Periimplantitida (synonyma: periimplantátová ostitida; ICD-10 K10.9: onemocnění čelistí blíže neurčené) je progresivní zánět kostního ložiska zubního implantátu s periimplantátovou ztrátou kostní hmoty. Reverzibilním zánětem pouze měkké tkáně je periimplantátová mukositida (zánět sliznice).
Toto onemocnění je způsobeno smíšenými anaerobními látkami choroboplodné zárodky. Parodontopatogenní choroboplodné zárodky (bakterie, které způsobují onemocnění parodontu) lze přenést ze zbývajících zubů na implantáty. Parodontopatogenní choroboplodné zárodky přetrvávají také u bezzubých pacientů.
Zásobníkem patogenů je orální zárodečná flóra (zárodečná flóra ústa).
Patogen vstupuje přes periimplantátovou měkkou tkáň.
Poměr pohlaví: Muži jsou častěji postiženi než ženy. V této souvislosti si lze představit odlišné chování při čištění.
Vrchol frekvence: Pacienti vyššího věku jsou častěji postiženi periimplantitidou. I zde je souvislost s proveditelností implementace ústní hygiena je možné.
Prevalence (frekvence onemocnění) se odhaduje na 6 až 43% implantáty.
Průběh a prognóza: Periimplantitidě předchází zánět sliznice obklopující implantát krk. Tato perimplantátová mukositida je považována za reverzibilní. Při pokračující expozici podráždění biofilm (deska, bakteriální plak) se ukládá na povrch implantátu, dochází k progresivnímu zánětu okolní kosti a dochází k osteolýze (úbytek kostní hmoty; rozpouštění kosti). V extrémních případech může být výsledkem ztráta implantátu.
Komorbidity (doprovodná onemocnění): kuřáci (10 a více cigaret konzumovaných denně) mají vyšší míru ztráty implantátu než nekuřáci.
