Zhoršení sluchu a hluchota
V průběhu a mrtvice, poškození nervových buněk může vést ke zhoršení sluchu nebo k úplnému poškození ztráta sluchu. V obou případech jde o tzv. Senzorineurální ztráta sluchu, což znamená, že i když lze správně vnímat akustické podněty a jsou přenášeny sluchovým nervem, zpracování informací je narušeno. Protože a mrtvice vede k destrukci nervových buněk, neočekává se, že se příznaky sluchu v průběhu onemocnění zlepší.
V některých případech, hučení v uších může být jedním z prvních příznaků a mrtvice, jak to může mimo jiné naznačovat změnu v krev vtékat vnitřní ucho. Zatímco hučení v uších sama o sobě obvykle zmizí po několika hodinách, může se znovu objevit, pokud je hluchota výsledkem mrtvice. To lze vysvětlit skutečností, že mozek se snaží kompenzovat nedostatek sluchových informací hluchotou, která může vést k rozvoji hučení v uších.
Porucha paměti
Memory poruchy se vyskytují relativně často v důsledku mrtvice, ale mohou nabývat různých rozměrů a ovlivňovat různý obsah paměti. V závislosti na typu poruchy paměti lze vyvodit závěry o umístění poškození mozku:
- Například pokud je ohnisko mrtvice v oblasti levého spánkového laloku, je často pozorována porucha tzv. Sémantického poznání. Jedná se zejména o faktické znalosti, jako jsou obecné nebo odborné znalosti.
- Epizodické paměť, který obsahuje obsah osobní biografie, je však narušen v případě poškození pravého čelního laloku.
- Kromě toho existuje řada dalších paměť poruchy v důsledku cévní mozkové příhody, které kromě zapomenutí na starý obsah paměti mohou také znesnadnit nebo dokonce zabránit ukládání nového obsahu.
Vývoj epilepsie
Zvláště když jsou větší plochy mozkové kůry postiženy mozkovou mrtvicí, tzv epilepsie ohniska se mohou vyvinout. Jedná se o oblasti mozek které mohou být nadměrně vzrušeny poškozením mozku a mohou tak vyvolat epileptické záchvaty. Cévní mozková příhoda, která se vyskytla, je tedy největším rizikovým faktorem pro rozvoj epilepsie ve stáří.
Předpokládá se, že 10-15% pacientů s cévní mozkovou příhodou trpí v průběhu onemocnění epileptickými záchvaty. Obvykle se jedná o tzv. Časné záchvaty, ke kterým dochází během prvních dnů po cévní mozkové příhodě. Mnoho z těchto pacientů však po první události zůstává bez záchvatů. Pacienti, u kterých se záchvaty vyskytnou až po delší době, jsou častěji postiženi opakovanými záchvaty. Proto je nutná trvalá léčba antiepileptiky. Ve vzácných případech lze epileptické zaostření odstranit také pomocí epilepsie chirurgický zákrok, což velmi často znamená, že záchvaty trvale ustupují.
Všechny články v této sérii:
