Mozeček
Mozeček mozeček leží v zadní fosse pod týlním lalokem a připevňuje se k mozek pramení zezadu. Je rozdělena na dvě hemisféry a centrální část, mozeček (Vermis cerebelli). Lze jej také rozdělit na mozečkovou dřeň (uvnitř) a mozečkovou kůru (venku). Mozková kůra obsahuje tři vrstvy buněk: molekulární vrstvu, vrstvu Purkyňových buněk a vrstvu granulovaných buněk (zvenčí dovnitř).
Projekt mozeček je připojen k mozek pocházejí ze tří takzvaných mozečkových stopek, horního, středního a dolního (pedunculus cerebelli superior, medius a inferior). Mezi přední částí mozečku a zadní částí pons a medulla oblongata leží čtvrtá komora naplněná mozkomíšním mokem (likér). Čtyři nervová buňka jádra jsou umístěna na každé straně mozečkové míchy.
Nukleus fastigii, nucleus globosus, nucleus dentatus a nucleus emboliformis. V těchto jádrech jsou přijímány, přepínány a přenášeny informace o nervových buňkách. Cerebellum tedy hraje ústřední roli při jemném ladění pohybů.
Proměňuje „hrubou motoriku“ iniciovanou motokortexem v mozkové kůře na jemnou motoriku, abych tak řekl. Malý mozek o tom dostává velké množství informací. Mimo jiné nervová vlákna z míchamozková kůra, mozek kmen a orgány rovnováhy narazí na mozeček.
Tato nervová vlákna probíhají ve třech mozečkových stopkách zmíněných výše. Po zpracování a koordinaci informací mozeček pošle svou „revidovanou verzi“ do thalamus, retikulární formát, jádro ruber ve středním mozku a nervová buňka jádra odpovědná za vyvážit (vestibulární jádra). Kromě kontroly a jemného doladění motorických funkcí se zdá, že mozeček hraje důležitou roli také při ukládání pohybových vzorů, které se jednou naučily a časem automatizovaly.
Diskutuje se také o tom, zda mozeček také hraje roli v kognitivních procesech, jako je chování a afekt. Pokud jde o funkci, mozeček lze dále rozdělit do tří různých částí. Vestibulocerebellum je zodpovědné hlavně za vyvážit, vzpřímenost a koordinace pohybů očí.
Spinocerebellum je zodpovědné za stání a chůzi. Pontocerebellum je jemný regulátor pro celou funkci motoru. Ať už se jedná o uchopení šálku kávy, pinzetový úchop nebo hraní na klavír.
Léze v mozečku někdy vedou k relativně charakteristickým nálezům. Nejtypičtějším příznakem je cerebelární ataxie. To je vidět při sezení, stání nebo chůzi.
Bez podpory již není možné bezpečně sedět nebo stát vzpřímeně, model chůze je širokonohý (široce založený) a trhaný, působí hrubě motoricky a neohrabaně. Další neurologické příznaky jsou pro poškození mozečku relativně charakteristické, lze je zjistit jednoduchými klinickými vyšetřeními: Záměr tremor je třes (třes), který se stává výraznějším jako míření prst se blíží k cíli. Lze jej otestovat pomocí indexu pacienta prst k jeho vlastním nos.
V případě, že prst čím více se rytmicky vyklouzává, tím blíže se to blíží nos, to je známka úmyslu tremor. Dalším testem pro diagnostiku cerebelárního problému je rychlé střídání protichůdných pohybů, jako je otáčení rukou tak, aby nejprve byla dlaň ruky a pak zadní část ruky nahoře. Pokud to není možné nebo je to zjevně slabé a obtížné, nazývá se to dysdiadochokinesis, tj. Neschopnost provádět rychlé alternativní (antagonistické) pohyby.
Další údaj o poškození mozečku je tzv. rebound fenomén. Zde lékař uchopí pacienta předloktí ohnutý dovnitř loketní kloub a přitáhne ho k sobě, zatímco žádá pacienta, aby se držel proti němu. Pokud se lékař nyní náhle pustí, pacient nemůže dostatečně rychle a koordinovaně reagovat a zasáhne jeho předloktí v obličeji.
Lékař tomu zabrání bezpečnostní rukojetí. Poškození mozečku tak vykazuje zcela typické příznaky, které lze zpočátku detekovat bez velkého úsilí v klinicko-neurologickém každodenním životě.
