Úkol žaludeční kyseliny
V oblasti fundusu a korpusu žaludekbuňky buňky sliznice žaludku vylučují kyselinu chlorovodíkovou (HCl), která je hlavní složkou žaludeční šťávy. Zde kyselina chlorovodíková dosahuje koncentrace až 150 mM, což umožňuje lokální pokles hodnoty pH na hodnoty pod 1.0. Tato nízká hodnota pH brání růstu bakterie a další patogeny.
Kromě toho, Proteinů obsažené v denaturaci buničiny (= struktura je zničena) v kyselém prostředí a lze jej tak snadněji štěpit peptidázami. Další důležitá funkce žaludeční kyselina je aktivace neaktivního pepsinogenu, který je produkován hlavními buňkami žaludek sliznice, na pepsin, peptidázu, která štěpí Proteinů užívá se s jídlem. Temenní buňky v sliznice produkují HCl vylučováním vodíkových protonů do lumen žaludku prostřednictvím H + K + -ATPáz („protonových pump“) v apikální (horní) membráně aktivovaných parietálních buněk.
Koncentrace protonu v žaludeční šťávě může být až 150 mmol / la je tedy 106krát vyšší než v krev. Chloridové ionty sledují protony prostřednictvím apikálních chloridových kanálů do žaludek vytvoří se lumen a HCl. Krokem určujícím rychlost sekrece kyseliny chlorovodíkové je zabudování protonových pump do apikální membrány buněk dokumentu: v klidovém stavu jsou H + K + -ATPázy uloženy v tubulovesikulách, po aktivaci fúzují s buněčná membrána.
Zřeknutí se žaludeční šťávy
V žlázách sliznice žaludku existují různé typy buněk, sekundární buňky, parietální buňky, hlavní buňky a endokrinní buňky. Společně denně produkují 2–3 l žaludeční šťávy, což je izotonická kapalina, jejíž hlavní složkou je kyselina chlorovodíková, pepsinogeny, hlen, hydrogenuhličitan a vnitřní faktor. Hodnota pH žaludeční šťávy je do značné míry určena žaludeční kyselina a pohybuje se mezi 1 a 7 v závislosti na produkci kyseliny. Sekrece se přizpůsobuje potřebě, a tak se během interdigestivních fází (fází mezi jídly) kontinuálně vylučuje malé množství žaludeční šťávy, přičemž maximální sekrece nastává po příjmu potravy. Produkce žaludeční šťávy podléhá komplexní endokrinní regulaci, kterou řídí mnoho gastrointestinálních orgánů hormonů a neurotransmitery: Gastrin, histamin a acetylcholin podporovat sekreci žaludeční šťávy, zatímco somatostatin, GIP (žaludeční inhibiční protein), sekretin, CCK (cholecystokinin) a prostaglandin E2 mají inhibiční účinek.
Úkol strážce žaludku
Břišní brána (pylorus) se skládá z prstencovitých hladkých svalů, které na výstupu ze žaludku tvoří silný svěrač (M. sphinkter pylori), čímž oddělují žaludek od duodenum. Úkolem pyloru je transportovat homogenizovanou buničinu v žaludku po částech do duodenum rytmicky kontrakce. Zabraňuje také zpětnému toku střevního obsahu do žaludku. Otevírání pyloru je řízeno vagusem nervus reflexem (pylorický reflex), který spouští peristaltické kontrakční vlny, což umožňuje malým částem (bolusu) obsahu žaludku (chyme) vstoupit do duodenum. Pylorická oblast navíc obsahuje žlázy, které vylučují základní sekreci, která slouží k neutralizaci kyselé buničiny.
