Ruptura sleziny Ruptura sleziny slezina (odborný termín: prasknutí sleziny) je poranění, obvykle slza, ve tkáni sleziny. Nejčastější příčinou prasknutí sleziny je tupé poranění břicha, například v důsledku vážné dopravní nehody nebo kopnutí. Další typické nehodové mechanismy, které často vedou k rozvoji prasknutí slezina jsou pády na řídítka jízdních kol nebo motocyklů, které vedou k vážnému rozdrcení tkáně sleziny.
U pacientů trpících tzv polytrauma (vícečetné poranění, jedno nebo kombinace několika zranění potenciálně ohrožujících život) po nehodě, prasknutí slezina je obvykle považována za akutně život ohrožující složku. Spontánní formy prasknutí sleziny, tj. Netraumatické formy, jsou však poměrně vzácné. Ve většině případů je spontánní prasknutí sleziny způsobeno infekčními chorobami nebo různými krev poruchy (tzv. hematogenní onemocnění), které vedou k enormnímu zvětšení velikosti orgánu.
Z lékařského hlediska je ruptura sleziny klasifikována do různých stupňů závažnosti. Nejmírnější formou prasknutí sleziny je čistá prasknutí tobolky, který nezpůsobuje poranění skutečné orgánové tkáně. Typický příznak čistého prasknutí tobolky je výskyt mírného mokvajícího krvácení z okolní tkáně (slezinový parenchyma).
Další klasifikace závisí na šíření odříznuté části tobolky a parenchymu. V nejzávažnější formě prasknutí sleziny poranění dosahují tak hluboko, že jsou důležitá pro zásobování krev plavidla jsou také ovlivněny. Nejvhodnější terapie pro a prasklá slezina závisí na závažnosti prasknutí.
Čistý prasknutí tobolky lze obvykle léčit konzervativně pod zavřením ultrazvuk kontrola a sledování parametrů oběhu. U zdravých lidí je vada sama uzavřena během několika dní jako krev koaguluje. Funkční schopnost orgánu je obvykle zcela zachována.
Jakmile je postižena skutečná tkáň (parenchyma), čistě konzervativní (nechirurgická) léčba prasknutí sleziny se nepovažuje za efektivní. Ve většině případů prasklá slezina musí být léčen chirurgicky. Po mnoho let bylo úplné odstranění sleziny považováno za metodu první volby, ale v současné době se objevují pokusy zajistit konzervaci orgánu. Z tohoto důvodu se malé vady často uzavírají speciálními lepidly nebo ošetřují samorozpustnými plastovými sítěmi. Částečné odstranění orgánu (částečná resekce tkáně postižené prasklá slezina) je nyní také považován za úspěšnou metodu léčby.
