Selektivní vnímání je založeno na přirozeném mechanismu, kterým člověk pracuje mozek hledá vzory ve svém prostředí. Kvůli své selektivní povaze lidé s větší pravděpodobností vnímají, co lze do vzoru vložit. Selektivita vnímání získává klinický význam například v kontextu deprese.
Co je to selektivní vnímání?
Selektivní vnímání je založeno na přirozeném mechanismu, kterým člověk pracuje mozek hledá vzory ve svém prostředí. Člověk mozek pracuje se vzory. V evoluční biologii lidská schopnost rozpoznávat vzorce významně přispěla k přežití. Prostřednictvím mechanismů rozpoznávání vzorů učinil mozek prostředí předvídatelnějším, a tedy méně nebezpečným. Hledání vzorů je stále základním mechanismem lidského mozku a odráží se v procesech, jako je vnímání. Selektivní vnímání odpovídá psychologickému jevu, který umožňuje vstup do vědomí pouze určitým aspektům prostředí. Pokud by všechny aspekty situace vstoupily do vědomí, nastal by chaos. Mozek nemohl účinně pracovat s množstvím informací, a je proto závislý na trvalém blokování podnětů. Vjemy (to, co je vnímáno) proto nejsou realitou, ale pouze subjektivním dílčím dojmem. Během vnímání jsou zdůrazněny určité smyslové podněty. Vnímání tedy spočívá v přípravě, rámování a mnoha podobných efektech. Lidský mozek tedy hledá vzorce v prostředí, rozpoznává je a zdůrazňuje. Z tohoto důvodu lidé pravděpodobněji vnímají, co odpovídá konkrétnímu vzoru. Stimuly z percepčního procesu jsou mozkem pravděpodobněji zdůrazněny, pokud mohou být vloženy do vzoru. Selektivní vnímání tak odpovídá nevědomému a automatickému hledání vzorců, do nichž je lidský mozek trvale zapojen.
Funkce a úkol
Ukázalo se například, že lidé v diskusi častěji slyší argumenty, které podporují jejich vlastní pozici. Ukázalo se, že s větší pravděpodobností vidí věci, které jsou jim známé z jejich vlastního prostředí. Lidské vnímání pracuje s různými filtry jako ochrana před přetížením stimulů. Tyto filtry do značné míry odpovídají vlastním zájmům, hodnotám, názorům a vlastním zkušenostem se světem. Tento princip selektivního vnímání je způsoben prohledáváním mozku. Výběr všech vnímaných smyslových vjemů je formován zkušenostmi a očekáváními díky tomuto hledání vzoru. Například někdo, kdo si přečte článek o pravopisu, automaticky věnuje větší pozornost správnosti pravopisu v tomto článku. Někdo, kdo prochází městem se špatným názorem na lidi, si pravděpodobně všimne jediného incidentu, který tento názor potvrzuje, a vyladí desítky incidentů, které jsou v rozporu s tímto názorem. Někdo, kdo si právě koupil vůz Smart, najednou vidí Smarts všude v provozu. Někdo, komu se právě narodilo dítě, slyší o to víc dětí křičet v každodenním životě. Vnímání je vždy selektivní. Z tohoto důvodu žádní dva různí lidé za žádných okolností nevnímají situaci stejným způsobem. Jejich minulá historie určovala to, co zdůrazňovaným způsobem přijímají ze situace. Filtrování smyslových podnětů je požadavkem na přežití pro všechny živé bytosti. Do jedince neustále proudí více podnětů, než by smyslové buňky mohly absorbovat a přenášet do středu nervový systém. Většina stimulačních filtrů je situačních. Z tohoto důvodu je vnímání vždy kontextuální. Stimulační filtry, jako jsou zájmy, jsou méně situační, ale stále pomáhají vnímat, co je relevantní. Filtrování stimulů se používá ke klasifikaci senzorických dojmů. Tato klasifikace již začíná ve smyslovém orgánu a pokračuje ve středu nervový systém jako selektivní vnímání. Základem selektivního vnímání je určitá potřeba, například hlad. Osoba s hladem je prezentována pekárnami a ekonomikami na a stříbro talíř prostřednictvím selektivního vnímání, protože tam lze podle zkušeností uspokojit hlad.
Nemoci a nemoci
Selektivní vnímání není v zásadě patologické, je jedním z přirozených filtrů reality a je tedy běžným odkazem na realitu. Selektivní vnímání však může mít jistě patologické formy a podporovat nemoci. Zejména duševní nemoci jsou často způsobeny poruchami selektivního vnímání. Může to být například traumatizující událost v minulosti vést aby dotyčná osoba měla extrémně negativní obraz o svých bližních a ve svých prohlášeních slyšela jen negativní věci. Takové poruchy vnímání hrají roli například u nemocí, jako je deprese nebo poruchy příjmu potravy. Depresivní lidé vnímají černě brýle. Kulturně a sociálně podmíněné návyky myšlení jsou také hlavním filtrem a ovlivňují vnímání tím, že vedou k výběru ze všech vnímatelných podnětů. Je vnímáno převážně to, co zapadá do vzorce myšlení. Pokud jednotlivec nekontroluje osvojené myšlenkové vzorce, jeho schopnost vnímat je značně omezená a může tak také podporovat duševní nemoci, například pokud myšlenkové vzorce naučené jako správné neodpovídají vlastní pociťované pravdě. Nejen filtry, které jsou nastaveny příliš úzce, mohou narušit duševní pohodu. Roli hrají také příliš otevřené filtry duševní nemoc. U mnoha psychóz percepční filtry již nefungují. Postižení mají tenkou kůži a již nejsou schopni oddělit vnitřní a vnější svět. Pacienti často vnímají vnitřní konflikty jako projevy ve vnějším světě a tváří v tvář zevnímu jsou bezbranní. Percepční poruchy nebo zkreslení hrají roli téměř ve všech duševní nemoc. Z tohoto důvodu se selektivní vnímání stává klinicky vysoce relevantním v oblasti psychologie.
