Osteosarkom: Klasifikace

Na základě jejich histologických (jemných) charakteristik klasifikuje WHO (Světová zdravotnická organizace) osteosarkomy následovně:

Klasifikace Podtyp
Primární osteosarkom
Centrální (medulární) osteosarkom
Klasický osteosarkom

  • Chondroblastický
  • Fibroblast
  • Osteoblastické
Teleangiektatický osteosarkom
Intraoseální dobře diferencovaný osteosarkom (nízký stupeň)
Malobuněčný (mezenchymální) osteosarkom
Povrchový (periferní) osteosarkom
Parosseózní (juxakortikální) dobře diferencované osteosarkomy.
Periosteální osteosarkomy, dobře až středně diferencované
Osteosarkom vysokého stupně (konvenční osteosarkom) (špatně diferencovaný)
Sekundární osteosarkom

Lodwick klasifikace

Pomocí Lodwickovy klasifikace je možné posoudit, zda je nádor benigní (benigní) nebo maligní (maligní) na Rentgen. Dále je vhodný pro hodnocení progrese v případě agresivního chování nádoru.

Index rychlosti růstu indexu kostní nádor nebo zánětlivý proces je reakce viditelná na Rentgentj. kostní struktura je nádorem modifikována lokálně, regionálně nebo difúzně. Viditelné vzorce ničení se dělí do následujících hlavních skupin:

Stupeň Tempo růstu Zničení kostí Důstojnost* Kostní nádory
Stupeň I Čistě geografické (vymezené); hranice definovatelná
  • A
Velmi pomalý růst Skleróza (patologické vytvrzení zde: tkání) a ostrá hranice benigní Chondroblastom, enchondrom, fibrózní kostní dysplázie, neosifikující fibrom, osteoidní osteom
  • B
Pomalý růst (přemístění) Distribuce kostí> 1 cm a / nebo žádná skleróza aktivně benigní Obří buněčný nádor
  • C
Střední rychlost růstu (lokálně invazivní) Celková kompaktní penetrace (compacta = vnější okrajová vrstva kosti). agresivní benigní Chondro-, osteo-, fibrosarkomy
Stupeň II rychle rostoucí Geografická složka s konzumací / pronikáním molů (bez ohledu na anatomické hranice) převážně maligní Chondrosarkom, fibrosarkom, maligní vláknitý histiocytom, metastázy, osteosarkom
Stupeň III velmi rychle rostoucí čistě můrový nebo prostupující ničení zhoubný Ewingův sarkom

* biologické chování nádorů; tj. zda jsou benigní (benigní) nebo maligní (maligní). Klasifikace je zvláště vhodná pro nádory dlouhé kosti nebo malé kosti. Není však ani citlivý, ani konkrétní, proto jsou obvykle nezbytná další diagnostická opatření.