Různé psychoterapeutické metody jsou shrnuty pod pojmem tělo psychoterapie. Tito zacházejí s psychologickými a fyzickými zkušenostmi člověka stejně.
Co je to psychoterapie těla?
Pojem tělo psychoterapie slouží jako souhrnný termín pro psychoterapeutické metody, které zahrnují tělo do léčby. Pojem tělo psychoterapie slouží jako souhrnný termín pro psychoterapeutické metody, které zahrnují tělo do léčby. V tomto procesu jsou pocity vyjádřeny tělem. Tělová psychoterapie se také nazývá psychoterapie zaměřená na tělo. Při psychoterapii těla se předpokládá, že psychiku a tělo nelze od sebe oddělit a představují jednotu. Různé psychoterapeutické metody zaměřené na tělo mají vzájemnou hloubkovou psychologickou nebo humanistickou orientaci. Využívají tedy vnímání těla jako příležitosti k odhalení nevědomých procesů psychiky. V procesu jsou tyto procesy uvědomovány. Ve středu léčby je pocit těla v průběhu terapie. Tělesná psychoterapie má původ v psychoanalýze na počátku 20. století a v reformních hnutích tance a gymnastiky. Německá učitelka gymnastiky Elsa Gindlerová (1885-1961) měla na metodu silný vliv. Totéž platilo o rakouském psychoanalytikovi Wilhelmovi Raichovi (1897-1957), který s rozvojem vegetoterapie položil základy tělesné psychoterapie. Až do 1990. let však psychoterapie zaměřená na tělo vedla v lékařském světě poněkud temně. Díky novým výsledkům neurovědeckého výzkumu se však v posledních letech zvýšil zájem o procedury tělesné psychoterapie.
Funkce, účinek a cíle
Cílem psychoterapie těla je léčit psychiku i tělo současně. Tímto způsobem lze účinněji řešit vnitřní konflikty pacienta. Podle psychoterapie zaměřené na tělo lidské tělo, mysl a duch neexistují samostatně, ale jako celek. Terapie směry, které jsou pod vlivem hloubkové psychologie, vycházejí z účinků nevědomých psychologických procesů na lidské myšlení, cítění a jednání. Pokud někdo uspěje při vědomí nevědomých procesů, tvoří to důležitý základní předpoklad pro proces hojení. Cílem psychoterapie těla je tedy získat přístup do bezvědomí tělem. Při psychoterapii zaměřené na tělo se předpokládá, že v těle dospělé osoby jsou emocionální data pocházející od počátku dětství. Může to být základní přesvědčení, které zahrnuje například přesvědčení, že člověk není dost dobrý. Podle tělesné psychoterapie lidské tělo ukládá tyto základní víry, které určují trvalou víru člověka ve svět. Tato základní víra přetrvává bez ohledu na to, čeho člověk již dosáhl, nebo co uznala jeho mysl. Podle psychoterapie těla lze víru, která byla ukotvena emocionálně, změnit pouze jinými zážitky, které se vyskytují na pociťované fyzické úrovni. Přímo pociťovaná alternativní zkušenost založená na realitě se také nazývá „protijed“. Například osoba, která si dříve myslela, že není dost dobrý, věří, že je dost dobrý, protože má protijed. V rámci psychoterapie těla existuje široká škála technik, díky nimž není snadné je sledovat. Celkově se rozlišují tři různé technické kategorie. Patří mezi ně práce s pomocí všímavosti těla, práce s fyzickými cvičeními a práce s fyzickými dotyky. V závislosti na metodě psychoterapie zaměřené na tělo se jednotlivé techniky liší. Například existují extrémně jemné dotyky těla, ale také masivní procedury. Všechny slouží k uskutečnění fyzických změn i vědomí. V rámci fyzických cvičení mimo jiné stres zaujímají pozice, ve kterých dochází k silnému napětí. Existují také minimalistické experimenty. V nich terapeut zkoumá účinky, které mají i ty nejmenší změny v těle na vědomí člověka. Tělesná všímavost je, když je pozornost pacienta zaměřena na vnitřní i fyzický zážitek. Všímavost je stav vědomí, ve kterém se pacient stává svědkem aktuální zkušenosti bez vnitřního úsudku. Existuje mnoho metod zaměřených na tělo, které spadají pod psychoterapii těla. Patří mezi ně psychoterapie Alberta Pessa, Strukturální tělo Terapie (SKT), Biodynamická psychologie a karoserie, Bioenergetická analýza a Integrativní psychoterapie těla. Mezi další metody patří vegetoterapie, funkční relaxace, analytická psychoterapie těla a hloubková psychologie tělesné psychoterapie.
Rizika, vedlejší účinky a nebezpečí
Vedlejší účinky jako u jiných psychoterapeutických metod, při nichž se užívají léky, v tělesné psychoterapii neexistují. Ve většině metod tedy nedochází k užívání léků. U některých pacientů však existuje určité riziko nežádoucích účinků, jako jsou pacienti s úzkostí nebo lidé trpící deprese. Jakákoli psychoterapie tedy zasahuje do obvykle komplikovaných zapletení pacienta. V důsledku toho existuje riziko, že se vyskytnou další psychologické stížnosti nebo že budou přidány nové. Někdy se postižení také cítí ohromeni nebo závislí na svém terapeutovi. Někteří lidé po návštěvě zažívají zmatek nebo vyčerpání. Dalším problémem je účinnost jednotlivých psychoterapeutických metod těla, která se u jednotlivých metod liší. V Německu není tělesná psychoterapie jednou z metod uznaných zákonem zdraví pojišťovací fondy, které splňují pokyny pro psychoterapii. Z tohoto důvodu není v této zemi psychoterapie zaměřená na tělo účtována jako jediný postup. Terapeuti však mohou do své práce začlenit jednotlivé prvky tělesné psychoterapie.
