Terapie
Takzvaný behaviorální terapie se prokázala jako psychoterapeutická metoda pro léčbu panické poruchy. Ústředním přístupem terapie musí být prolomení začarovaného kruhu. Například typické příznaky panické poruchy, jako je dušnost, lze vyprovokovat řízenou fyzickou námahou nebo se mohou rychle zvýšit dýchání.
Zde se pacient může dozvědět, že tyto příznaky má pod kontrolou. Učí se nejen to, že může tyto příznaky vyvolat sám, ale také to, že z nich nevychází žádná hrozba. Kromě toho se pacient pomocí takzvané kognitivní terapie naučí vypořádat se s myšlenkami zvyšujícími strach a vytvořit si realističtější pohled fyzických stížností. (Můj srdce bije rychle, protože jsem nadšený - je to stále zdravé) V terapii agorafobie, takzvaná expozice, tj. řízená konfrontace se situacemi zvyšujícími strach, může přinést výrazné zlepšení.
Behaviorální terapie rozlišuje mezi pomalou expozicí a přiblížením se k situaci, tzv. Frakční expozicí a „úplným soustředěným útokem“, záplavami. Zde je pacient veden přímo do situace, která vyvolává strach, v doprovodu terapeuta. Takovou terapii lze kombinovat s farmakoterapií.
Pro základní léčbu ze skupiny tzv. Antidepresiv by se měly primárně používat tzv. SSRI. V minulosti byly dobré zkušenosti s drogami ze skupiny tzv. Tryziklic. (viz také Terapie deprese). Jako u každé úzkostné poruchy, benzodiazepiny mají své místo v kontrolované léčbě, ale ne v ambulantní léčbě, protože riziko závislosti je velmi vysoké. (viz také Terapie generalizované úzkostné poruchy)
