Polytrauma je současné zranění několika oblastí těla, přičemž podle Tscherneovy definice je alespoň jedno z těchto zranění život ohrožující. Podle „skóre závažnosti úrazu“ je pacient považován za boyltraumatizovaného s ISS> 16 bodů. 80% všech polytraumů se vyskytuje v důsledku dopravní nehody (motocykl, auto a chodec).
Pády z velkých výšek však mohou také vést k polytraumatu. Díky výrazně vylepšené primární péči a diagnostice se úmrtnost za posledních 20 let významně snížila. Prognóza přímo souvisí s časovým intervalem mezi nehodou a definitivní péčí o pacienta.
Čím delší je časový interval, tím horší je prognóza. Pokyny profesních sdružení stanoví, že pacient s polytraumou by měl být přijat na kliniku nejpozději 60 minut po nehodě. Toto je takzvaná „zlatá hodina roku šok".
Pacient by měl být operován nejpozději 90 minut po přijetí tísňového volání. Jakmile jsou tyto doby výrazně delší, pravděpodobnost přežití oběti nehody rychle klesá. Protože prognóza závisí přímo na časovém intervalu do konečné léčby, měla by terapie začít v místě nehody.
U polytraumatizovaných pacientů se často rozvine hemoragie šok kvůli masivní krev ztráta, ať už interně nebo externě. Protože vnitřní krvácení je obtížné detekovat, je třeba věnovat pozornost centralizaci oběhu. To se projevuje velmi chladnými a bledými končetinami, protože v případě centralizace jsou kyslíkem zásobovány pouze životně důležité orgány.
Polytrauma navíc často vede k nedostatku kyslíku (hypoxie) a příliš vysoké koncentraci oxidu uhličitého (hyperkapnie). Příčiny jsou
- Sbalené části plic
- Přemístění dýchacích cest a
- Porucha regulace centrálního dýchání
Multicentrické studie to ukázaly brzy intubace, správa objemu a větrání pro prevenci šok plíce stejně jako vhodné bolest terapie mají významný dopad na přežití obětí polytraumatizované nehody. Aby byla terapie na místě co nejefektivnější, existuje seznam vhodných terapeutických opatření, která by měla být zahájena před transportem na kliniku: 1. co nejdříve intubujte, aby nedošlo k šoku plíce Pokud je to možné, hlava by neměly být přetaženy (sklopeny) dozadu, aby nedošlo k možnému poranění krční páteře.
2. umístěte několik intravenózních přístupů s velkým lumenem a dobře je zafixujte. To zajistí dostatečný objem, aby se zabránilo šokové situaci. V každém případě by měl být pacient léčen bolest a pod sedativy, případně také v anestézii.
3. pokud existuje napětí pneumotorax, toto se uvolní na místě, 4. znehybněte a zafixujte zlomeniny na místě. 5. vyvarujte se ochlazení pacienta, přikryjte ho záchrannou přikrývkou a poté ho co nejrychleji a nejšetrněji převezte do vhodné nemocnice, případně vrtulníkem. Pacient s polytraumou by měl být před příjezdem do nemocnice vždy zaregistrován, aby se tým šokové místnosti mohl připravit na pacienta a byli připraveni všichni potřební lékaři, zdravotní sestry a vybavení.
Klinika musí také pracovat co nejefektivněji v krátkém časovém období. Předpokladem je dobře organizovaný tým šokové místnosti. Tento tým se obvykle skládá z chirurgů a anesteziologů nebo, podle případu, dalších specialistů, jako jsou neurologové, pediatři atd.
Aby se předešlo nejasnostem, je jmenován vedoucí šokové místnosti, aby koordinoval terapie a postupy. Aby bylo možné zahájit terapii co nejrychleji, je tým šokové místnosti připraven pomoci při příjezdu pacienta. Fáze ošetření se poté rozdělí do dvou fází.
1. akutní fáze Zde jsou podle protokolu ATLS zajištěny vitální funkce pacienta a je provedena krátká „kontrola těla“, aby se získal přehled o úrazech. Protokol ATLS (Advanced Trauma Life Support) je standardní koncept amerických traumatických chirurgů a je považován za standardní postup při léčbě těžce zraněných pacientů v akutní fázi: Tým šokové místnosti se řídí pravidlem ABCDE: 2. stabilizační fáze (primární fáze ) V této fázi je pacient dále stabilizován. Přístupy s velkým lumenem a centrální žilní katétr (ZVK). Kromě toho jsou pacienti léčeni bolest terapie a sedace, je zapsáno velké EKG (12kanálové EKG) a znak acidóza pacienta je opraveno.
Objem musí být podáván velmi opatrně, aby se zabránilo zvýšení intrakraniálního tlaku. Kromě izotonických řešení krev přípravky se také používají ke kompenzaci velké ztráty objemu. V této primární fázi se v případě potřeby provádějí také časné operace.
První operace by měla proběhnout co nejdříve, maximálně 90 minut po tísňovém volání. Protože úmrtnost pacientů s polytraumou je významně zvýšena přítomností smrtelné triády, měly by být operace udržovány co nejkratší. Je to proto, že tyto parametry mohou významně zhoršit výše uvedené faktory a tím dále ohrozit přežití pacienta.
Různé studie pomohly stanovit prioritní pořadí operací:
- A = Airway = zajištění dýchacích cest
- B = Dýchání = V případě potřeby ventilace
- C = oběh = objem a kontrola krvácení
- D = postižení = neurologický stav
- E = expozice = úplné svlékání pod kontrolou chlazení
- Podchlazení (hypotermie)
- Překyselení (metabolická acidóza) a
- Zvýšená srážlivost (koagulopatie)
1. zastavení krvácení v břišní dutině, jako jsou poranění velkých plavidla, slezina, játra, ledviny atd. V případě hromadného krvácení se krvácení zpočátku léčí balením mnoha břišními hadry a poté pokračuje stabilnějším způsobem stav, 2. hemostáza v hrudní oblasti nebo napětí pneumotorax.
Hrudník se otevírá pouze v případě, že drenážní vložka není dostatečná nebo pokud je velká plavidla jako je například srdce a aorty jsou ovlivněny. 3. krvácení v případě zlomenin pánve, tyto se často vyskytují při dopravních nehodách a vedou k masivním krev ztráta do pánve, která není zvenčí viditelná po velmi dlouhou dobu. Hemostáza v pánvi je možné pouze vnější stabilizací pánevními kleštěmi nebo chirurgickým zákrokem vnitřním /externí fixátor.
4. zvýšení intrakraniálního tlaku v důsledku krvácení. Jedinou užitečnou a rychlou terapií je úleva od hematom vrtáním nebo otevřením lebka. Těžce zranění pacienti, kteří zůstávají nestabilní i po urgentním ošetření, jsou převezeni na jednotku intenzivní péče na základě principu „kontroly poškození“.
Primárním cílem je obnovit fyziologické parametry, jako jsou: Jakmile je pacient dostatečně stabilní, aby přežil operaci, je zahájena další chirurgická léčba. Po operacích je často dlouhodobý pobyt na klinice a případně další operace a rehabilitační opatření.
- Nasycení kyslíkem
- Koagulace
- Krevní plyny
- Vylučovací funkce ledvin
- Krevní tlak a
- teplota
Polytrauma je pro pacienta vždy akutně život ohrožující situace a vyžaduje především rychlé a kontrolované jednání.
Lékař na místě nehody je pod velkým tlakem, aby zajistil co nejrychlejší a nejpravděpodobnější přijetí pacienta do příslušné nemocnice. Na klinice potom přežití pacienta závisí na kompetenci, efektivitě a kontrolované a dobře organizované léčbě týmu šokové místnosti. Za tímto účelem jsou stanoveny přesné pokyny, které zajišťují, aby se akutní nouzová terapie v šokové místnosti prováděla co nejběžněji.
Aby se předešlo nedorozuměním a nedorozuměním, je jmenován vedoucí šokové místnosti, který kontroluje činnost ostatních lékařů a udržuje přehled. Po této fázi šokové místnosti následuje raná operační fáze. Heslo zde zní: „Jak je to nutné, tak málo, jak je to možné.
„Jelikož každá operace představuje pro pacienta další zátěž, měla by být při rané operaci co nejrychleji a nejúčinněji ošetřena pouze život ohrožující poranění. Další, poslední operace následují, jakmile je pacient v lepší a stabilnější stav. Patří sem především teplota, přísun kyslíku, objem, ledvina funkce a krevní plyny.
Díky četným studiím a doporučením pro léčbu pacientů s polytraumou se nyní míra přežití významně zvýšila. Všichni pacienti však zpočátku utrpí život ohrožující zranění a mnoha již nelze pomoci. Přeživší pacienti mají před sebou dlouhou dobu hospitalizace a rehabilitace, než se mohou vrátit do běžného každodenního života.
