V maldescensus testis (MDT; MT) (synonyma: Retence varlat, Retentio testis inguinalis, abdominis, kryptorchidismus; ICD-10-GM Q53.-: Nedescenční varlata) je neuspořádaný sestup varlete (= primární nesestouplý varle / descizní testi). Varlata obvykle během vývoje sestupuje z břicha do šourku. Pokud k této migraci nedojde, varle mohou zůstat v břiše [abdominální testis retentio (retentio testis abdominis; kryptorchidismus „Kryptorchismus“ *)] nebo v rozkroku [inguinal testis retentio (retentio testis inguinalis; „kryptorchidismus“)]] (asi 50–60% případů). Kromě toho může varle jít „nesprávnou“ cestou do varlat a tím migrovat pod třísla nebo dokonce do stehno (testikulární ektopie; prefasciální testikulární ektopie (přibližně 40%); ectopia penilis; ectopia femoralis, ectopia perinealis).
* Termín kryptorchidismus se používá, když není varlat hmatný a má nitrobřišní polohu (retentio testis abdomis) nebo varle chybí (anorchie).
Dále lze rozlišit:
- Visící varle (retactile testis; Engl. Retractile testis) - jedná se o normálně vyvinutá varlata, která však mohou dočasně vytáhnout do rozkroku; nevyžaduje terapie a je třeba je dodržovat.
- Gleithoden (Retentio testis prescrotalis) - v tomto případě leží varle ve slabinách, ale lze jej snadno vtáhnout do testikulárního kompartmentu, ale okamžitě sklouzne zpět do polohy slabin → konzervativní hormon terapie během prvních 12 měsíců života.
Maldescensus testis je nejčastější vrozenou anomálií urogenitálního traktu. Kromě maldescensus varlete existuje také sekundární ascensus po již provedeném descensus (= sekundární nesestouplý varle).
Prevalence primárního maldescensus varlete je 3-4% u všech novorozenců a až 30% u předčasně narozených dětí. Na konci prvního roku života je prevalence 1–2%, bilaterální (bilaterální) asi v 30% případů.
Průběh a prognóza: Během prvních šesti měsíců je pacient zpočátku vyčkáván a průběh je pravidelně sledován, protože během tohoto období je stále možný spontánní sestup varlete (sestup varlat). K tomu však dochází až v sedmi procentech. Pokud varle nelze trvale hmatat v šourku, provede se farmakoterapie (lék terapie) je spuštěno. V ideálním případě by léčba měla začít po šestém měsíci života a měla by být dokončena do prvního roku života! Pokud je tato terapie neúspěšná, je varle obvykle chirurgicky fixováno v šourku do 12. měsíce života, aby se zabránilo následnému poškození (problémy s plodností a vyšší riziko rakovina varlat). Přibližně 1.4–3.8% chlapců podstupuje chirurgický zákrok pro nezasažené varle. Míra otcovství po chirurgické léčbě viz „Consequelae“.
