Lidé mají přibližně 350 různých čichových receptorů, z nichž každý má specifickou molekulu zápachu zakotvenou v řasinkách, což spouští aktivaci buňky. Prostřednictvím shromážděných zpráv čichových receptorů se mozek vytváří vědomý čichový dojem. Čichové receptory, čítající několik milionů, se nacházejí hlavně v čichovém sliznice, malá oblast v horní části nosní dutina.
Co je čichový receptor?
Čichové receptory, nazývané také čichové buňky, patří do skupiny chemoreceptorů. Chemoreceptory provádějí řadu úkolů, aby podvědomě regulovaly a udržovaly homeostázu. Čichové buňky jsou vysoce selektivní senzory, z nichž každý se specializuje na detekci určité molekuly odorantu. V oblasti asi čtyř čtverečních centimetrů v horní části se nachází až deset milionů čichových receptorů nosní dutina, takzvaný čichový sliznice. Mohou být rozděleny do asi 320 různých typů buněk, z nichž každý je schopen ukotvit specifickou molekulu zápachu k jedné ze svých deseti až dvaceti řasinek. Například němečtí ovčáci s přibližně 1,200 různými typy čichových buněk mají mnohem jemnější a diferencovanější smysl pro zápach než lidé. Po připojení konkrétní molekuly zápachu k řasinkám odpovídající receptorové buňky již v řasinách dochází k přeměně chemického stimulu na elektrický potenciál. Akční potenciály identických čichových receptorů jsou nejprve shromážděny v čichové baňce a poté přeneseny do mozek.
Anatomie a struktura
Čichové buňky se nacházejí nejen v čichovém sliznice ale také například v játra a varlata, kde mohou působit na homeostázu jako chemoreceptory v bezvědomí. Funkční princip čichových receptorů odpovídá principu receptorů spojených s G proteinem. Princip je založen na membráně Proteinů že podle principu zámku a klíče pasti specifické molekuly v jakési kapse a vložit je přes membránu do cytosolu buňky nebo do lysozomu nebo do jiné organely. Čichové receptory v čichové sliznici nos jsou obklopeny podpůrnými buňkami. Dendritický proces čichového nervu probodává sliznici směrem ven a na konci tvoří malý váček (vesicula olfactoria), ze kterého 5 až 20 řasinek prochází do hlenu čichové sliznice. V tenké vrstvě hlenu je „zápach molekuly„Jsou uvolněny, které se mohou dostat do čichové buňky, která je pro ně vhodná, a zahájit kaskádu přenosu signálu do elektrického nervového impulsu. Na straně tkáně jsou čichové receptory přímo spojeny s čichovou žárovkou pomocí axon, kde jsou shromažďovány signály ze stejných typů čichových buněk a přenášeny do odpovídajících center v CNS. Některé z axonů čichových receptorů jsou mírně svázané, než projdou nejjemnějšími póry ethmoidní kosti jako čichová vlákna (fila olfactoria) do lebka. Fila olfactoria nejsou myelinizované, a proto odpovídají pomalému vedení nervy vlákna typu C. Jejich rychlost vedení je 0.5 až 2 m / s. Vzhledem k krátkým vzdálenostem od čichové sliznice k CNS, které jsou jen několik centimetrů, je rychlost naprosto dostatečná.
Funkce a úkoly
Hlavním úkolem a funkcí čichových receptorů je poskytovat následným centrům v CNS informace o přítomnosti a množství asi 350 různých odorantů nebo vůní molekuly. Každá jednotlivá řasinka, která přichází do styku se svou specifickou molekulou zápachu v hlenu čichu epitel a ukotvení molekuly vede k elektrickému impulzu, který je přenášen. Ke zpracování milionů pachových nebo pachových impulsů do jakési „pachové vrstvy“ dochází pouze v následných centrech CNS. Prvními příjemci elektrických nervových impulsů, které již byly podle druhu pachových molekul předtříděny glomeruly, jsou dvě čichové cibulky (Sg. Bulbus olfactorius). Přenášejí zprávy bez dodatečné výpočetní síly prostřednictvím takzvaných mitrálních buněk do struktur v čichové kůře, kde probíhá skutečné zpracování a jsou přijímána rozhodnutí o nevědomých a vědomých odpovědích. Jednotlivé zprávy senzoru mohou být velmi důležité pro okamžité přežití, například pro rozpoznání zkaženého jídla nebo nebezpečných toxinů již podle zápachVůně a vůně nezávislé na příjmu potravy mohou také varovat před nebezpečím a také před duševním stavem lidí. Například strachový pot, který produkuje apokrinní potní žlázy v podpaží vůně zřetelně odlišná od potu, který slouží výhradně k termoregulaci a je vylučován potními žlázami s ekrinií. Pachové zprávy z čichových receptorů také hrají důležitou roli v sexuální sféře. V průběhu ovulacese mění hladiny hormonů u ženy, což nevědomky signalizuje čichovou sekrecí feromonů zvaných kopuliny. Muži reagují tím, že produkují více testosteron, ačkoli kopuliny nelze vědomě vnímat při nízkých koncentracích.
Nemoci
Existuje řada příčin, jako jsou spouštěče dysfunkce nebo úplná ztráta smyslu zápach (anosmie). Například samotné čichové senzory mohou být nemocné nebo čichové epitel mohou být změněny tak, aby molekuly pachu nemohly dosáhnout řasinek čichových receptorů. V některých případech je narušen také přenos nebo zpracování signálu v CNS. Zdaleka nejčastější příčinou zhoršené nebo dokonce úplné ztráty čichu je chronická zánět dutin (sinusitida). Těžké nachlazení vést k otokům sliznic dýchací trakt jsou často doprovázeny dočasným zhoršením čichové schopnosti, která se obvykle sama o sobě zlepšuje studený se uzdravil. Další komplex příčin výskytu anosmie spočívá na úrovni neuronů. Traumatické mozek zranění (SHT) může vést k poškození v čichovém středu, nebo dojde k přerušení čichových vláken při nehodě. Podobně může být anosmie vyvolána a mozkový nádor, nebo progresivní Alzheimerova demence or Parkinsonova nemoc. Velmi zřídka jsou genetické abnormality nebo mutace zodpovědné za ztrátu čichu.
