Diagnóza
Po dotazu pacienta zdravotní historie a důkladné vyšetření, další kroky v diagnostice hemofilie následujte: Ve 2/3 případů jsou v rodině případy hemofilie, proto je nutné se ptát na rodinnou anamnézu onemocnění, když se pacient dostaví k lékaři s příznaky podezřeními na hemofilii. Pacienti hlásí modřiny v důsledku i těch nejmenších zranění. Závažnost hemofilického onemocnění se rozlišuje na mírnou, střední nebo těžkou formu onemocnění.
Zkouška a krev vzorek poskytuje následující výsledky, typické pro hemofilii: Doba krvácení je normální (= primární koagulace je neporušená), ale funkce plazmatické koagulace je snížena, proto se prodlužuje takzvaný čas PTT. PTT znamená částečný čas tromboplastinu. Měří se v laboratorních chemických testech ke kontrole funkce faktorů I, II, V, VIII až XII a XIV a XV.
Jelikož u hemofilie chybí jeden faktor koagulační kaskády, koagulační kaskáda nemůže běžet optimálně, což vede k prodloužení doby koagulace. Aby bylo možné rozlišovat mezi hemofilií A a B, pacient krev musí být vyšetřeny na faktory VIII a IX. Chybějící faktor určuje formu hemofilní nemoci.
Diferenciální diagnostika
Hemofilii je třeba odlišit od jiných poruch koagulačního systému, zejména od von Willebrandova syndromu. Von Willebrandův faktor (vWF) působí společně s faktorem VIII-C v komplexu faktoru VIII a způsobuje inhibici předčasné degradace faktoru VIII. Faktor navíc podporuje koagulaci zprostředkováním adheze krevních destiček v poškozeném vaskulárním místě.
VWF je tedy důležitou součástí primární i sekundární koagulace. Pokud je přítomen von Willebrandův syndrom, dochází k tvorbě vWF v buňkách cévní stěny pouze v malé míře nebo defektně. Snížená rychlost tvorby nebo nedostatečná funkce von Willebrandova faktoru je způsobena mutacemi genu pro tvorbu faktoru.
Syndrom nebo mutace příčinného genu se dědí autozomálně dominantním způsobem: genetická informace pro vWF se nachází na chromozomu číslo 12, který není pohlavním chromozomem. V dominantním dědictví potlačuje nemocná alela účinek druhé zdravé alely, takže onemocnění je již způsobeno mutací jednoho genu a způsobuje klinické příznaky. Pacienti obvykle trpí krvácením z kůže a sliznic, méně spontánně se vyskytujícím krvácením jako u pacientů s hemofilií.
Onemocnění se často projeví až po prodlouženém krvácení po operaci. Doba krvácení u pacientů po úrazu se prodlužuje a také se patologicky mění hodnoty plazmatické koagulace (prodloužená PTT). von Willebrand a syndrom jsou léčeni desmopresinem nebo nahrazením faktorů VIII a vWF ke stabilizaci koagulace (další vysvětlení viz „Terapie hemofilie“).
Příznaky forem hemofilie se neliší:
- Onemocnění hemofilie obvykle vede pouze ke klinickým příznakům u mužů. - Porucha krvácení způsobuje nadměrné krvácení, které není úměrné předchozí, obvykle banální nehodě (úrazu). Doba krvácení je normální, ale u zdravých lidí se obvykle vyskytuje sekundární krvácení.
- Existují tři různé typy hemofilie, které jsou definovány zbytkovou aktivitou ovlivněných koagulačních faktorů: 1. těžká hemofilie (hemofilie) s méně než 1% zbytkové aktivity nebo stále existující část funkčního faktoru, u které dochází k spontánnímu krvácení a dochází ke krvácení do kloubů 2. mírná hemofilie (hemofilie) s aktivitou faktoru mezi 1 a 5% aktivity normálního faktoru a výskytem modřin (= hematomů) po mírném traumatu 3. mírná hemofilie (hemofilie) s 5-15% zbytkovou aktivitou a v u kterých pacienti po závažném traumatu a pooperačním krvácení hlásí příznaky, jako jsou hematomy (modřiny). - Ženy, které mají obvykle pouze změněnou genetickou informaci pro hemofilii, obvykle nevykazují žádné klinické příznaky s více než 50% zbytkovou aktivitou. - Pacienti trpí velkým krvácením klouby jako je koleno, kyčle nebo ramenní kloub, která se označuje jako hemartróza.
Krvácení vyvolává zánětlivou reakci s opravnými procesy v kloubu, která může vést k ztuhnutí kloubu. - Kromě toho může dojít ke krvácení do svalů a měkkých tkání. Krvácení vede ke zvýšení tlaku ve svalech nebo tkáních, protože je nyní k dispozici větší objem.
To může vést k syndromu kompartmentu, zejména v pažích a nohou: Zvýšený tlak způsobuje stlačení plavidla a nervy, takže končetiny nejsou dostatečně zásobené a mohou zemřít velké plochy tkáně. Syndrom kompartmentu musí být ošetřen chirurgem co nejdříve, aby se zabránilo ztrátě končetiny. - Dochází ke krvácení do břicha, což je pro pacienta život ohrožující situace.
- Po operacích jsou možné neobvykle dlouhé krvácení. Kromě toho mohou existovat dlouhá období s krev v moči. To může vést k anémii, protože pacient neustále ztrácí krev, možná nepozorovaně.
- Mozková krvácení (= intrakraniální krvácení) jsou obzvláště nebezpečná, protože vedou k úmrtí u 10% pacientů trpících hemofilií. U hemofiliků by se mělo za každou cenu zabránit krvácení, a proto by pacientovi neměly být podávány léky, které inhibují srážení krve, jako je kyselina acetylsalicylová (Aspirin®) a intramuskulární injekce (= injekce do svalů) by se neměly podávat. Dojde-li k traumatu s krvácením, je velmi důležitá opatrná lokální hemostáza, aby se zabránilo krvácení do sousedních tkání.
Drogová terapie hemofilie spočívá v nahrazení koagulačních faktorů, které samotné tělo nedokáže vyprodukovat v dostatečném množství. Pacienti s mírným hemofilie přijímat přípravky s koagulačním faktorem podle potřeby, tj. při traumatu s krvácením nebo při plánování velké operace, po které může dojít k těžkému krvácení. U pacientů se středně těžkou až těžkou hemofilií by měla být provedena profylaktická náhrada faktoru, tj. Chybějící faktor by měl být podán trvale před krvácením.
Pokud je zbytková aktivita faktoru VIII vyšší než 15% nebo faktoru IX vyšší než 20–25%, není nutná pravidelná léčba; tito pacienti dostávají chybějící koagulační faktor v případě spontánního krvácení nebo před plánovanými operacemi. Zejména trvalou terapii i terapii před chirurgickým zákrokem lze provádět formou domácí samoléčby, kdy si pacient sám aplikuje chybějící koagulační faktor. U pacientů s mírnou formou hemofilie existuje alternativní léčba: Aktivní složka desmopresin (např. Minirin®) vede k uvolňování faktoru VIII, který je uložen ve stěnách cév.
Léčivo však lze podávat pouze několik dní, protože skladovací kapacita ve stěnách cévy je po stimulaci uvolňování faktoru vyčerpána a musí být doplněna. Existují tři možnosti intervence v akutní terapii hemofilie:
- Pacient dostane aktivovaný protrombin, látku, která podporuje srážení krve, takže krvácení je zastaveno co nejrychleji. - Další terapeutickou možností je podávání přípravků faktoru VII. Tento faktor je na začátku koagulační kaskády a zahajuje její pravidelný průběh. - Třetí terapeutickou možností je podání zvířecího faktoru VIII-C k umožnění hemostáza u pacienta.
