Stručné shrnutí
- Příznaky: Často žádné nebo jen stěží znatelné příznaky, jako je zvýšené bušení srdce (bušení srdce) a koktání srdce; případně bolest na hrudi, poruchy srdečního rytmu a také známky srdeční nedostatečnosti při pokročilé myokarditidě (jako je zadržování vody v dolních končetinách).
- Léčba: Fyzický klid a klid na lůžku, případně léky, jako jsou antibiotika proti bakteriím; léčba komplikací (např. léky na srdeční selhání)
- Příčiny a rizikové faktory: Infekční myokarditida, patogeny, jako jsou viry (např. nachlazení, chřipka, herpes, viry spalniček nebo coxsackie) nebo bakterie (např. patogeny angíny, spály, záškrtu nebo otravy krve); neinfekční myokarditida v důsledku chybných imunitních reakcí, radiační terapie nebo léků
- Komplikace: Patologicky zvětšený srdeční sval (dilatační kardiomyopatie) s chronickým srdečním selháním, závažné poruchy srdečního rytmu, náhlá srdeční smrt.
Co je myokarditida?
Při zánětu srdečního svalu (myokarditidě) dochází k zánětu buněk srdečního svalu a často i okolní tkáně a také cév zásobujících srdce (koronárních cév). Kromě zánětu je myokarditida definována tím, že buňky srdečního svalu regredují (degenerují) nebo je přítomna i nekróza – tedy svalové buňky odumírají.
Pokud se zánět rozšíří i na osrdečník, lékaři tomu říkají peri-myokarditida.
Jaké jsou příznaky myokarditidy?
Ve skutečnosti jsou tyto obtíže často jedinými příznaky na počátku akutní myokarditidy. Někdy se přidávají příznaky jako ztráta chuti k jídlu a ztráta hmotnosti a vyzařující bolest do krku nebo ramen.
Pokud se u vás objeví možné příznaky zánětu srdečního svalu dny nebo týdny po infekci podobné chřipce, určitě kontaktujte svého lékaře!
Srdeční příznaky
Zdravý člověk normálně srdce necítí. Někteří postižení však zaznamenávají zvýšené bušení srdce při zánětu srdečního svalu. Někteří také uvádějí pocit tísně na hrudi (atypická angina pectoris) nebo klopýtání srdce. Toto klopýtnutí vyjadřuje, že srdce je každou chvíli krátce mimo krok:
V případě zánětu myokardu se buď generují další elektrické signály, nebo se zpozdí jejich normální přenos. Někdy se dokonce impulsy ze síně do komor nepřenášejí vůbec (AV blokáda). Normální srdeční rytmus je následně narušen. To způsobuje bušení srdce (tachykardii) nebo nepravidelný srdeční rytmus s přerušeními v některých případech myokarditidy.
Jak se léčí myokarditida?
Léčba myokarditidy závisí na příznacích na jedné straně a na spouštěči na straně druhé. Základem léčby myokarditidy je fyzický klid a léčba možného základního onemocnění.
V případě velmi těžké myokarditidy je pacient obvykle léčen na jednotce intenzivní péče. Tam specialisté nepřetržitě monitorují vitální hodnoty, jako je srdeční činnost, puls, saturace kyslíkem a krevní tlak.
Fyzický odpočinek
V případě těžké myokarditidy jsou pacienti většinou hospitalizováni.
Ani týdny po akutní fázi onemocnění se pacient nesmí přetěžovat. Lékař rozhodne, kdy je opět možné plné vypětí. Dokud existují známky srdečního selhání, pacient není schopen pracovat a je považován za nemocného. Pokud se znovu namáhá předčasně, riskuje recidivu a trvalé poškození.
Pokud myokarditida vyžaduje prodloužený klid na lůžku, existuje riziko tvorby krevních sraženin (trombózy). Aby tomu zabránili, pacientům se podávají antikoagulancia.
Léčba příčiny
Nejčastějším původcem infekční myokarditidy jsou viry. Obvykle však nejsou k dispozici žádná antivirová léčiva k léčbě takové virové myokarditidy. Léčba v tomto případě v podstatě spočívá v klidu a odpočinku na lůžku, aby se imunitnímu systému pomohly bojovat s patogeny.
V určitých případech mohou být u myokarditidy zváženy jiné terapie (v některých případech pouze v rámci studií). Jedním z nich je podávání kortizonu. Působí protizánětlivě a tlumí imunitní systém. To je užitečné u autoimunitní myokarditidy, při které tělo tvoří protilátky proti vlastním strukturám těla (autoprotilátky) v důsledku špatné regulace imunitního systému.
Léčba komplikací
Možnou komplikací myokarditidy je srdeční selhání. Poté lékař předepíše různé léky, například ACE inhibitory, antagonisty receptoru AT1 nebo betablokátory. Ulevují slabému srdci. Diuretika dělají totéž.
Pokud se při myokarditidě nahromadila tekutina v osrdečníku (perikardiální výpotek), může ji lékař odsát tenkou jemnou jehlou (perikardiocentéza).
Pokud je srdce následkem myokarditidy poškozeno natolik vážně a trvale, že již nemůže plnit svou funkci, bude pacient s největší pravděpodobností potřebovat dárcovské srdce (transplantaci srdce).
Co způsobuje myokarditidu?
Z hlediska příčin se rozlišuje infekční a neinfekční myokarditida.
Infekční myokarditida
Lékaři označují myokarditidu za infekční, pokud jsou příčinou patogeny. Zhruba v 50 procentech případů se jedná o viry. Takové virové myokarditidě často předchází banální virová infekce (nachlazení, chřipka, průjem). Spouštěčem virové myokarditidy bývá zejména virus coxsackie B.
Při podezření na virovou myokarditidu lékaři určují původce viru jen výjimečně. Prakticky by to bylo málo použitelné – proti dotyčným virům obvykle neexistují žádné specifické léky.
Některé bakterie také spouštějí myokarditidu. Zejména v případě bakteriální otravy krve (sepse), kdy jsou již postiženy srdeční chlopně, se zánět často šíří do srdečního svalu. Typickými patogeny jsou zde tzv. stafylokoky. Další skupina bakterií, streptokoky, také někdy způsobují myokarditidu. Patří mezi ně například původci spály nebo tonzilitidy.
Další bakteriální příčinou myokarditidy je záškrt. Vzácně má na svědomí borelióza zanícený srdeční sval. Patogen, bakterie Borrelia burgdorferi, je obvykle přenášen klíšťaty prostřednictvím jejich kousnutí.
Mezi další vzácné původce myokarditidy patří parazité, jako je tasemnice liščí, nebo jednobuněčné organismy, jako jsou původci toxoplazmózy nebo Chagasovy choroby.
Neinfekční myokarditida.
U neinfekční myokarditidy nejsou spouštěčem žádné patogeny. Místo toho je příčinou například dysregulace imunitního systému. V tomto případě je imunitní systém namířen proti tělu vlastním strukturám, což má za následek tzv. autoimunitní onemocnění. Patří mezi ně například záněty cév či pojiva a revmatická onemocnění. Taková autoimunitní onemocnění někdy vedou také k zánětu srdečního svalu (autoimunitní myokarditidě).
Další příčinou neinfekční myokarditidy je ozařování hrudníku v rámci radioterapie různých nádorových onemocnění (např. rakoviny plic).
Pokud se nepodaří nalézt spouštěče myokarditidy, hovoří lékař podle tkáňových změn také o tzv. idiopatické Fiedlerově myokarditidě (obrovskobuněčná myokarditida). Při této formě myokarditidy, známé jako lymfocytární, migrují lymfocyty (speciální bílé krvinky), což způsobuje jejich odumírání (nekrózu).
Rizika myokarditidy
Závažná rizika představuje myokarditida – zvláště pokud se o sebe postižený dostatečně nestará nebo má předpoškozené srdce. Myokarditida totiž častěji způsobuje závažné srdeční arytmie.
Asi u jednoho ze šesti pacientů spouští myokarditida remodelační procesy v srdci, které nakonec vedou k chronickému srdečnímu selhání. Poškozené buňky srdečního svalu se pak přemodelují na jizvu (fibróza) a srdeční dutiny (komory, síně) se rozšíří.
Lékaři to označují jako dilatační kardiomyopatii. Stěny patologicky zvětšeného srdečního svalu jsou v jistém smyslu „opotřebované“ a již se mocně nestahují. To znamená, že se vyvinula trvalá srdeční insuficience. V těžkých případech pak čerpací kapacita srdce zcela zkolabuje. V nejhorším případě je následkem náhlá srdeční smrt.
Jak lze myokarditidu diagnostikovat?
Pokud máte podezření na kardiomyozitidu, váš rodinný lékař nebo specialista na kardiologii je tou správnou osobou, kterou byste měli kontaktovat. V případě potřeby vás lékař odešle do nemocnice na další testy.
Konzultace lékař-pacient
Vyšetření
Následuje důkladné fyzické vyšetření. Lékař vám mimo jiné poslechne srdce a plíce stetoskopem, poklepe na hrudník a změří puls a krevní tlak. Také se podívá, zda nevykazujete známky počínajícího srdečního selhání. Patří mezi ně například zadržování vody (edém) v dolních končetinách.
EKG (elektrokardiografie)
Dalším důležitým vyšetřením je měření elektrické aktivity srdečního svalu (elektrokardiografie, EKG). To umožňuje detekovat změny v srdeční činnosti, jak k nim dochází při kardiomyopatii. Typický je zrychlený srdeční tep (palpitace) a další tepy (extra systoly). Možné jsou i srdeční arytmie. Vzhledem k tomu, že abnormality jsou obvykle dočasné, je kromě běžného krátkodobého klidového EKG vhodné i dlouhodobé měření srdeční aktivity (dlouhodobé EKG).
Ultrazvuk srdce
Krevní vyšetření
Hodnoty zánětu v krvi (CRP, ESR, leukocyty) ukazují, zda je v těle zánět. Lékař také stanoví srdeční enzymy, jako je troponin-T nebo kreatinkináza. Ty jsou uvolňovány buňkami srdečního svalu v případě poškození (např. v důsledku myokarditidy) a jsou pak detekovatelné ve zvýšeném množství v krvi.
Pokud jsou v krvi nalezeny protilátky proti určitým virům nebo bakteriím, znamená to odpovídající infekci. Pokud je myokarditida výsledkem autoimunitní reakce, lze detekovat odpovídající autoprotilátky (protilátky proti vlastním strukturám těla).
Rentgen
Příznaky srdečního selhání souvisejícího s myokarditidou lze zjistit na rentgenovém snímku hrudníku (rentgen hrudníku). Srdce se pak zvětší. Kromě toho je viditelná záloha tekutiny do plic, způsobená slabým pumpováním srdce.
Magnetické rezonanční zobrazování (MRI)
Odstranění tkáně pomocí srdečního katétru
Někdy u myokarditidy kardiolog provede i vyšetření pomocí srdečního katétru. Jedná se o odběr malého vzorku tkáně srdečního svalu (biopsie myokardu) a jeho laboratorní vyšetření na zánětlivé buňky a patogeny.
Neexistuje žádný autotest na myokarditidu. Pokud si nejste jisti kvůli existujícím příznakům, poraďte se se svým ošetřujícím lékařem.
Jaká je prognóza myokarditidy?
Myokarditida postihuje lidi všech věkových kategorií, včetně mladých lidí se zdravým srdcem. Pokud o sebe pacienti důsledně fyzicky pečují, bývá průběh onemocnění i prognóza dobré. Celkově se myokarditida hojí ve více než 80 procentech případů, aniž by zanechala trvalé poškození. To platí zejména v případě virové myokarditidy. U některých pacientů lze následně při EKG vyšetření nalézt neškodné srdeční tepy navíc.
Infekční myokarditida se vyvíjí ve třech fázích, které však nemusí být nutně přítomny u každé postižené osoby:
- Akutní fáze (patogeny napadají tkáň a dochází k počáteční imunitní reakci s uvolněním určitých signálních látek, jako jsou cytokiny; trvání: tři až čtyři dny)
- Subakutní fáze (aktivace přirozených zabíječských buněk v krvi, které zabíjejí viry; současně začínají opravné procesy; trvání: až čtyři týdny)
- Chronická fáze (viry definitivně usmrceny, reparační a remodelační procesy – zjizvení někdy vede k funkčním poruchám srdečního svalu; někdy přetrvává zánětlivá reakce; trvání: několik týdnů až přetrvávající)
Chronická myokarditida
I malá námaha (jako je chození do schodů) spouští u postižených dušnost (dušnost). Srdeční selhání obvykle vyžaduje dlouhodobou léčbu léky. Při vhodné terapii je však prognóza pro většinu pacientů dobrá.
Trvání myokarditidy
V jednotlivých případech závisí délka onemocnění na rozsahu zánětu a celkovém zdravotním stavu pacienta.
Je také velmi těžké říci, kdy se zánět srdečního svalu skutečně úplně vyléčil. I když se pacient po překonání myokarditidy cítí opět zcela zdráv, měl by pár týdnů pokračovat v klidu a vyhýbat se fyzické námaze. Jedině tak lze předejít vážným pozdním následkům (jako je srdeční selhání).
Prevence myokarditidy
Vhodné je například očkování proti záškrtu. Toto bakteriální infekční onemocnění představuje kromě rizika myokarditidy i další nebezpečí, jako je těžký zápal plic. Očkování v dětství se obvykle provádí společně s očkováním proti tetanu (lockjaw) a dětské obrně (dětská obrna).
Je také velmi důležité správně léčit infekce podobné chřipce. Při jakékoliv horečce je vhodné se co nejvíce vyhýbat fyzické námaze. Totéž platí i pro nachlazení, které se zdá neškodné. Pokud si takovou infekci „přenesete“, patogeny (viry nebo bakterie) se snadno rozšíří do srdce.
Lidé, kteří již prodělali myokarditidu, jsou zvláště ohroženi tím, že ji znovu onemocní (recidiva). Těmto lidem lékaři doporučují být patřičně obezřetní. Především je třeba se vyhnout kombinaci fyzické námahy, stresu a alkoholu.
