Hmatové vnímání se týká pasivního vnímání dotyku, které společně s haptickým vnímáním odpovídá dotyku. V hmatovém vnímání stimul molekuly z prostředí se váží na mechanoreceptory a jsou vedeny do CNS. Neurologická onemocnění narušují hmatové vnímání.
Co je to hmatové vnímání?
Hmatové vnímání se týká pasivního vnímání dotyku, které společně s haptickým vnímáním odpovídá dotyku. Pod pojmem hmatový smysl se kombinuje haptické a hmatové vnímání. Oba typy vnímání umožňuje člověk kůže, což je největší smyslový orgán z hlediska povrchové plochy. Prostřednictvím haptiky jsou lidé schopni aktivně se dotýkat předmětů a předmětů. Zároveň díky hmatovému vnímání také pasivně vnímá, když se ho předměty nebo předměty dotýkají. U těchto dvou vjemových kvalit závisí hmat na senzomotorickém a somatosenzorickém systému. Hmatové vnímání se týká převážně detekce mechanických dotykových podnětů, které jsou detekovány hlavně takzvanými mechanoreceptory. Hmatové vnímání odpovídá do značné míry exterocepci, tj. Vnímání podnětů z prostředí. Od toho je třeba odlišit interocepce, která umožňuje lidem vnímat podněty zevnitř těla. V oblasti interocepce je hmatové vnímání úzce propojeno s kinestetickým systémem a ovlivňuje tak smysl pro polohu a smysl pro postavení vlastního těla v prostoru. Protopatická citlivost je termín používaný k popisu všech hmatových vjemových kvalit hrubého vnímání. Epikritická citlivost se týká percepčních vlastností jemného vnímání.
Funkce a úkol
Hmatové vnímání dává lidem pocit. Za tímto účelem existují v člověku takzvané mechanoreceptory kůže. Mechanorecepce je příjem mechanických podnětů z prostředí, které se v mechanoreceptorech převádějí na elektrické signály. Mechanoreceptory převádějí podněty do centrální podoby nervový systém může zpracovat. Příslušné podněty odpovídají mechanické deformaci tkáně tlakem nebo strečink. Kationtové kanály jsou umístěny v buněčná membrána z receptorů, které mají uzavřený stav, když je buňka v klidu. Kanály jsou připojeny k cytoskeletu receptorů pomocí mikrotubulů. Když jsou mikrotubuly natažené nebo stlačené, působí na iontové kanály. Tímto způsobem se kanály otevírají a proudí kationty, které depolarizují buňku nad její klidový potenciál. Senzorické buňky pak generují akční potenciály s frekvencí vzhledem k receptorovému potenciálu nebo uvolňují neurotransmitery vzhledem k receptorovému potenciálu. Mechanoreceptory hmatu jsou buď SA receptory, RA receptory nebo PC receptory. SA receptory jsou zodpovědné za senzaci tlaku a zahrnují Merkelové buňky, Ruffiniho krvinky a hmatové disky Pinkus Iggo. Receptory RA regulují dotykové vjemy a odpovídají buď Meissnerovým krvinkám, vlasový kořínek senzory nebo koncové písty Krause. PC receptory řídí pocit vibrací u lidí. V této třídě se Vater-Paciniho tělíska odlišují od Golgi-Mazzoniho tělísek. Hmatové informace jsou přenášeny nervy do zadních kořenů páteře ganglion a cestuje strukturami mícha do vyšších center, jako je thalamus a mozková kůra. The mícha zúčastněné plochy, kromě funiculus posterior a tractus spinothalamicus přední, jsou primárně traktus spinothalamicus lateralis, traktus spinocerebellaris přední a traktus spinocerebellaris zadní. Podněty přijímané mechanoreceptory nevstupují do vědomí, dokud nedosáhnou mozek. Tam dochází ke smyslové integraci různých podnětů, aby osoba získala dojem z konkrétní dotykové situace. Dotykový senzor je vybaven vlastním paměť, který pomáhá při klasifikaci a interpretaci dotyku.
Nemoci a stížnosti
Neurologie je primárně odpovědná za klasifikaci poruch hmatového vnímání. S poruchami hmatového vnímání může být spojena celá řada neurologických onemocnění. Například porucha hmatového kinestetického vnímání je často výsledkem vrozených vad nebo poruchy smyslové integrace. Dotyk, dotýkání se a uchopení předmětů nepomůže postiženému rozpoznat předměty, takže pacienti často působí neohrabaným dojmem. V zásadě se hmatová kinestetika odlišuje od intermodálních nebo sériových vjemových poruch. U hmatové hypofunkce jsou hmatové pocity stěží vnímány. Často existuje také částečná necitlivost na bolest. Pacienti s hmatovou hypofunkcí mohou trénovat hmatové vnímání pomocí pracovní lékařství Pokud je potřeba. Na druhé straně se hmatová přecitlivělost obvykle projevuje bolest přecitlivělost a může mít dalekosáhlé důsledky na chování postižené osoby. Pacienti typicky reagují na fyzický kontakt s hmatovou obranou až po agresi. Kromě vrozených deficitů může být porucha hmatového vnímání způsobena také lézí v mozek or mícha. Takové léze se vyskytují například u autoimunitního onemocnění roztroušená skleróza, ve kterém imunitní systém napadá vlastní nervovou tkáň těla a způsobuje zánět v tom. Komprese různých lebečních nervy nebo poranění vodivých drah v míše způsobené traumatem může také způsobit poruchy hmatového vnímání. Totéž platí pro nádory, mozkové infarkty nebo infarkty míchy. Poruchy hmatového vnímání způsobené chorobami, jako je MS, nádorová onemocnění, a další nervové poškození jsou lokalizovány a ovlivňují tak pouze omezenou část těla. Pokud je naopak přítomna porucha smyslové integrace nebo vrozený deficit hmatového vnímání, percepční porucha obvykle nemá místní omezení, ale ovlivňuje celé tělo. V případě poruchy hmatového vnímání slouží MRI obvykle jako základní zpracování, protože zobrazování může cokoli objasnit mozek a léze míchy. Ve vzácných případech předchází dotykové poruše vnímání poškození mechanoreceptorů. K poškození receptoru může dojít například při otravě.
