Je známo, že žák se změní, jakmile se setkáte s vysokou nebo nízkou expozicí světla. Efekt nastane, například když někdo vyjde z jasného denního světla do temné místnosti. Tímto způsobem se oko vždy přizpůsobuje svému prostředí. Jedná se o pupilární reflex, známý také jako adaptace na světlo nebo tmu, ke kterému dochází vždy, když oko potřebuje chránit sítnici, známou také jako sítnice, před nadměrným vystavením světlu. Reflex probíhá nevědomě a používá se také v lékařské oblasti. Standardní diagnostický postup v případě nouze je žák test. To se provádí pomocí baterky nebo pupillometru k otestování reakce oka. Protože pupilární reflex je řízen mozek, což umožňuje diagnostiku mozkové aktivity a vědomí, aby bylo možné lépe posoudit pacienta stav.
Co je pupilární reflex?
Pupilární reflex, známý také jako adaptace na světlo nebo tmu, nastává vždy, když oko potřebuje chránit sítnici, nazývanou také sítnice, před přílišným množstvím světla. The žák je vizuální otevření oka, kterým světlo vstupuje do vnitřku oka. Viditelná změna velikosti zornice, když do ní vstupuje světlo, je reflexem kosatec. Na pupilárním reflexu se podílejí třetí mozkové a optické nervy. V sítnici probíhá příjem stimulu. V tomto procesu může zornice zúžit nebo rozšířit a regulovat dopadající světlo skrz kosatec svaly. S různým osvětlením se oko i nadále snaží vytvářet snímky. Velikost zornice se tím upravuje pomocí kosatec, jako clona fotoaparátu, na převládající světelné podmínky. K tomu dochází, jakmile fotoreceptory sítnice vnímají světlo. Sítnice je smyslová oblast oka a slouží k vnímání všech světelných podnětů. Má vidící a slepou část. Během dopadu světla nemůže být zornička nikdy úplně uzavřena; místo toho je vizuální clona extrémně zúžena za silných světelných podmínek, což se označuje jako mióza. Naopak, když se zornička rozšíří, je to mydriáza. Tyto procesy probíhají biochemicky ve smyslových buňkách, což jsou zase čípky a tyčinky sítnice. V tomto procesu přenášejí gama buňky informace, že světlo dopadá přes zrakový nerv do oblasti jádra středního mozku, kde jsou zase vlákna spojena a tvoří reflex. Když mluvíme o inervaci, mluvíme o zásobě nervy do orgánů nebo tkání. Žák se rozšiřuje v důsledku sympatické inervace pupilárního svalu dilatátoru. Tento sval leží na pigmentovém letáku duhovky a slouží jako antagonista svalu pupkových svalů svěrače, který je zase zodpovědný za zúžení zornice. V tomto případě probíhá parasympatická inervace. Sval svěrače pupillae se nachází v zadní části strome duhovky a má retikulární vlákna. V tomto případě se reflex duhovky obvykle vyskytuje v obou očích současně, i když světlo vstupuje pouze do jednoho ze dvou žáků.
Funkce a úkol
Sítnice je vybavena různými buňkami citlivými na světlo, které zase reagují na různé spektrální rozsahy. Oko tedy může nejen rozlišovat mezi světlým a tmavým, ale také provádět přirozenou bílou vyvážit. Neustálá změna teploty barev v prostředí tedy viděná osoba těžko zaznamená. Žák nereaguje pouze reflexem, když na něj dopadne světlo. Žák se také dilatuje nebo stahuje, když drogy nebo se užívají léky, takže pupilární reflex nám může hodně říci o stavu vědomí dotyčné osoby. Například pupilární reflex je také vážně narušen, když osoba trvale trpí hlava zranění. V komatózních stavech nebo po nástupu klinické smrti již pupilární odpověď neprobíhá. Pokud reflex na kterémkoli žákovi selže, může to být také způsobeno a mozek nádor nebo mozkové krvácení.
Nemoci a podmínky
Poruchy zornicových reflexů přicházejí v aferentních a eferentních formách. Aferentní poruchy pupilárního reflexu jsou poruchy, které zahrnují přenos signálu z oka do mozek. Eferentní poruchy zahrnují reverzní dráhu, narušený přenos signálu z mozku do oka. U aferentních poruch, např zrakový nerv je poškozen, pak neproběhne okamžitá pupilární reakce, jakmile do zasaženého oka dopadne světlo. Podobně, pokud je eferentní končetina narušena, zúžení zornice již neprobíhá. Může tomu tak být například v případě, že dojde k poškození třetího lebečního nervu, který je mimo jiné také odpovědný za pohyb oční bulvy. Poškození sítnice zase vede k nesprávné reakci šířky zornice, protože k přenosu přijatých světelných podnětů již nedochází. Pokud zrakový nerv je poškozen, zornice již adekvátně nereaguje na změny světelných podnětů. K tomu může dojít při patologických změnách v mozku plavidla, podobně jako u nádorů, které leží na optickém nervu nebo v jeho blízkosti a vyvíjejí na něj tlak. Podobně k takovému poškození dochází při nemoci roztroušená skleróza. Eferentní poruchy mohou také narušit příslušné svaly a nervy. Svaly upravují zornice a nervy tyto svaly zásobují. Pokud je porucha přítomna, žáci jsou nerovní a medicína to označuje jako anizokorie. Například pravý žák může být rozšířen, zatímco levý je zúžený nebo normální. Existují také poruchy svalů, které regulují šířku zornice. To může být způsobeno vnějším zraněním nebo chorobami, jako je cukrovka or Lyme nemoc. Parasympatická inervace je naproti tomu obvykle narušena, když nervové poškození je přítomen. V medicíně se to nazývá pupillotonia. I zde lze žáky variabilně rozšířit. Příčinou je nesprávně zaměřená inervace pupilárního svalu. Pokud je narušena sympatická inervace, jedná se o Hornerův syndrom, který se obvykle vyskytuje jednostranně. Mezi příznaky patří mióza, pokles oční víčkonebo oční bulva, která je zasunuta daleko na oběžnou dráhu. Toto se pak označuje jako enophthalmos.
