Stručné shrnutí
- Léčba: Psychoterapie a léky
- Příznaky: Přehnaný strach z určitých situací nebo předmětů
- Příčiny a rizikové faktory: Interakce zkušeností s učením, biologické a psychosociální faktory
- Diagnostika: Pomocí klinických dotazníků
- Průběh nemoci a prognóza: Fobie v dětství mohou časem odeznít. Fobie v dospělosti jsou většinou chronické.
Co jsou to fobie?
V zásadě je strach přirozenou reakcí na nebezpečí. Strach nám ve zdravé míře zajišťuje přežití tím, že nás nutí vyhýbat se hrozbám. Na rozdíl od zdravého strachu je strach u fobie patologicky přehnaný a poškozuje život postižených.
Co to ale vlastně fobie je a co pro postižené znamená? Lidé s fobiemi se bojí situací nebo předmětů, které objektivně vzato nepředstavují hrozbu, nebo je jejich strach nepřiměřeně vysoký. Vystavení se obávaným situacím je pro pacienty s úzkostí téměř nesnesitelné. Pokud je to možné, snaží se jim vyhýbat úplně.
Fobie způsobují velké utrpení. Strach není doprovázen pouze hrozivými myšlenkami, ale také fyzickými příznaky, jako je třes, pocení nebo bušení srdce. Pokud je fobie závažná, někteří postižení se dokonce obávají, že zemřou na fyzické následky.
Mnoho úzkostných pacientů má zpočátku podezření na organickou příčinu jejich symptomů a utíkají od jednoho lékaře k druhému. Některým trvá roky, než lékař stanoví správnou diagnózu a nabídne jim vhodnou pomoc.
Jaké fobie existují?
Existují různé typy fobií, které se vyskytují buď samostatně, nebo v kombinaci. Odborníci rozlišují následující tři formy fobických poruch: sociální fobii, agorafobii a specifické fobie.
Sociální fóbie
Lidé se sociální fobií se velmi bojí, že se před ostatními ztrapní nebo že budou ostatními odmítnuti. Vyhýbají se proto sociálním kontaktům a situacím a stahují se do sebe. Více se o tom dočtete v článku Sociální fobie.
Agorafobie
Specifická fobie
Na rozdíl od lidí, kteří trpí sociální fobií nebo agorafobií, se lidé se specifickými fobiemi bojí velmi konkrétní situace nebo konkrétního předmětu.
Existují různé fobie. Seznam fóbií je tedy dlouhý. V zásadě je možné, aby si lidé vypěstovali fobii z jakékoli situace nebo předmětu. Odborníci rozlišují pět typů specifických fobií:
- Typ zvířete (např. strach z hadů)
- Typ prostředí (např. strach z výšek)
- Typ poranění injekcí krve (např. mdloby při pohledu na krev)
- Situační typ (např. strach z létání)
- Jiný typ (např. strach ze zvracení)
Častou fobií je strach ze zvířat (zoofobie), jako je strach ze psů (kynofobie), koček (ailurofobie), pavouků (arachnofobie) nebo hadů (ofidiofobie).
U některých objektů a situací je docela možné, že se jim postižení vyhnou. Kdo nemusí za prací létat, jednoduše přestoupí na jiný dopravní prostředek. Ne všemu se ale dá vždy vyhnout.
I návštěva zubaře je někdy nutná. Vyhýbání se jí může být velmi stresující a v mnoha případech může mít úzkost vážný dopad na každodenní život. Vážné následky nastávají, když se lidé již neodvažují jít k lékaři například ze strachu z jehel (trypanofobie) nebo ostrých předmětů (aichmofobie). Pak nejpozději je nejvyšší čas vyhledat pomoc.
Zatímco pro ostatní je strach ze zvířat obvykle pochopitelný, lidé s neobvyklejšími fobiemi to mají těžké, protože jejich sociální okolí často reaguje s nepochopením. Je důležité, aby jak postižení, tak jejich příbuzní rozpoznali strach jako nemoc, kterou je třeba léčit.
Zubní úzkost
Fobie se zřídka vyskytují samostatně
V mnoha případech postižení trpí kromě fobické poruchy i dalšími psychickými potížemi. Výrazně se zvyšuje i riziko závislosti na lécích, drogách nebo alkoholu.
Jak se léčí fobie?
Úzkostné poruchy a tedy i fobie lze obvykle léčit pomocí psychoterapie a léků. K léčbě specifických fobií odborníci doporučují především psychoterapii. Metodou volby je expoziční terapie, která se provádí v rámci kognitivně behaviorální terapie. Ve velmi závažných případech lze použít i léky.
K léčbě specifických fobií často postačí ambulantní léčba. Nejsou-li jiné duševní poruchy, někdy stačí k překonání fobií jen několik terapeutických sezení.
Čelit strachu
Zpočátku pacient pociťuje velkou úzkost a silné fyzické symptomy – ale pokud pacient tyto negativní vjemy vydrží, nakonec odezní. Pacient tak má novou zkušenost. Učí se, že i úzkost opět mizí, že je možné ji vydržet a ovládat. Tímto způsobem lze přepsat starý vzorec úzkosti a úzkost alespoň snížit na únosnou míru.
Je důležité, aby se pacient v určité chvíli odvážil sám narazit na objekt svého strachu. Jen tak se naučí, že dokážou překonat svůj strach bez pomoci a znovu získat důvěru v sebe.
Pro někoho konfrontace znamená jít do parku se psy. Pro ostatní je to o návratu do výtahu. Pro situace, které nejsou v běžném životě tak snadno dostupné, dnes často existuje expoziční terapie ve virtuální realitě. Pacienti si nasadí VR brýle (brýle pro virtuální realitu) a vidí zdánlivě reálný svět, ve kterém se pohybují.
Restrukturalizace myšlenek
Kognitivně behaviorální terapie také zahrnuje zpochybňování předchozích hodnocení situací. Lidé s fobiemi přeceňují nebezpečí. Neškodné situace se v jejich myslích vyvinou do velké hrozby. Terapeut pomáhá postiženému nahradit negativní myšlenky realistickými výklady kladením konkrétních otázek.
Profylaxe relapsu
Odborníci doporučují, aby postižený pravidelně navštěvoval obávané situace i po skončení terapie. I když se těžká úzkost náhle znovu objeví, není to důvod k zoufalství.
Relapsy jsou možné kdykoli. Je důležité nepropadat panice, ale zapamatovat si strategie, které jste se naučili. Pokud úzkost zesílí, je vhodné znovu navštívit terapeuta. Vyhledání pomoci je známkou síly. Ti, kteří čelí svým strachům, si nad nimi udržují kontrolu.
Speciální léčba pro fóbii z poranění krevní stříkačkou
Östova speciální metoda spočívá v tom, že pacienti napínají svaly na pažích, nohou a hrudníku po dobu 15 až 20 sekund. Po krátké relaxační přestávce toto napětí opakují. V případě expozice krvi nebo injekcí mnoho pacientů používá tuto napínací techniku ke snížení příznaků, jako je pocení a nepohodlí, a tím k prevenci mdloby.
Jaké jsou příznaky fobií?
Hlavním příznakem fobie je vždy silný a přehnaný strach z určitých situací nebo předmětů. Postižení se jim stále více vyhýbají. Takové vyhýbavé chování zase posiluje strach. Kromě toho existují další psychické příznaky, ale především těžké fyzické příznaky, jako je bušení srdce nebo dýchací potíže, které mohou postiženého vyvolat strach ze smrti.
Podle klasifikace duševních poruch MKN-10 musí být pro diagnostiku specifické fobie přítomny následující příznaky:
- Postižený má buď jasný strach z určitého předmětu nebo situace, nebo se takovým předmětům a situacím vyhýbá.
- Není to agorafobie ani sociální fobie.
Předpokladem je přítomnost alespoň jednoho z příznaků z oblasti vegetativních příznaků jako bušení srdce, pocení, třes nebo sucho v ústech.
Další možné příznaky z oblasti břicha a hrudníku jsou
- Dýchací potíže
- Pocit stísněnosti
- Bolest nebo nepohodlí na hrudi
- Nevolnost a nepohodlí v břišní oblasti
Typické psychické příznaky jsou
- Pocity závratě, nejistoty, slabosti nebo točení hlavy
- Pocit, že předměty jsou neskutečné nebo že jste daleko a ve skutečnosti tam nejste (derealizace a depersonalizace)
- Strach ze ztráty kontroly nebo strach ze zbláznění nebo vyděšení
- Strach ze smrti
Kromě výše uvedených příznaků trpí postižení často návaly horka nebo zimnice, stejně jako necitlivostí nebo mravenčením. Postižení jsou emocionálně rozrušeni symptomy a důsledky. Vědí však, že strach je přehnaný.
Jak se fobie vyvíjejí?
Pro naše předky hrál strach důležitou roli v přežití. Nebezpečná zvířata a tma byly skutečnou hrozbou. Tyto obavy se předávaly z generace na generaci.
Fobie: naučený strach
Fobie začíná procesem učení. Postižený negativně hodnotí objekt nebo situaci, která je sama o sobě neutrální kvůli špatné zkušenosti. Odborníci tento proces označují jako kondicionování.
Například dentální fobie se může rozvinout, pokud má pacient velmi nepříjemný zážitek u zubaře. Bolest při ošetření si postižený spojuje s pachy a zvuky u zubaře. Výsledkem je strach ze zubaře a ošetření.
Negativní pocity, které při ošetření vznikly, se totiž znovu vynoří při další návštěvě pacienta u zubaře nebo při pouhém pomyšlení. Postižení si pak fyzické příznaky jako silné bušení srdce nebo pocení vykládají jako potvrzení, že jsou v nebezpečí.
Fobie: vyhýbání se
Mnoho situací je téměř každému nepříjemné, aniž by u něj vznikla fobie. Většina lidí si například stomatologické ošetření spojuje s nepříjemným pocitem nebo se ho dokonce bojí. Jde však pouze o patologický strach, pokud se dotyčný v budoucnu ze strachu vyhýbá návštěvě zubaře.
Fobie: učení se od modelky
Mnoho fobií, zejména fobií ze zvířat, vzniká v dětství. K rozvoji fobie ze zvířat není ani nutné, aby děti samy měly se zvířetem špatné zkušenosti. Učí se strašlivému chování na příkladu dospělých. Technický termín pro to je „učení příkladem“.
Děti se spoléhají na to, že jejich rodiče vyhodnotí nebezpečí. Pokud dítě zpozoruje, že jeho matka při pohledu na psa reaguje ustrašeně, může si tento strach osvojit, aniž by znalo důvod. Specifická fobie se může v dospělosti vyvinout také nepřímo, například prostřednictvím zpráv v médiích. Proč se ale u každého, kdo má špatnou zkušenost, nevyvine fobie?
Fobie: biologické kořeny strachu
Někteří lidé jsou náchylnější k fobiím než jiní. Na tuto náchylnost (zranitelnost) mají pravděpodobně vliv biologické faktory. Výzkum rodiny a dvojčat naznačuje, že úzkost je částečně genetická.
Tyto biologické faktory podporují úzkostnou poruchu, ale rozhodujícím spouštěčem je výchova a vlivy prostředí.
Fobie: psychosociální faktory
Odborníci se domnívají, že na vznik fobií má vliv styl rodičovství. Zdá se, že existuje souvislost mezi úzkostnými poruchami u dětí a kontrolním a necitlivým chováním ze strany rodičů. Dětem, které nemají bezpečné pouto s rodiči, hrozí, že se u nich později rozvine úzkostná porucha.
Důležitou roli hraje i temperament. Úzkostliví lidé jsou náchylnější k fobiím než ostatní. Snadno se vyděsí, protože neškodné situace vidí jako nebezpečné a jejich myšlenky a pozornost se soustředí na možné negativní důsledky.
Tendence k úzkosti se projevuje již v dětství, kdy jsou děti velmi skákavé, těžko se uklidňují a celkově mají tendenci se stáhnout. Odborníci shrnují tyto charakteristiky pod termín „inhibice chování“.
Fobie: vyšetření a diagnostika
Aby vyloučil další onemocnění, provede také fyzikální vyšetření. Ta se obvykle skládá z odběru krve, vyšetření srdce pomocí elektrokardiogramu (EKG) a vyšetření štítné žlázy pomocí ultrazvuku a krevních hodnot. K vyloučení patologických změn v mozku jako příčiny úzkosti lze použít magnetickou rezonanci (MRI).
Terapeut je zodpovědný za přesnou diagnostiku duševní poruchy a vhodnou léčbu. Je důležité zkontrolovat, zda nejsou přítomny jiné duševní poruchy, jako je deprese. I ty je třeba léčit, aby se obnovilo duševní zdraví.
K diagnostice fobií používá terapeut klinické dotazníky, které se ptají na důležité příznaky. Lékař často klade následující otázky k diagnostice specifické fobie:
- Existují určité předměty nebo situace, kterých se velmi bojíte (například výšky, pavouci, krev nebo jiné věci)?
- Máte dojem, že váš strach je přehnaný?
- Je váš strach omezen na jeden objekt nebo situaci?
Pokud rodiče mají u svého dítěte podezření na fobii, terapeut prověří, zda jsou obavy přiměřené věku nebo zda je nutná léčba. Některé obavy, které děti projevují, jsou součástí normálního vývoje.
Fobie: průběh onemocnění a prognóza
Fobie se obvykle objevují v dětství a dospívání. V zásadě je ale možné vypěstovat si fobii v jakémkoli věku po děsivých situacích: Například strach z létání, kdy se člověk bojí pádu při turbulentním letu.
Specifické fobie se často rozvíjejí kolem sedmého roku života. S časným nástupem může specifický strach časem odeznít. Fobie, které jsou v dospělosti stále přítomné nebo se teprve objevují, jsou obvykle chronické.
