Diagnóza
Diagnózu konkrétní fobie může stanovit lékař na osobní konzultaci. Během rozhovoru se snaží identifikovat přesné obavy pacienta. Děje se tak pomocí standardizovaného dotazníku, který umožňuje lékaři klást pacientovi konkrétní otázky.
Uznávaným a široce používaným postupem je strukturovaný klinický rozhovor (SKID). Tento rozhovor umožňuje stanovení diagnózy na základě standardizovaných kritérií (kritérií, která lze použít pro stanovení diagnózy pro konkrétní onemocnění). Tento rozhovor využívají většinou zkušení terapeuti.
V první části rozhovoru jsou shromážděny obecné informace o dotčené osobě. Mimo jiné je podrobně vyžadován také průběh příznaků. Děje se tak pomocí daného průvodce, který vede terapeuta rozhovorem, aby mohl klást správné otázky.
Následuje skutečná „strukturovaná“ část rozhovoru. Krok za krokem je osoba dotazována na různé oblasti poruchy. Přítomnost afektivních příznaků (deprese) je dotázán.
Pokud tomu tak není, zobrazí se další oblast (psychotické příznaky). V rozhovoru lze otestovat celkem deset různých oblastí onemocnění. V závislosti na odpovědi dané osoby, s níž je rozhovor veden, může nebo nemusí být terapeut schopen vyloučit kritérium klinického obrazu.
Pacient má také možnost posoudit své vlastní chování pomocí speciálního dotazníku, ve kterém pozorně sleduje jeho příznaky a poté je podrobně zapisuje. Ošetřující lékař tak může získat ještě přesnější obraz pacientových symptomů. Pomocí takového postupu lze zohlednit další nemoci, které je třeba vzít v úvahu (např sociální fóbie, agorafobielze vyloučit.