Náklady na behaviorální terapii
Náklady na behaviorální terapii se liší v závislosti na ošetřujícím psychologovi nebo psychiatr, navíc náklady na behaviorální terapii závisí na tom, kde chce pacient behaviorální terapii dělat. Jelikož se jedná o behaviorální terapii o uznávanou psychologickou terapii, náklady na behaviorální terapii obvykle přebírá zákon zdraví pojišťovna. Pokud by si pacient chtěl udělat behaviorální terapii, aniž by to mělo lékařskou indikaci, tedy uznávanou psychologickou chorobu, pak je možné, že pacient musí uhradit náklady na behaviorální terapii. Obecně však ve většině případů náklady na behaviorální terapie jsou pokryty zdraví pojištění a pacient nemusí platit žádné příplatky.
Behaviorální terapie úzkostných poruch
Behaviorální terapie je uznávanou formou terapie v psychologii a je často používána psychology a psychoterapeuty k léčbě různých duševních poruch. Behaviorální terapie je zvláště účinný při léčbě úzkostných poruch, jako je zvýšený strach (fobie) z výšek nebo pavouků, ale také jiné formy úzkosti. Aby bylo možné léčit úzkost pomocí behaviorální terapie, je vhodné konfrontovat pacienta s jeho strachem.
Existují dva různé přístupy. Na jedné straně lze strach zacházet během behaviorální terapie takovým způsobem, že pacient překoná svůj strach tím, že je krok za krokem konfrontován se spouštěčem strachu, a tak se ho naučí zvládat v průběhu času (systematické znecitlivění). To lze ilustrovat na příkladu.
Pokud pacient trpí strachem z výšek, strach lze překonat v behaviorální terapii nejprve lezením do malých výšek a studium ovládat svůj strach, dokud nebude moci stoupat výš a výš a znovu a znovu se naučí ovládat strach pomocí naučené podpory behaviorální terapie. Další možností je vystavit pacienta přímo příčině strachu. U pacientů, kteří trpí strachem z výšek, by to mohlo vypadat následovně: Pacient vyleze přímo na vysokou budovu, jako je budova s vysokým stropem. B Eifel Tower, a tím se vystavuje maximální výšce, a tím také maximální strach a snaží se ho ovládnout.
Jeden nazývá tento druh behaviorální terapie také konfrontační terapií. Tato forma behaviorální terapie může být zvláště užitečná u některých poruch strachu. Je však důležité, aby terapeut vypracoval různé způsoby, jak může pacient nejlépe ovládat svůj strach v situaci vyvolávající úzkost a jak se mu daří situaci zvládat.
Přitom je obzvláště důležité naučit se různé nové přístupy k myšlení, přičemž by měly být pokud možno přerušeny staré myšlenkové procesy vyvolávající strach. Další možnosti behaviorální terapie pro úzkostných poruch spočívá v odměňování pacienta, kdykoli čelí strachu a má situaci pod kontrolou. Tato forma behaviorální terapie pro snížení úzkosti se také nazývá operativní postup.
Součástí behaviorální terapie je také komunikační trénink nebo hraní rolí úzkostných poruch a může pomoci zejména pacientům, kteří se například bojí mluvit před jinými lidmi. V behaviorální terapii tedy existují různé přístupy, které pomáhají pacientovi s úzkostnými poruchami, přičemž je důležité, aby si každý pacient individuálně vybral možnost léčby, která se mu zdá nejlepší. Behaviorální terapie se také používá k léčbě strach ze ztráty.
Noční panický záchvat může být pro pacienta velmi stresující. Všechny důležité informace o tomto tématu najdete na Nocturnal panický záchvat - co je za nimi? Záchvaty paniky v noci mohou být pro postiženou osobu velmi stresující.
Všechny důležité informace o tomto najdete v Nocturnal panický záchvat - co je za nimi? Behaviorální terapie je uznávaná psychologická terapie, která může pacientovi pomoci úspěšně léčit různé psychologické poruchy. Jak název napovídá, behaviorální terapie je primárně o změně chování pacienta tak, aby lépe zvládal různé obtížné situace.
Terapie chování je velmi vhodná pro klaustrofobické pacienty. Zde mohou pacienti s klaustrofobií využívat behaviorální terapii, aby jim pomohli vyrovnat se s obtížnými situacemi. Obecně je cílem zajistit, aby byl pacient schopen ovládat situaci ve stísněných prostorech navzdory své klaustrofobii a nemusel snášet záchvaty paniky nebo enormní úzkost.
Behaviorální terapie může pomoci klaustrofobickým pacientům změnit a kontrolovat jejich chování do té míry, že je možné vstoupit do omezeného prostoru nebo například do úzké MRI trubice bez záchvatů paniky Panické záchvaty Obzvláště vhodnou formou behaviorální terapie je zde systematická desenzibilizace . Zde musí pacient nejprve čelit svému strachu ve své mysli pomocí terapeuta nebo psychologa a poté vyvinout možné koncepty pro potlačení tohoto strachu v akutní situaci. Dalším krokem by pak bylo, kdyby se pacient přestěhoval do menších a menších místností a aby se na základě naučených vzorců chování vyvaroval klaustrofobie, aby nedošlo k panickému záchvatu navzdory omezenému prostoru.
Tento princip behaviorální terapie u klaustrofobických pacientů často funguje velmi dobře, protože pacienti mohou být desenzitizováni krok za krokem, a tak se naučit ovládat svou klaustrofobii. Pokud tato forma behaviorální terapie u klaustrofobického pacienta nefunguje, existují další možnosti, jak pacienta zbavit strachu. Terapeut se může mimo jiné pokusit pomoci pacientovi překonat strach ze stísněných prostor pomocí hraní rolí nebo kognitivního tréninku.
Behaviorální terapii u klaustrofobních pacientů lze tedy aplikovat mnoha různými způsoby a s každým pacientem by mělo být zacházeno individuálně, protože každý pacient může nejlépe zvládat své obavy různými způsoby. Behaviorální terapie může být velmi užitečná v případě klaustrofobie, aby naučila pacienta, aby neupadl do paniky, ale aby zvládl situaci i v nepříjemných situacích. Existují různé přístupy k léčbě závrať pomocí behaviorální terapie.
Na jedné straně se terapeut může pomocí rozhovorů a různých mentálních (kognitivních) cvičení pokusit pacientovi otevřít nové možnosti a způsoby, jak přehodnotit a zvládnout situaci, která mu připadá hrozivá. Ještě vhodnější je však forma behaviorální terapie, která nutí pacienty trpět závrať vypořádat se přímo s jejich strachem. Zde může terapeut buď řídit pacienta přímo na velmi vysokou věž a pomoci mu ovládat situaci, nebo může začít pomalu a pak stále více a více zvyšovat výšku. Tato forma behaviorální terapie je navržena tak, aby pomohla pacientům s závrať přizpůsobit se nové situaci a poté vyvinout dobrou strategii pro zvládání výšky, která je ohrožuje.
Dalším způsobem, jak léčit vertigo behaviorální terapií, je odměnit pacienta pokaždé, když vylezne do výšky. Tento typ behaviorální terapie funguje zvláště dobře u dětí. Typ terapie, která nejlépe pomáhá pacientovi s vertigem, se u jednotlivých pacientů liší, proto je třeba vyzkoušet různé formy terapie a pacient by se neměl okamžitě vzdát, pokud selže.
V případě arachnofobie (arachnofobie) může být behaviorální terapie velmi užitečná, aby odstranila přehnaný strach pacienta z pavouků. Obecně platí, že cílem není eliminovat strach pacienta z pavouků, ale spíše naučit pacienta, jak nepanikařit v situaci, kdy se s pavoukem setká. Arachnofobie lze často velmi dobře léčit behaviorální terapií, kdy se pacient nejprve pokusí logicky vysvětlit strach pomocí terapeuta a poté vymyslí způsoby, jak se chovat v takových situacích, aby pacient nepropadal panice.
Často na začátku behaviorální terapie pro arachnofobie, pacientovi je zobrazen pouze obrázek pavouka a ten se musí pokusit ovládnout svůj strach bez paniky. Poté lze pracovat s malými pavouky a později stále většími pavouky a pacient se musí naučit zůstat pod kontrolou v každé situaci a nenechat paniku přejít. Tato forma behaviorální terapie pro arachnofobii, ale také pro jiné poruchy, se nazývá systematická desenzibilizace.
Pacient by navíc měl vždy mluvit s terapeutem a snažit se vědomě hledat situace, ve kterých se mohl dříve bát, a pomocí nově naučených vzorců chování se jich chopit. Například kromě behaviorální terapie arachnofobie může pomoci návštěva zoo nebo oddělení plazů, pokud se pacient dokáže dívat na pavouky za sklem a pomalu a lépe si na zvířata zvykat. Behaviorální terapie může být užitečná v případě poruchy příjmu potravy, protože pro pacienty je často obtížné zastavit chování, které je pro ně škodlivé, bez pomoci terapeuta.
Behaviorální terapie poruch příjmu potravy má za cíl především přimět pacienta, aby pochopil, že je narušeno stravovací chování pacienta a že to může pacientovi způsobit obrovské škody. Dále pacienti s poruchy příjmu potravy často mají problém, že to považují za slabost, když znovu začnou normálně jíst a ztratili veškeré spojení se svým tělem a jeho podobami. Proto je důležité informovat pacienta o poruchy příjmu potravy v behaviorální terapii a prolomit vzorce myšlení, že stravování je slabost.
Pacienti s poruchou příjmu potravy by se měli pomocí behaviorální terapie naučit znovu přijímat své vlastní tělo a prolomit obrovskou disciplínu a nechat sebe a své tělo znovu jíst. Toho lze dosáhnout například uzavřením dohody s pacientem pomocí tzv. Kontingentních smluv, které musí spotřebovat určitý počet kalorií za den, nebo pokud pacient klesne pod určitou váhu, musí se přiznat na klinice. Tato forma behaviorální terapie poruch příjmu potravy je velmi užitečná a může zajistit, že pacient na základě uzavřené dohody zpočátku možná bude mít odpor, ale z dlouhodobého hlediska bude přirozeně stále více a více přijímat minimální množství kalorií a tak pomalu vychází z poruchy příjmu potravy. Další možností je využití hraní rolí, které může být také formou behaviorální terapie poruch příjmu potravy, aby bylo pacientovi jasné, že nejen on nebo ona trpí onemocnění, ale že je ovlivněno i celé jeho sociální prostředí a že profesionální příležitosti jsou také kvůli nemoci velmi omezené.
Relaxace trénink je také formou behaviorální terapie, která dokáže velmi účinně léčit poruchy příjmu potravy, protože pacienti se mohou naučit lépe vnímat své vlastní tělo a lépe uchopit své limity pomocí různých svalových cvičení, což je často velmi obtížné, zejména u pacientů s anorexie. Euthymová terapie je také formou behaviorální terapie poruch příjmu potravy a dalších poruch, které mohou pacientovi pomoci znovu pocítit potěšení z jídla a pachů z jídla. Společné vaření může být v této souvislosti obzvláště užitečné.
Velmi užitečný může být také trénink vlastní verbalizace. V této formě behaviorální terapie se pacient naučí říkat ostatním lidem, že má v současné době poruchu příjmu potravy a že mu je například nepříjemné a že by bylo užitečnější, kdyby rodina něco vařila společně. Tato forma behaviorální terapie poruch příjmu potravy je nejen užitečná pro pacienta, ale může také pomoci celé rodině lépe porozumět pacientovi a chovat se vhodně. Celkově je behaviorální terapie poruch příjmu potravy velmi dobrá a užitečná, přičemž každý pacient by se měl sám rozhodnout, která forma behaviorální terapie je pro něj nejvhodnější.
