Stručné shrnutí
- Popis: Hloubkově psychologická metoda pro léčbu psychických problémů, založená na psychologické koncepci Siegmunda Freuda
- Uplatnění: Duševní onemocnění, zpracování stresových zážitků, řešení psychických konfliktů, další rozvoj osobnosti
- Postup: Dialog mezi terapeutem a pacientem, analytická reflexe životní cesty
- Rizika: Zpracovávají se i zdlouhavé a pracné, velmi bolestivé zážitky, které musí terapeut vstřebat, vyžaduje hodně osobní iniciativy
Co je to psychoanalýza?
Psychoanalýza je psychoterapeutická metoda pro léčbu psychických problémů a poruch. Slouží také ke zkoumání a rozvoji vlastní osobnosti.
Psychoanalýza je považována za původní formu psychoterapeutické léčby. Od svého rozvoje na konci 19. století byl mnohokrát dále rozvíjen. Dnes patří spolu s dalšími formami terapie k hloubkovým psychologickým metodám.
Vleklé konflikty z dětství
Psychoanalýzu lze vysledovat až k vídeňskému neurologovi Sigmundu Freudovi. Freud předpokládal, že duševní problémy vznikají z nevědomých konfliktů, které sahají do dětství. Podle Freuda byly symptomy duševní nemoci výrazem potlačených, bolestivých vzpomínek.
Toto chápání nemoci a léčby je jedním ze základních prvků psychoanalýzy. Na rozdíl od behaviorální terapie, jejíž přístup je založen na prožívání tady a teď, se psychoanalýza zaměřuje spíše na odhalování konfliktů.
Základní principy psychoanalýzy
Základem psychoanalytických technik je vždy rozhovor mezi terapeutem a pacientem. Pacient reflektuje svou životní cestu a může tak identifikovat nevědomé konflikty z minulosti. Vnitřní konflikty, které si dotyčný neuvědomuje, mohou způsobit psychické utrpení.
Pokud potřeby dítěte – např. zabezpečení – nejsou rodiči dostatečně naplňovány, dítě trpí. Potlačením potřeby a učením se vyrovnat se bez požadované jistoty může zmírnit utrpení.
Tento nevědomý konflikt však může později v životě způsobit problémy, například když dotyčný nedokáže přijmout blízkost a bezpečí ani v partnerství. Potřeba stále existuje, ale v cestě může stát strach z odmítnutí. V důsledku toho se mohou objevit psychologické příznaky, které vyjadřují emoční bolest.
Psychoanalýza může probíhat v individuálním prostředí, ale také ve skupině jako skupinová analýza.
Psychoanalýza se od Freuda neustále vyvíjela. Nejen, že byly přidány nové koncepty, ale objevily se léčebné koncepty pro specifické klinické obrazy, které přesahují Freudovy představy.
Sigmund Freud a psychoanalýza
Pro lepší pochopení psychoanalýzy je nezbytná určitá znalost Freudových teorií. Tvoří důležitý základ psychoanalýzy. Zde je výběr významných teorií.
Strukturální model psychiky: id, ego a superego.
Freud strukturoval psychiku do tří částí.
id
Freud označoval nevědomou část, která zahrnuje potřeby a pudy, jako „id“. ID existuje od narození a vyžaduje okamžité uspokojení. Dítě, které má hlad, začne okamžitě plakat, pokud hlad není uspokojen. Část osobnosti je určena „id“. ID funguje podle principu slasti a nezajímá se o sociální normy.
Superego
„Superego“ představuje protějšek id. Jako morální autorita představuje superego hodnoty společnosti. Často jde také o přikázání či zákazy, které člověk zdědil od svých rodičů. Normy superega jsou částečně vědomé a částečně nevědomé.
Mezi id a superegem stojí „já“ jako prostředník. Ego se formuje v dětství. Obsahuje vědomí sebe sama a reality. Ego je prostředníkem mezi libidinálními impulsy id a morálními požadavky superega.
Freud předpokládal, že duševní problémy vyplývají z raných konfliktů mezi těmito různými částmi psychiky. Jeho cílem bylo, aby se pacient seznámil s jednotlivými částmi a následně byl schopen převzít odpovědnost za svůj vlastní život.
Topografický model
Freud rozlišoval mezi nevědomím, předvědomím a vědomím.
- K nevědomí často patří nepříjemné vzpomínky nebo dokonce touhy, které si člověk nechce připustit.
- Předvědomí jsou vzpomínky, které si člověk může uvědomovat, pokud jim věnuje pozornost.
- Vědomé jsou myšlenky, které si člověk aktuálně uvědomuje a zpracovává.
V psychoanalytické terapii hrají tato rozdělení vědomí významnou roli. V ohrožujících nebo bolestivých situacích může být pro přežití životně důležité necítit pocity nebo myšlenky vědomě. Důležitým obranným mechanismem je represe. Nepříjemné pocity nebo nutkání lze potlačit, aby nás chránily.
Psychoanalýza pro rozvoj osobnosti
Podle směrnic psychoterapie není klasická psychoanalýza považována za formu terapie, ale spíše za další trénink osobnosti. Je to proto, že psychoanalýza nemá žádné jasné léčebné cíle, kterých by se mělo dosáhnout. Analytik a pacient zkoumají pacientovu životní historii. V relacích se pracuje na tématech, která jsou odhalena.
Další rozvoj psychoanalýzy
Z psychoanalýzy se následně vyvinuly různé metody, včetně analytické psychoterapie a psychoterapie založené na hloubkové psychologii.
Kdy se dělá psychoanalýza?
Psychoanalýza může lidem pomoci rozpoznat a pochopit jejich nevědomé motivy a vzorce chování. Když současné životní situace způsobují utrpení a psychické symptomy, může být užitečný pohled do zákulisí.
Pro úspěch psychoterapie je důležitá motivace a ochota pacienta. Psychoterapeut nedává rady ani konkrétní pokyny. Pacient je vyzván k reflexi sebe sama.
Co člověk dělá během psychoanalýzy?
V klasickém prostředí psychoanalýzy leží pacient na gauči a terapeut sedí za gaučem tak, aby ho pacient neviděl. Toto umístění ukazuje, že terapeut zaujímá spíše rezervovanou roli, která má pomoci pacientovi mluvit bez zábran. Pacient není ovlivněn mimikou terapeuta a měl by se bez rozptylování soustředit na své vnitřní procesy.
V moderní psychoanalýze zaujímá terapeut aktivnější roli. Vztah mezi pacientem a terapeutem je důležitým nástrojem psychoanalýzy. V kontaktu dokáže terapeut rozpoznat vztahové vzorce pacienta. Tímto způsobem se také v psychoanalytických postupech vytváří vztah k tady a teď a aktuálním problémům.
Volná asociace
Ústřední technikou v psychoanalýze je volná asociace. Terapeut žádá pacienta, aby řekl vše, co ho napadne. Terapeut pak naznačuje, jaký nevědomý obsah se skrývá za asociacemi. Známým psychoanalytickým testem určeným ke stimulaci asociace je tzv. Rorschachův test. Terapeut ukazuje pacientovi vzory inkoustových skvrn. V závislosti na tom, co pacient ve vzoru rozpozná, terapeut vydává prohlášení o osobnosti pacienta.
Transfer
Pokud toto přání nebylo splněno, snaží se získat tuto náklonnost od ostatních, v případě od terapeuta. Terapeut musí tento přenos rozpoznat a předat jej pacientovi. To je také metoda odhalování nevědomých konfliktů.
Psychoanalýza se silně zabývá jednotlivcem. Do procesu je zapojen i analytik jako jednotlivec. Přesto nesmí ztratit objektivní pohled a musí se umět vypořádat s často složitými pocity pacienta, které se objevují.
Neboť terapeut má v sobě také nevědomé části. Proto se může stát, že si terapeut v průběhu terapie vypěstuje např. nechuť nebo také náklonnost k pacientovi. V psychoanalýze se tento jev nazývá protipřenos. K rozpoznání takových procesů je nutná dobrá sebereflexe terapeuta. Z tohoto důvodu musí terapeut, než bude moci vykonávat svou profesi, sám podstoupit psychoanalýzu.
Doba trvání psychoanalýzy
Jaká jsou rizika psychoanalýzy?
Psychoanalýza se od ostatních psychoterapií liší především tím, že trvá dlouho. Jedinci, pro které je obtížné zapojit se do dlouhodobějšího procesu, mohou být frustrovaní a předčasně opustit psychoterapii. Tato forma terapie také vyžaduje určitou ochotu nahlížet do své životní historie a reflektovat. Rychlá řešení a rady nejsou součástí psychoanalýzy, ale umožňují hlubší pochopení sebe sama.
Psychoanalýza: Kritika
Klasická psychoanalýza je založena na Freudových teoriích. Tyto teorie jsou v dnešní době někdy silně zpochybňovány. Freudovy teorie byly kritizovány především proto, že je nelze vědecky testovat. Například tvrzení, že existuje id, ego a superego, nelze ani dokázat, ani vyvrátit.
Za druhé, Freudovy myšlenky byly ovlivněny duchem doby. V jeho době bylo téma sexuality silně tabuizováno. Svou teorií pudu prolomil toto tabu a ocenil sexualitu jako rozhodující hnací sílu v životě. Freudově teorii je vytýkán zejména silný důraz na sexuální potřeby, které podle Freuda ovlivňují jednání již v dětství.
Klasická psychoanalýza podle Freuda se však v dnešní době téměř neprovádí. Psychoanalýza se vyvinula a přizpůsobila své metody a techniky. Poté, co byla psychoanalýza dlouhou dobu kritizována, studie nyní ukazují, že tato forma terapie má dlouhodobě dobré účinky.
Co musím mít na paměti po psychoanalýze?
Psychoanalytická sezení jsou pro pacienta často velmi emocionálně náročná. Na povrch mohou vyplout například bolestivé vzpomínky z minulosti. Je proto vhodné se hned poté nevrhnout do stresu všedního dne, ale dát si čas na zpracování.
Pokud se ke konci psychoanalýzy objeví úzkosti, měly by být sděleny terapeutovi. Vzhledem k tomu, že analytické terapie probíhají po dlouhou dobu, mnoho pacientů se na konci psychoanalýzy cítí osamoceně a postrádají svého terapeuta.
Velmi často se také objevuje strach z recidivy. Tyto obavy a pochybnosti o sobě samém je třeba probrat včas. Může být vhodné postupně ukončit psychoanalýzu a provádět sezení ve stále delších intervalech.
