Jaké testy jsou k dispozici pro detekci abnormalit chování? | Problémy s chováním u dětí

Jaké testy jsou k dispozici pro detekci abnormalit chování?

Nápadné chování je obtížné definovat. Spektrum začíná mírnými odchylkami od normy a končí krátce před zjevnými duševními poruchami. Jelikož i definice behaviorální nápadnosti je obtížná, související diagnostika a testování také nejsou jednodušší.

Protože se nejedná o definovaný klinický obraz, ale spíše o množství různých projevů s hodnotou nemoci i bez ní, nemůže existovat žádný test, který by jednoznačně zaznamenával každé problémové chování. Každé dítě s podezřením na abnormality chování by nicméně mělo být testováno, protože nyní existují celkem dobré testovací postupy pro nejčastější abnormality chování. Patří mezi ně například screening na problémy chování na školách (SVS), což je dotazník pro učitele a rozlišuje mezi agresivním chováním, hyperaktivitou, internalizací poruch a problémy s dovednostmi nebo využíváním zdrojů.

CBCL (kontrolní seznam chování dětí), který zaznamenává emoční a behaviorální problémy, je již zaveden a lze jej použít i pro mladší děti. Váhy Vineland se více zaměřují na intelektuální schopnosti dítěte a používají se k pozorování chování. Existuje mnoho dalších srovnatelných testů založených na tomto principu škály symptomů, které lze použít podle uvážení terapeuta.

Pokud tedy dítě vykazuje jednu z těchto typických poruch chování, jsou detekovány relativně spolehlivě. V případě pouze mírných nebo atypických abnormalit však tyto postupy dosahují svých limitů. Mnoho dalších testů, které se navíc provádějí u postižených dětí, slouží k vyloučení dalších příčin, jako je např ADHD or duševní nemoca zaznamenat současnou psychickou pohodu včetně intelektuálních schopností.

Zvláště v případě ADHD, které mnozí považují za poruchu chování, je důležitá diferenciace, protože s touto poruchou je zacházeno úplně odlišně (a léky). Součástí diagnózy je také stanovení psychologického vývoje. Na základě výsledků těchto testů byla podrobná anamnéza a vyšetření, ošetřující lékař nebo terapeut pak může určit přítomnost poruchy chování nebo nařídit další vyšetření.