Různé třídy drog Léky na vysoký krevní tlak

Různé třídy drog

Při léčbě se používá mnoho různých léků vysoký krevní tlak. Nelze však říci, že jedna skupina drog je obecně nejlepší. V závislosti na příčině a zejména v závislosti na další existující Begleiterkrankungen musí být pro jednotlivý případ vybrán nejlepší lék ze skupiny tzv. Antihypertoniky. V zásadě jeden rozlišuje: které jsou v každém případě založeny na různých účinných principech a jsou popsány níže.

• diuretika
• Beta blokátor
• Inhibitory ACE
• Blokátor AT1
• Blokátor vápníkových kanálů
• Náhradní léky

diuretika

diuretika jsou léky, které zvyšují vylučování vody a solí tělem ledvinami. Nazývají se také diuretika. Z důvodu zvýšené ztráty tekutin krev objem v těle se zmenšuje a podobně jako u modelu zahradní hadice, mírným uzavřením kohoutku se nyní sníží tlak v hadici nebo v cévním systému těla a krevní tlak kapky. Dodatečná ztráta soli tento účinek podporuje.

Soli mají schopnost vážit na sebe vodu. Pokud soli (zejména sodík) se nyní ztrácejí močí, dochází k dalšímu vylučování vody. Dehydratační léky se však obvykle nepoužívají samostatně k léčbě vysoký krevní tlak, ale jako kombinace s jinými aktivními složkami, jsou zvláště vhodné např. tzv. thiazidy ze skupiny dehydratačních léčiv.

Jsou účinné po velmi dlouhou dobu a mají střední pevnost, díky čemuž jsou velmi vhodné pro dlouhodobé a střední odvodnění. K jejich účinnosti bohužel dochází pouze spolehlivě ledvina funkce. Pacienti s ledvina škody často ztrácejí svou účinnost a další diuretika musí být použito.

Známými zástupci thiazidů jsou hydrochlorothiazid (HCT) nebo xipamid, látka chemicky příbuzná thiazidům. Kromě drenážního účinku mají po delší době léčby také přímý účinek na cévní systém. To se stává méně citlivým na zužující se nervové impulsy a zůstává tak docela uvolněné.

Jelikož tento účinek nastává až se zpožděním přibližně 1–2 týdny, lze účinek spolehlivě posoudit až po 3–4 týdnech léčby. Nežádoucí účinky se během léčby thiazidy vyskytují poměrně zřídka. Pokud k nim dojde, způsobí to nevolnost, zvracení nebo nepohodlí v zažívací trakt.

Většina z diuretika také s sebou nesou riziko vykolejení tělesné soli vyvážit, ledvina je ústředním orgánem regulace soli v našem těle. Sodík, draslík, vápník a chlorid jsou nejdůležitější látky.

Mnoho diuretik způsobuje ztrátu, zejména draslíkzásahem do tohoto citlivého systému. Z tohoto důvodu, draslík hladiny by měly být pravidelně kontrolovány. Zejména u starších lidí by tato kontrola měla být prováděna pomocí krev vzorky každých 7-14 dní na začátku.

Při stabilních koncentracích draslíku je pak tato kontrola dostačující na měsíční bázi. Bohatý na draslík strava (např. ořechy, kakao, brokolice, kedlubny, sušené ovoce, banány, rybíz) nebo příjem tablet draslíku může často zabránit příliš nízkému obsahu draslíku. Pokud silnější dehydratace než je požadováno u thiazidů, používají se také kličková diuretika, jako je torasemid.

Jejich účinnost je stále uvedena v případech zhoršené funkce ledvin, kdy thiazidy již nemají žádný účinek na ledviny. Smyčkové diuretika působí na jednom místě ledviny, Henleho kličce, odtud název kličková diuretika. Díky svému silnému a rychlému odtoku jsou obzvláště vhodné pro vykolejení krev tlak na enormně vysoké hodnoty.

Na rozdíl od thiazidů mají mnohem větší pravděpodobnost nežádoucích účinků. Nejdůležitější z nich jsou oběhové problémy, bolesti hlavy a žízeň Kromě toho sůl vyvážit (= rovnováha elektrolytů) v těle může být narušena více než jinými diuretiky kvůli silným dehydratace a zejména nedostatek draslíkuhypokalémie) může být nebezpečný, v neposlední řadě pro srdce.