Elektroencefalografie (EEG) je neinvazivní postup měření elektrické energie mozek aktivita. V němčině se také označuje jako mozek měření vln. Elektroencefalografie je zcela neškodný a běžně se používá v lékařské diagnostice i pro výzkumné účely.
Co je to elektroencefalografie?
Elektroencefalografie je měření kolísání potenciálu v mozkové kůře pomocí elektrod umístěných na pokožce hlavy. Termín elektroencefalografie je složením řeckých výrazů encefalon (mozek) a graphein (psát). Jedná se o měření kolísání potenciálu mozkové kůry pomocí elektrod připojených k pokožce hlavy. Všechny neurony v mozku mají takzvaný klidový membránový potenciál, který se při vzrušení mění. Změnu stavu jediného neuronu nelze zvenčí detekovat; pokud jsou však větší neuronové shluky synchronně vzrušeny, potenciální změny se sčítají a lze je měřit i mimo lebka. Protože signál je zeslaben lebka kosti, meningyatd. a je pouze v rozsahu μV, musí být dodatečně zesílen. Kromě toho musí být rušivý hluk odfiltrován. Měřené fluktuace potenciálu jsou graficky zobrazeny v průběhu času v elektroencefalogramu. Z těchto křivek EEG mohou vyškolení odborníci přečíst chorobní procesy, ale také zdravé mozkové činnosti relevantní pro výzkum. Elektroencefalografie byla vyvinuta ve dvacátých letech 1920. století neurologem Jenou a psychiatr Hans Berger (1873-1941).
Funkce, účinek a cíle
U zdravých lidí najde elektroencefalografie charakteristické vzorce rytmické aktivity v závislosti na stavu bdělosti a kognitivních výkonech: v bdělém, uvolněném stavu se zavřenýma očima se vyskytují alfa vlny (8–12 Hz); s otevřenýma očima se vyskytují beta vlny (13-30 Hz). Během duševní námahy se gama vlny objevují ve frekvenčním rozsahu nad 30 Hz. Během spánku jsou naopak typické vlny theta (4–8 Hz) a delta vlny (<4 Hz). Zásadní odchylky od těchto oscilací naznačují procesy neurologických onemocnění. Elektroencefalografie je zvláště důležitá pro diagnostiku a sledování epilepsií, při nichž dochází k záchvatům podobných výbojů velkých shluků nervových buněk. Zde EEG pomáhá určit typ a dobu trvání záchvatů a (v případě ohniska epilepsie) k identifikaci záchytných ložisek. Elektroencefalografie se používá také u dalších poruch vědomí: V medicíně spánku se často zaznamenává celonoční EEG. Ze zaznamenaného hypnogramu, mimo jiné, latence usnout, doba trvání a distribuce lze si přečíst fáze spánku a reakce na probuzení. Ve většině případů se elektroencefalografie kombinuje s jinými fyziologickými metodami měření, jako je polysomnografie, např. Elektrokardiografie (EKG) nebo pulzní oxymetrie (neinvazivní stanovení tepen kyslík obsah). Tímto způsobem různé poruchy spánku jako jsou nespavost, parasomnie nebo dyssomnie lze detekovat a objektivizovat. Elektroencefalografie navíc pomáhá určit hloubku anestézie, stejně jako hloubka kóma. Elektroencefalografie je nástroj pro určování mozková smrt. Protože mozková kůra vykazuje konstantní elektrickou aktivitu i v klidovém stavu, její absence se považuje za známku nevratně mrtvé tkáně. Kromě klinických aplikací se elektroencefalografie často používá také ve výzkumu. Zde jsou příslušné změny v EEG křivce obvykle jemnější a nelze je číst přímo, ale je nutné je odfiltrovat pomocí statistického softwaru. Elektroencefalografie se často používá k měření reakcí a reakčních časů na určité podněty v experimentech. Elektroencefalografie je pro tento účel obzvláště vhodná, protože má vysoké časové rozlišení (v rozsahu milimetrů). V tomto aspektu je jasně lepší než jiné vyšetřovací metody, jako např magnetická rezonance (MRI), počítačová tomografie (CT) a pozitronová emisní tomografie (PET). Naproti tomu je prostorová rozlišovací schopnost elektroencefalografie relativně hrubá. Kromě toho se zaznamenává pouze elektrická aktivita mozkové kůry; hlouběji ležící oblasti mozku lze zkoumat pouze nepřímo (prostřednictvím jejich vlivu na mozkovou kůru) pomocí elektroencefalografie. Elektroencefalografie se již několik let komerčně a terapeuticky používá v takzvaných rozhraních mozku a počítačů (BCI). Tato technologie umožňuje přímé ovládání počítačů pomocí mozkových vln a používá se pro herní účely, ale také umožňuje těžce paralyzovaným komunikovat s vnějšími svět.
Nežádoucí účinky a nebezpečí
Elektroencefalografie je zcela bezpečná a neškodná vyšetřovací metoda. K vnější pokožce hlavy jsou připojeny pouze elektrody a jsou odvozeny elektrické signály, které jsou přesto přítomny. Pacient nebo subjekt není vystaven záření ani žádnému jinému nebezpečí. Rutinní vyšetření trvá asi 20–30 minut; pro speciální otázky může být nutná dlouhodobá elektroencefalografie.
