Synonyma
MOV, IOK, anglicky: international olympic comitee V Německu známém jako Mezinárodní olympijský výbor se společnou anglickou zkratkou (IOC) je nevládní sdružení, jehož cílem je plánování, organizace a pořádání olympijských her moderní doby. Zakladatel Pierre de Coubertin v roce 1915 přesunul sídlo MOV do švýcarského Lausanne, což z něj činí sdružení se zápisem do obchodního rejstříku švýcarského občanského zákoníku. V roce 1981 udělila Švýcarská federální rada Mezinárodnímu olympijskému výboru status mezinárodní organizace podle švýcarského práva a udělila jí daňová privilegia.
MOV si vyhrazuje záštitu nad olympijskými hrami a nárokuje si veškerá práva na existující symboly v obsahu olympijských her (olympijské kruhy atd.). Úředními jazyky organizace jsou angličtina a francouzština. MOV byl založen 23. června 1894 na pařížské Sorbonně, kdy se Pierre de Coubertin, přesvědčený filantrop, pokusil přiblížit národy světa prostřednictvím společného sportovního festivalu.
Ten, který se považoval za reformátora vzdělávání, poznal příležitost v oživení starověkých olympijských her prostřednictvím neustále rostoucí internacionalizace. 78 delegátů z 37 sportovních federací z 9 zemí se rozhodlo uspořádat první olympijské hry moderní doby v roce 1896 v Aténách. Zakládající výbor tvořilo 13 mužů z 11 zemí.
Prvním prezidentem MOV byl řecký delegát Dimitrios Vikelas, literární postava představující první dějiště. Vikelas předal kancelář po hrách Pierre de Coubertinovi jako zástupci 2. olympijských her v Paříži. Coubertin udržoval židli jako trvale zvolenou osobu až do roku 1925, poté, co se W. Sloane vzdal židle s ohledem na St. Louis.
Německého člena je třeba marně hledat v základním týmu MOV, protože i Coubertin byl ovlivňován neustálými konflikty mezi Francií a Německem ze strany jeho krajanů. Prvního německého člena v MOV poskytl podnikatel Willibald Gebhardt v lednu 1896 v rámci přípravy na olympijské hry v Aténách. Pierre de Coubertin chtěl oživením olympijských her přispět k budování mírového a spravedlivého světa.
S myšlenkou mezinárodního porozumění prostřednictvím sportovního fair play, komunikace hodnot a solidarity se jeho filantropický světonázor proměnil v praktickou akci. Koncept olympismu, který představil, byl vytvořen a charakterizován fyzickými, duševními a duchovními silami ve formě mírové soutěže. Postupem času se k tomuto olympijskému hnutí připojilo mnoho sportovních organizací.
Mezi nejdůležitější úkoly olympijského hnutí patří mediace mezi národy, boj proti diskriminaci a dalšími, stejně jako boj proti cílené doping ve sportu, který se v posledních letech až desetiletích stal největším problémem profesionalizovaného sportu. Olympijská charta obsahuje 64 článků v 5 kapitolách. Jedná se o jasně definovaný soubor pravidel, který popisuje průběh olympijských her a poskytuje závazné pokyny pro mezinárodní sportovní federace.
Poprvé v roce 1924 na zasedání MOV v Římě byly tyto stálé předpisy a rozhodnutí systematicky písemně shrnuty. Obsahově olympijská charta definuje jakýsi kodex chování s etickými základy. Každoroční řádné zasedání všech členů MOV je právně nejdůležitějším orgánem MOV.
Prezident i výkonný výbor, všichni členové a čestní prezidenti jsou znovu zvoleni. Dále se rozhoduje o olympijské chartě. Předseda nebo jedna třetina všech členů společně je / jsou oprávněni svolat mimořádnou schůzi.
Zvláštní pozornost je věnována výběru míst pro budoucí olympijské hry. Každý člen má jeden hlas. Pokud však některá země má být i nadále zvolena, zástupce země nemusí hlasovat.
Od existence Mezinárodního olympijského výboru došlo k ojedinělým případům rozhodujících konfliktů. V zakládajících letech šlo hlavně o bojkotování postojů jednotlivých zemí k hrám. Pouhé čtyři roky po založení se fasáda MOV začala hroutit, když byly hry 1900 a 1904 jediným zklamáním. První světová válka přinutila Coubertina přesunout sídlo Mezinárodního olympijského výboru do Švýcarska, aby zachránil olympijské hry před ztrátou.
Rozhodující než vnější krize je však vnitřní krize z roku 1998, kdy vyšlo najevo, že bylo podplaceno několik členů MOV, kteří hostili zimní olympijské hry 2002 v Salt Lake City. Výsledkem bylo, že 11 členů MOV muselo rezignovat a čtyři další dostali varování. V březnu 1999 byla svolána etická a reformní komise, která příslušné případy přezkoumala.
Finanční informace, větší transparentnost a publicita na schůzkách byly prvními viditelnými důsledky skandálu v roce 1999. Návrhy reformní komise byly přijaty Valným shromážděním MOV 10. a 11. prosince 1999 a olympijská charta byla následně pozměněna. Nově zvolení členové jsou tak ve funkci osm let, ale mohou být znovu zvoleni na osm let najednou a musí rezignovat nejpozději po dosažení věku 70 let.
Žádná země nesmí v MOV zastupovat více než jednoho člena. Od roku 1999 se 15členná výkonná komise skládá z prezidenta, viceprezidentů a zástupce sportovců. Komise se schází osmkrát ročně a rozhoduje o možných změnách na olympijských hrách. Složení MOV se změnilo následovně:
- 70 osobních členů
- 15 olympijských sportovců (11 z letních her a 4 ze zimních)
- 15 zástupců IF (sportovních asociací)
- 15 zástupců NOK (Národní olympijský výbor)
