Úvod
Retinitis pigmentosa je zastřešující termín pro skupinu očních onemocnění, která v jejich průběhu vedou ke zničení sítnice (sítnice). Sítnice je takřka vizuální vrstva našeho oka, jejíž destrukce vede ke ztrátě zraku nebo slepota. Pojem „retinitida“ je dosti zavádějící, protože se nejedná o zánět sítnice.
Správným termínem by byla „retinopatie“, která se však nedokázala prosadit v každodenním lékařském životě. Slovo „pigmentosa“ označuje pigmentové depozity na sítnici, které jsou typické pro toto onemocnění a které se při oftalmologickém vyšetření objevují jako malé tečky. V Německu trpí jednou z různých forem retinitis pigmentosa asi 30,000 40,000 až XNUMX XNUMX lidí. Vzhledem k tomu, že retinitis pigmentosa v současnosti bohužel není léčitelná, je jednou z nejčastějších příčin slepota, obvykle již ve střední dospělosti.
Funkce sítnice
Abychom pochopili onemocnění retinitis pigmentosa, pomáhá pochopit základní strukturu a fungování oka. Lidská sítnice je vrstva oka citlivá na světlo. Pomocí tyčinek a čípků (světelných receptorů), z nichž je složen, mohou být příchozí světelné podněty kódovány do elektrických signálů a poté přenášeny dalšími nervovými trakty mozek, který pak zpracovává příchozí informace do skutečného obrazu.
Světelné receptory však nejsou všude v oku identické. Tyče, které jsou umístěny více na periferii, tj. Dále v zorném poli, jsou důležité pro vidění v noci a za soumraku, a proto mohou dokonale rozlišovat kontrasty světlo-tma, ale nejsou tak dobré jako kužele ve své ostrosti . Kužele, na druhé straně, které jsou umístěny hlavně centrálně v sítnici, jsou plně využívány během dne.
S kužely vnímáme barvy, které nás obklopují, a vidíme věci ostře uprostřed zorného pole. Vezmeme-li zorné pole obou očí dohromady, dostaneme úhel asi 180 °. Anatomická a funkční struktura našich očí nám tedy umožňuje vnímat naše okolí v „panoramatickém pohledu“.
Můžeme je však vidět pouze ostře v ohnisku našeho zorného pole, oblasti, kde se překrývá příchozí obraz zleva a zprava. Zde můžeme vidět i malé detaily ostře zaostřené, zatímco dále (tj. Dále periferně) máme tendenci používat oblasti pro orientaci v bezvědomí. Pokud jsou naše oči plně funkční, není pro nás žádný problém současně vnímat okolí, např. Blížící se auto, když se díváme na konkrétní, vzdálenější objekt, jako je ulice.
