Zájem je založen na kognitivně silném zapojení a emočně pozitivním hodnocení určitých činností, předmětů nebo lidí. Zájmy interagují s pozorností a jsou kontrolovány v mozek, primárně frontálním mozkem a limbický systém. V apatii již není zájem o vnější svět.
Co je úrok?
Zájem řídí pozornost člověka. Odpovídá kognitivní sympatii dané věci nebo osobě. Zájem řídí pozornost člověka. Odpovídá kognitivní sympatii dané věci nebo osobě. Úroveň sympatií koreluje s pevnost zájmu. Nezájem může vzrůst až k patologické apatii. V psychologii je zájem vícerozměrný konstrukt. Zájmy jsou definovány z hlediska konkrétních objektů, jako domény znalostí nebo v konkrétních třídách činností. Míra zájmu o určitou věc nebo jinou osobu je zase definována příslušným subjektivním oceněním v jednotlivém případě. Tato pozitivní úcta většinou souvisí s intenzitou pozitivních emočně prožívaných stavů v souvislosti s určitou osobou, činností nebo předmětem. U pedagogické psychologie je zájem výsledkem motivačního emocionálního a kognitivního spojení mezi určitou osobou a předmětem, činností nebo jinou osobou. Může být stimulován zájem poznat nové věci a být otevřený mnoha věcem dětství. Pokud rodiče dovolí dítěti získat mnoho zkušeností, má dítě v průměru větší zájem pokračovat v získávání různých zážitků. Formování zájmů zahrnuje konkrétně lidské poznávací schopnosti, které jsou neurofyziologicky lokalizovány primárně v čelní oblasti mozek a navíc primárně ovlivňují oblasti mozku pro emoce a emoční zpracování.
Funkce a úkol
Každý zájem má pro jednotlivce silnou emocionální konotaci. Tato emocionální konotace je převážně pozitivní, a je tedy spojena s pozitivními zkušenostmi podle osobní zkušenosti. Zájem také hraje roli v libovolné části alokace pozornosti a v automatických vzorcích vnímání. Lidské vnímání je selektivní. Zdůrazňuje určité podněty z prostředí a ostatní tlumí nebo dokonce odfiltruje. Mezi nejdůležitější vnímavé filtry patří emocionální spojení a zájmy člověka. Tyto filtry se používají k rozhodnutí, které z příchozích podnětů jsou dokonce dostatečně relevantní ke zpracování před jejich zpracováním. Z tohoto důvodu například i ten nejmenší brouk vstupuje do vědomí lidí s velkým zájmem o zvířata. Lidé s méně výrazným zájmem o zvířata by tohoto brouka viděli, ale kvůli automatické filtrační funkci vnímání by jej vědomě nevnímali. Z neurovědeckého hlediska tedy zájmy a pozornost propojené s nimi hrají ústřední roli v práci ústředí nervový systém. To, co tvoří ego a konkrétně lidské poznání, je neurofyziologicky umístěno primárně ve frontální oblasti mozek. Kromě toho, formatio reticularis v mozkový kmen a thalamus hrají roli v zájmech a pozornosti. Pravá hemisféra mozku také reguluje obecnou bdělost. Levá hemisféra mozku funguje specificky koncentrace úkoly, které se vyskytují v souvislosti se zvláštním zájmem. The limbický systém je „pocitový systém“, jehož jádra amygdaly hrají klíčovou roli v emočním hodnocení a jsou tedy relevantní i pro zájmy. Zájmy vyplývají převážně z výkonných funkcí, které odpovídají mentálním procesům vyššího řádu. Patří mezi ně například dobrovolné řízení pozornosti, které je ovládáno primárně v čelním mozku. Frontální mozek má zase úzké spojení se všemi ostatními oblastmi mozku. Jelikož se osobnost nachází také v této oblasti mozku, mohou zde na základě charakteru vyvstat určité zájmy. The limbický systém přispívá k tomu také emoční centrum a zrcadlový neuronový systém jako základ empatie k ostatním lidem. Totéž platí pro motivační neurotransmitery, které aktivují systém odměn těla a hippocampus, který je aktivní jako detektor novinek a tak vyhodnocuje například to, co je na prvním místě zajímavé. Psychologie rozlišuje mezi situačně nově vznikajícím zájmem po situačním přijetí podnětu a skutečným zájmem, který je vzbuzen kvůli již individuálně existujícímu zájmu. Trvalé a stálé zájmy člověka lze vysvětlit různými modely psychologického zájmu. Jeden známý model je holandský model RIASEC.
Nemoc a nepohodlí
Zájmy jsou z velké části založeny na vzrušivosti pozornosti a emocionálním zapojení a hodnotící schopnosti situací. To vše se děje na základě uložených zkušeností dané osoby. Apatie v lékařské praxi popisuje obecnou apatii, nedostatek vzrušivosti a necitlivost na podněty z vnějšího prostředí. Apatie může být důsledkem různých neurologických onemocnění. Pokročilý demence zejména se projevuje zvýšením apatie. Pro Alzheimerova choroba onemocnění je prevalence apatie přibližně 60 procent. Cévní demence je dokonce spojována s apatií ve více než 70 procentech případů. Frontotemporal demence způsobí, že čelní mozek ztratí svou funkci. Z tohoto důvodu je tento typ demence spojen s apatií u více než 90 procent všech případů. Kromě toho může apatie také symptomaticky charakterizovat duševní nemoc, v deprese, pacient už prostředí téměř nepociťuje. Když je taková necitlivost na vnější podněty, nemohou existovat žádné další zájmy. Je to proto, že jedním ze základních prvků zájmů je emocionální pozitivní hodnocení. Fyzickými příčinami takového spojení mohou být poranění mozku, záněty, degenerace nebo v extrémních případech nádory v limbickém systému. Také když projekční dráhy limbického systému již nejsou funkční, zájem o vnější svět a obecná schopnost vytvářet zájmy klesá. Totéž platí pro syndrom čelního mozku, jak se může vyskytnout v kontextu různých infekční choroby. Apatie může být spojena symptomaticky s ztráta chuti k jídlusklíčenost a ospalost nebo změny charakteru a úsudku.
