Násobení
Bakterie (na rozdíl od viry) lze reprodukovat samostatně. Toho je dosaženo jednoduchým nepohlavním rozdělením, obvykle příčným rozdělením, nadějným nebo nadějným. Ze dvou nově vytvořených buněk pak každá vyrostla v plnohodnotnou bakterii.
Jelikož je však toto množení nepohlavní, tj. Jsou vždy vytvořeny dva klony identické s dříve existující bakterií, bakterie k dosažení přenosu genů musí použít jiné mechanismy. Zde se rozlišují tři formy. Na jedné straně je konjugace, kterou používají zejména gramnegativní bakterie (viz. níže).
Tento typ používají bakterie, které mají takzvané „sexpili“. Tyto Proteinů lze použít k vytvoření mostu mezi dvěma bakteriemi, kterým lze přenášet DNA přímo z jedné bakterie na druhou. Grampozitivní bakterie mají tendenci praktikovat transdukci, což je metoda, při které bakterie využívají určité virybakteriofágy.
Ty absorbují bakteriální DNA a poté ji předají jiné bakterii. Tato transformace, kterou lze nalézt jen velmi zřídka, je však založena na přímém příjmu nahé DNA. Bakterie lze klasifikovat podle různých aspektů.
1: Na základě jejich vnějšího tvaru (morfologie). Na jedné straně jsou sférické bakterie, koky. Mohou být přítomny jednotlivě nebo seskupeny dohromady.
Koky se nejčastěji vyskytují ve velkých počtech shlukovaných dohromady jako hrozny (stafylokoky), uspořádané v dlouhé řadě (streptokoky) nebo ve dvojicích po dvou (diplokoky, např. gonokoky). Vzácněji se koky vyskytují také jednou ve skupinách po čtyřech (tetrad) nebo osmi (sarcines). Kromě koků existují i tyče.
Tyto bakterie jsou protáhlé nebo válcovité nebo nemotorné (kokcoidní) a mají zaoblené, špičaté nebo obdélníkové konce. Spirálovité bakterie nebo spirály (např. Spirochety) lze pod mikroskopem identifikovat díky mnoha jasně viditelným cívkám. A konečně existují vláknité bakterie, jako jsou streptomycety.
2: Kromě toho lze bakterie odlišit podle jejich chování při barvení. K tomuto účelu se používá takzvané Gramovo barvení. U této metody se bakterie nejprve zpracují modrým barvivem, které se poté vymyje alkoholovým přípravkem.
Bakterie, kterým se to nepodaří, mají silnou buněčnou stěnu, ve které se modré barvivo prakticky usadilo. Tyto nyní modré bakterie se nazývají grampozitivní. Po odbarvení alkoholem se použije další, tentokrát červené barvivo.
Bakterie bez buněčné stěny, ze kterých bylo předtím vyplaveno modré barvivo, se nyní zbarví červeně a nazývají se gramnegativní. 3: Kromě toho různé bakterie také vykazují odlišné chování vůči kyslíku. Některé bakterie mohou existovat pouze v přítomnosti kyslíku, protože jej potřebují ke spotřebě.
Tyto bakterie se nazývají aerobní bakterie nebo aerobní piva. Opačným případem jsou takzvané anaerobní bakterie nebo anaeroby, které mohou přežít pouze v prostředí bez kyslíku. Mezi nimi jsou fakultativní anaeroby.
Tyto fakultativní anaerobní bakterie kyslík nepotřebují, ale mohou ho tolerovat (existuje zde další podskupina, a to mikroaerofilní bakterie, které preferují velmi nízkou koncentraci kyslíku v jejich prostředí). 4: V neposlední řadě lze různé druhy bakterií klasifikovat podle jejich vybavení kozami (bičíky). Některé bakterie nemají vůbec žádné bičíky, některé mají pouze jeden bičík (jsou monotrichové), jiné mají přesně dva bičíky na opačných pólech (amfitrich), několik bičíků, ale pouze na jednom pólu buňky (lophotrich) a jiné jsou obsazeny bičíky všude kolem (peritrich).
Tyto spory jsou rezistentní trvalé formy bakterií, které se mohou vytvářet za špatných životních podmínek, aby se zajistilo přežití. Výtrusy snižují jejich metabolismus na minimum, což jim umožňuje odolat extrémním podmínkám, jako je teplo nebo chlad, sucho, radiace, chemikálie nebo nedostatek potravin. Jakmile se vnější podmínky stanou opět přátelštějšími, spory se mohou transformovat zpět do své normální „aktivní“ bakteriální formy.
