Úvod
Zejména lidé, kteří jsou aktivní ve sportu a nosí vysoké podpatky, riskují zranění kotník kloub. Může se to stát velmi rychle - boule na fotbalovém hřišti nebo běh sledovat, s výhledem na obrubník, a pak otočíte nohu. Vzhledem k anatomii muskuloskeletálního systému se ve většině případů jedná o tzv supinace trauma.
To znamená, že se noha ohýbá zvenčí. Bolestvýsledkem může být otok a dokonce i modré zbarvení chodidla. Postižená končetina často není schopna dlouhodobě nést váhu nebo pouze pod ní bolest. Aby nedošlo k prodloužení doby trvání pohybových omezení, je třeba hledat adekvátní léčbu. V případě těžkých bolest, nesprávné umístění, silné otoky a pokud příznaky přetrvávají, je třeba konzultovat lékaře, aby se vyloučily následky poranění vyžadujícího léčbu.
Příznaky
Supinace trauma, tj. ohnutí chodidla směrem ven, může vést ke zranění vazivového aparátu a kosti. Ačkoli většina incidentů zůstává bez následků, i když bolestivých, poškození by mělo být odhaleno a ošetřeno brzy. Bezprostředně po poranění dominuje bolest, která se objevuje především při pohybu nebo ve stresu.
Pokud jsou již v tuto chvíli patrné deformity nebo nestabilita, je třeba okamžitě vyhledat lékaře nebo pohotovostní službu upozornit, aby byl zajištěn šetrný transport do nejbližší nemocnice. Minuty až hodiny po ohnutí může noha oteknout, což je pro postižené obvykle velmi znepokojující. Stejně jako modré zbarvení nohy v důsledku krvácení do okolní tkáně nemusí nutně znamenat vážné následky poranění, ale v případě závažných příznaků by mělo být objasněno lékařem.
Otok, který je důsledkem přílivu tekutiny do tkáně, lze v zásadě předpokládat do značné míry, takže v některých případech již není možné, aby si zraněný obul obvyklou obuv. Závažnost poranění lze rozdělit na tři stupně, z nichž první je charakterizován mírným otokem a mírnou bolestí nebo menšími omezeními pohybu. Druhý stupeň se vyznačuje výraznou bolestí a mírnou nestabilitou, zatímco třetí stupeň se vyznačuje silnou bolestí, silnými pohybovými omezeními a velkou nestabilitou.
U prvního stupně je možné se pokusit o samoléčbu, u druhého a třetího stupně je třeba vyhledat lékařskou pomoc. Pokud je noha ohnutá směrem ven, může dojít k roztržení jednoho nebo všech tří vnějších vazů. Kromě vazivového aparátu okolní tkáň a krev plavidla jsou také natažené.
Zraněná noha může bobtnat v důsledku přítoku tekutiny do tkáně a krvácení. Zranění dolní části noha s poklesem pohmoždit ve směru nohy může simulovat kotník společné zapojení. Po konzultaci s lékařem otestuje integritu vazivového aparátu pomocí tzv. Zátěžových testů.
Přitom hýbe zraněným kloubem v určitých stupních volnosti a věnuje pozornost informacím o bolesti poskytnutým jeho pacientem. Kromě toho může tlaková bolest v určitých bodech poskytnout informace o povaze poranění. Za účelem diagnostiky roztrženého vnějšího vazu lékař zkontroluje také náklon talusu a jeho postup.
V případě náklonu talusu je noha nakloněna bočně dovnitř v kotník vidlice, zatímco v případě postupu talusu je kotníkový kloub se posune dopředu v pravoúhlé poloze. Naklonění talusu o více než osm stupňů a posun talusu o více než osm milimetrů naznačují roztrhané vnější vazivo. K potvrzení dříve stanovené podezření na diagnózu se používají zobrazovací techniky.
K tomu zpravidla stačí konvenční rentgenové záření. Příslušné zranění lze lépe zviditelnit na tzv. Zadržených obrázcích. Za tímto účelem je postižená končetina upnuta v zařízení, které fixuje kloub v určité poloze s předem definovaným působením síly. Pokud dojde k poranění vazivových struktur, mohou se mezery mezi kostními strukturami nepřirozeně rozšířit, čemuž by se zabránilo neporušenými vazy. Ve výjimečných případech se k potvrzení diagnózy pořizují snímky nohy pomocí CT nebo MRT. Vzhledem k vyšší radiační expozici ve výpočetní tomografii a vysokým nákladům na vyšetření magnetickou rezonancí jsou metodou volby stále běžné rentgenové paprsky.
