Úvod
Chování dítěte je považováno za nápadné, pokud se výrazně liší od normy, tj. Od obecně přijímaného chování dětí stejného věku. Tento popis zahrnuje celou řadu různých poruch, které mohou mít větší či menší dopad na život dítěte a jeho prostředí. Nemusí mít vždy nutně hodnotu nemoci nebo by měly být považovány za poruchu, ale jsou obvykle „normální“ reakcí na zážitky a vlivy z prostředí dítěte v závislosti na jeho emočním a psychologickém stavu.
Jak se projevují problémy s chováním ve školce?
In mateřská škola mnoho dětí je hlasitých a impulzivních. Normální chování batole by bylo vážnou poruchou chování u teenagera. Chování je tedy nápadné pouze tehdy, když se liší od normy, tj. Od průměru dětí stejného věku.
Zjistit něco takového je obvykle obtížnější mateřská škola než ve škole, a jen lehce výrazné poruchy lze snadno přehlédnout. Navenek směřované chování, jako je agrese a násilí vůči jiným dětem a učitelům, silné vrtkání, úplné odmítnutí pravidel a autority atd., Jsou často již nápadné mateřská škola.
Další problémy s chováním, jako je silná plachost a úzkost, je obtížnější odhalit, protože kojenci mohou být obecně velmi zdrženliví a úzkostliví. Tzv. Internalizující problémy v chování se často objevují, pouze pokud jsou velmi výrazné nebo přetrvávají až do školního věku. Podle statistik se počet malých dětí s poruchami chování zvyšuje před zahájením školní docházky a vyžaduje školení pedagogů a rodičů, aby se zabránilo přetrvávání školního věku, a tím i možnému zhoršení vývoje.
Jak poznáte studenty s problémy v chování?
Na základní škole je mnoho dětí s poruchami chování zaznamenáno poprvé nebo se u nich poprvé rozvine. Není neobvyklé, že toto chování projevují i ve škole a doma se chovají mnohem méně problematicky. Mezi typické abnormality patří vrtění a roztržitost, kopání, bití a šikana spolužáků, odmítnutí plnit úkoly a podobně.
Problémy v chování se navíc mohou projevit také v ústupu a plachosti, úzkosti z odloučení atd úzkostných poruch a podobné příznaky. Důležitou roli v takové situaci proto hraje učitel, který musí chování rozpoznat a řídit se proti němu správnými opatřeními. Mnoho rodičů bohužel také obviňuje učitele, když se jejich dítě stane poprvé nápadným, ačkoli příčinné faktory lze obvykle najít doma nebo v bezprostředním okolí a u dítěte samotného. Proto je spolupráce učitelů a rodičů při léčbě problémů s chováním ve věku základní školy nesmírně důležitá.
