Náklady na léčbu deprese
Deprese způsobuje v Německu náklady přibližně 22 milionů eur ročně. Tyto částky jsou téměř výhradně kryty zákonnými a soukromými zdraví pojištění. Jak vysoké jsou výsledné náklady, závisí tedy na pohlaví a závažnosti deprese; v průměru to činí přibližně 3800 XNUMX EUR na pacienta za rok.
Dotčená osoba nese náklady zřídka, ale před zahájením léčby je potřeba léčby důkladně přezkoumána. Za tímto účelem se předem provede 3-5 předběžných rozhovorů s psychoterapeutem nebo se zaregistruje psychiatr zjistit, zda je přítomna duševní porucha. Pokud je tomu tak a odborný personál například potvrdí existenci deprese, terapii lze zahájit ze seznamu zavedených doporučených postupů.
Mezi zavedené postupy patří behaviorální terapie, psychoanalýza a psychoterapie na základě hloubkové psychologie. Zpočátku léčebné období 30-50 hodin obvykle schvaluje zdraví pojišťovny. Pokud je to nutné a pokud psychoterapeut požaduje prodloužení, počet hodin lze dále zvýšit.
Lze depresi léčit bez lékaře-psychiatra?
Jak je popsáno výše, zvláště mírné depresivní epizody jsou formou deprese, kterou lze léčit bez lékařské psychiatrické pomoci. Ačkoli psychoterapie prý má i zde pozitivní účinek, v závislosti na přístupu dotčené osoby a míře podpory jejího sociálního prostředí může takováto mírná depresivní epizoda ustoupit i bez lékařské pomoci. Doporučuje se však poradit se s lékařem v případě depresivních nálad, které trvají několik dní nebo týdnů, protože existuje riziko vzniku závažnější depresivní epizody, která může být nebezpečná a ve většině případů vyžaduje drogovou a psychoterapeutickou léčbu. Obecně platí, že pokud se vyskytnou sebevražedné myšlenky, měl by být co nejdříve konzultován lékař.
Kdy byste měli být léčeni jako lůžkový pacient, kdy jako ambulantní?
Na tuto otázku neexistuje obecná odpověď. Zejména v případě duševní nemoc„Příznaky, stupeň závažnosti a úroveň utrpení pacienta se u jednotlivých lidí liší natolik, že na ně nelze jednoznačně odpovědět. Obecně by těžké depresivní epizody měly být ve většině případů považovány za hospitalizované.
Na jedné straně, protože osobě postižené těžkou depresí se často dobře doporučuje, aby na nějakou dobu opustila své vlastní prostředí, měla každodenní terapeutický kontakt a přicházela do styku s ostatními trpícími, a na druhé straně proto, že lék je o něco jednodušší administrace v lůžkovém prostředí. Navíc pacienti trpící těžkou depresivní epizodou mají často sebevražedné myšlenky. Ty často nejsou aktivně řešeny, ale jsou odhaleny pouze na vyžádání. Často také proto, že sebevražda je v dnešní společnosti stále považována za jakési tabuizované téma.
V takových případech může být hospitalizace pro dotyčnou osobu významnou úlevou. Mírně depresivní epizody obvykle nevyžadují hospitalizaci. Středně závažné depresivní epizody lze - v závislosti na jejich závažnosti a příznacích - léčit také ambulantně. Ambulantní léčba může mít například podobu denní klinické léčby. V tomto případě pacient přijde do zařízení každý den v týdnu od rána do odpoledne a je zde o něj postaráno, například formou individuálních diskusí, skupinové terapie nebo pracovní terapie, a večer a noc pak tráví doma.
Všechny články v této sérii:
