buňkami vnitřní cévy“) ve stěně cévy.
Klinicky-praktický význam má rytmus krevního tlaku mezi dnem a nocí, který je řízen sympatikovagální aktivitou.
