Rakovina plic (bronchiální karcinom)

Stručné shrnutí

  • Příznaky: Zpočátku často žádné příznaky nebo jen nespecifické příznaky (jako přetrvávající kašel, bolest na hrudi, únava). Později, např. dušnost, nízká horečka, prudký úbytek hmotnosti, krvavé sputum.
  • Hlavní formy rakoviny plic: nejčastější je nemalobuněčný karcinom plic (s podskupinami). Méně častý, ale agresivnější je malobuněčný bronchiální karcinom.
  • Příčiny: Primárně kouření. Mezi další rizikové faktory patří azbest, sloučeniny arsenu, radon, vysoká hladina znečišťujících látek ve vzduchu a strava s nízkým obsahem vitamínů.
  • Vyšetření: RTG, počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MRI), vyšetření vzorků tkání (biopsie), pozitronová emisní tomografie (zpravidla v kombinaci s CT), krevní testy, vyšetření sputa, odběr a vyšetření „ plicní voda“ (pleurální punkce).
  • Terapie: operace, radioterapie, chemoterapie, případně další metody.
  • Prognóza: Rakovina plic je obvykle odhalena pozdě, a proto je zřídka léčitelná.

Rakovina plic: příznaky (symptomy)

Výraznější známky rakoviny plic se objevují v pokročilém stádiu. Pak se může objevit například rychlý úbytek hmotnosti, krvavé sputum a dušnost.

Pokud rakovina plic již metastázovala do jiných částí těla, obvykle se objevují další příznaky. Například metastázy v mozku mohou poškodit nervy. Možnými následky jsou bolesti hlavy, nevolnost, zhoršené vidění a rovnováha nebo dokonce ochrnutí. Pokud rakovinné buňky zasáhly kosti, může se objevit bolest podobná osteoartróze.

Přečtěte si více o různých příznacích rakoviny plic v článku Rakovina plic: příznaky.

Rakovina plic: fáze

Rakovina plic, jako každá rakovina, se vyvíjí, když buňky degenerují. V tomto případě se jedná o buňky plicní tkáně. Degenerované buňky se nekontrolovatelně množí a vytlačují kolem sebe zdravou tkáň. Později se jednotlivé rakovinné buňky mohou šířit po těle prostřednictvím krevních a lymfatických cév. Ti pak často tvoří dceřiný nádor (metastázu) jinde.

Rakovina plic: TNM klasifikace

Schéma TNM je mezinárodní systém pro popis šíření nádoru. Znamená:

  • „T“ znamená velikost nádoru
  • „N“ pro postižení lymfatických uzlin (Nodi lymphatici)
  • „M“ pro přítomnost metastáz

Pro každou z těchto tří kategorií je přiřazena číselná hodnota. Udává, jak pokročilá je rakovina pacienta.

Přesná klasifikace TNM pro rakovinu plic je složitá. Následující tabulka má poskytnout hrubý přehled:

TNM

Charakter nádoru při diagnóze

Poznámky

Tis

Karcinom in situ (nádor in situ)

Časná forma rakoviny: nádor je stále omezen na svůj původ, tj. ještě neprorostl do okolní tkáně.

T1

Nádor má největší průměr maximálně 3 cm, je obklopen plicní tkání nebo plicní pleurou a hlavní bronchus není zapojen.

Hlavní průdušky jsou první větve průdušnice v plicích.

T1 lze dále specifikovat, a proto se dělí na:

T2

Největší průměr nádoru je více než 3 a max. 5 cm NEBO je postižen hlavní bronchus NEBO je postižena pohrudnice NEBO v důsledku nádoru je plíce částečně zkolabovaná (atelektáza) nebo částečně či úplně zanícená

Další rozdělení na:

T3

T4

Největší průměr nádoru je > 7 cm NEBO jsou postiženy jiné orgány (např. bránice, srdce, cévy, průdušnice, jícen, tělo obratle) NEBO je další nádorový uzel v jiném plicním laloku

N0

žádné postižení lymfatických uzlin

N1

Postižení lymfatických uzlin na stejné (tělo) straně jako nádor (ipsilaterální), lymfatických uzlin kolem průdušek (peribronchiální) a/nebo lymfatických uzlin na kořeni plic na stejné straně

Kořen plic = bod vstupu plicních cév a hlavních průdušek do plic

N2

Postižení lymfatických uzlin v mediastinu a/nebo na výstupu ze dvou hlavních průdušek na stejné straně

Mediastinum = prostor mezi dvěma plícemi

N3

Postižení lymfatických uzlin v mediastinu nebo na výstupu ze dvou hlavních bronchů na opačné straně (kontralaterální), postižení lymfatických uzlin na krku nebo nad klíční kostí na stejné nebo opačné straně

M0

Žádné vzdálené metastázy

M1

Přítomny vzdálené metastázy

V závislosti na stupni metastázy dále klasifikace do 3 (nemalobuněčný karcinom plic) nebo 2 (malobuněčný karcinom plic) kategorií: M1a, M1b, (M1c)

Po T a N může následovat „X“ místo čísla (TX, NX). To znamená, že příslušný aspekt (T = velikost nádoru, N = postižení lymfatických uzlin) nelze posoudit.

Různé plicní cr

Rakovina plic stadium 0

Toto stadium odpovídá klasifikaci Tis N0 Mo, což znamená, že existuje časná forma rakoviny, která je stále omezena na tkáň svého původu (karcinom in situ). Lymfatické uzliny nejsou postiženy a zatím nejsou žádné vzdálené metastázy.

Rakovina plic fáze I

Tato fáze je rozdělena na A a B:

Stupeň IA odpovídá klasifikaci T1 N0 M0. To znamená, že zhoubný nádor plic má průměr maximálně tři centimetry, je obklopen plicní tkání nebo plicní pleurou a hlavní bronchus není postižen. Nedochází ani k postižení lymfatických uzlin a ke vzdáleným metastázám.

V závislosti na přesnější klasifikaci velikosti nádoru, jako je T1a(mi) nebo T1c, se stádium IA dále dělí na IA1, IA2 a IA3.

Ve stadiu IB má nádor klasifikaci T2a N0 M0: má průměr více než tři až maximálně čtyři centimetry, nezasáhl lymfatické uzliny ani se nerozšířil do jiných orgánů či tkání.

Rakovina plic I. stadia má nejlepší prognózu a často je stále léčitelná.

Rakovina plic ve stádiu II

I zde se rozlišuje mezi A a B:

Stádium IIA zahrnuje plicní nádory klasifikované jako T2b N0 M0: Nádor má průměr větší než čtyři a ne více než pět centimetrů. Nejsou postiženy žádné lymfatické uzliny a nejsou detekovatelné žádné vzdálené metastázy.

K tomuto stadiu nádoru jsou přiřazeny i nádory velikostní klasifikace T2 (a nebo b) s postižením lymfatických uzlin typu N1 a bez vzdálených metastáz (M0).

Totéž platí pro větší nádory klasifikace T3, pokud nebyly postiženy lymfatické uzliny (N0) a nevznikly vzdálené metastázy (M0).

Dokonce i ve stadiu II je rakovina plic v některých případech stále léčitelná. Léčba je však poněkud složitější a statistická délka života pacientů je již nižší než ve stadiu I.

Rakovina plic stadia III

Stupeň III se dále dělí na A, B a C:

Stádium IIIA je přítomno u nádorů následujících klasifikací:

  • T1 a až c N2 M0
  • T2 a nebo b N2 M0
  • T3 N1 M0
  • T4 N0 M0
  • T4 N1 M0

Stupeň IIIB zahrnuje následující klasifikace nádorů:

  • T1 a až c N3 M0
  • T2 a nebo b N3 M0
  • T3 N2 M0
  • T4 N2 M0

Stupeň IIIC zahrnuje nádory následující klasifikace:

  • T3 N3 M0
  • T4 N3 M0

Zjednodušeně řečeno, stadium III rakoviny plic zahrnuje nádory jakékoli velikosti, jakmile jsou postiženy lymfatické uzliny (v různé míře), ale dosud se nevytvořily žádné vzdálené metastázy. Pokud jde o postižení lymfatických uzlin, existuje však jedna výjimka: do tohoto stadia bez postižení lymfatických uzlin (T4 N0 M0) jsou zařazeny i velmi velké nádory – přesněji do stadia IIIA.

Ve stadiu III je rakovina plic již tak pokročilá, že pacienty lze vyléčit jen ve vzácných případech.

Očekávaná délka života a šance na vyléčení jsou v této fázi velmi nízké, protože onemocnění je zde již velmi pokročilé: nádor již metastázoval (M1). Velikost nádoru a postižení lymfatických uzlin pak již nejsou důležité – mohou se lišit (jakékoli T, libovolné N). Podle rozsahu metastázy (M1 a až c) se rozlišují stadia IVA a IVB.

U karcinomu plic ve stadiu IV je každopádně stále možná pouze paliativní terapie – tedy léčba zaměřená na zmírnění příznaků a prodloužení přežití.

Malobuněčný karcinom plic: alternativní klasifikace

Lékařští odborníci rozlišují dvě hlavní skupiny rakoviny plic: malobuněčný bronchiální karcinom a nemalobuněčný bronchiální karcinom (viz níže). Oba mohou být zařazeny podle výše uvedené klasifikace TNM a léčeny na základě této klasifikace.

Výše nastíněný TNM systém byl však primárně vyvinut pro nemalobuněčný bronchiální karcinom (který je mnohem častější). Na druhou stranu u malobuněčného karcinomu plic neexistují téměř žádné studie o léčbě nádorů založené na systému TNM.

Místo toho většina dostupných studií zkoumala léčebné strategie založené na odlišné klasifikaci malobuněčného bronchiálního karcinomu.

  • „omezené onemocnění“: ekvivalentní T3/4 s N0/1 a M0 nebo T1 až T4 s N2/N3 a M0. V této fázi je zachyceno přibližně 25 až 35 procent všech případů malobuněčného karcinomu plic.
  • „rozsáhlé onemocnění“: zahrnuje všechny malobuněčné bronchiální karcinomy, které již vytvořily vzdálené metastázy (M1) – bez ohledu na velikost nádoru (jakékoli T) a postižení lymfatických uzlin (jakékoli N). U naprosté většiny pacientů (60 až 70 procent) je nádor v době diagnózy již v tomto pokročilém stádiu.

Rakovina plic: Léčba

Léčba bronchiálního karcinomu je velmi komplikovaná. Je individuálně přizpůsobena každému pacientovi: Především záleží na typu a šíření rakoviny plic. Důležitou roli při plánování léčby však hraje také věk pacienta a jeho celkový zdravotní stav.

Pokud je léčba zaměřena na vyléčení rakoviny plic, nazývá se kurativní terapie. Pacienti, u kterých již není vyléčení možné, dostávají paliativní terapii. Cílem je co nejvíce prodloužit život pacienta a zmírnit jeho příznaky.

Existují tři hlavní terapeutické přístupy, které se používají samostatně nebo v kombinaci:

  • Chirurgie k odstranění nádoru
  • Chemoterapie se speciálními léky proti rychle rostoucím buňkám (jako jsou rakovinné buňky)
  • Ozáření nádoru (radioterapie)

Kromě toho existují některé nové terapeutické přístupy, například pomocí cílených léků, které přímo napadají rakovinné buňky. Takovéto nové postupy jsou však možné pouze u některých pacientů.

Rakovina plic: operace

Rakovina plic má většinou reálnou šanci na vyléčení jen tehdy, pokud se dá operovat. Při této operaci se chirurg snaží odstranit veškerou plicní tkáň postiženou rakovinou. Také vyřízne okraj zdravé tkáně. Tímto způsobem se chce ujistit, že nezůstanou žádné rakovinné buňky. V závislosti na rozšíření bronchiálního karcinomu se tedy odstraňuje buď jeden nebo dva laloky plic (lobektomie, bilobektomie) nebo dokonce celá plíce (pneumonektomie).

V některých případech by dávalo smysl vyjmout celou plíci. Špatný zdravotní stav pacienta to však neumožňuje. Poté chirurg odstraní tolik, kolik je potřeba, ale co nejméně.

Bohužel u mnoha pacientů již neexistuje žádná perspektiva chirurgického vyléčení rakoviny plic: Nádor je v době diagnózy již příliš pokročilý. U jiných pacientů by byl nádor v zásadě operabilní. Funkce plic pacienta je však tak špatná, že by netoleroval odstranění částí plic. V předstihu proto lékaři speciálními vyšetřeními ověřují, zda je operace pro pacienta vhodná.

Rakovina plic: chemoterapie

Stejně jako mnoho jiných typů rakoviny lze rakovinu plic také léčit chemoterapií. Pacientovi jsou podávány léky, které inhibují dělení rychle rostoucích buněk, například rakovinných buněk. To může inhibovat růst nádoru. Tyto látky se nazývají chemoterapeutika nebo cytostatika.

Samotná chemoterapie k vyléčení rakoviny plic nestačí. Obvykle se proto používá v kombinaci s jinými léčebnými postupy. Může být například podán před operací ke zmenšení velikosti nádoru (neoadjuvantní chemoterapie). Chirurg pak musí vyříznout méně tkáně.

V ostatních případech se chemoterapie podává po chirurgickém zákroku: Je určena ke zničení všech rakovinných buněk, které se v těle ještě nacházejí (adjuvantní chemoterapie).

Pro kontrolu účinku chemoterapie je pacient pravidelně vyšetřován pomocí počítačové tomografie (CT). Tímto způsobem může lékař vidět, zda nemusí upravit chemoterapii. Může například zvýšit dávku účinné látky nebo předepsat jiné cytostatikum.

Rakovina plic: záření

Dalším přístupem k léčbě rakoviny plic je ozařování. Pacienti s rakovinou plic obvykle dostávají radiační terapii kromě jiné formy léčby. Podobně jako u chemoterapie lze ozařovat například před nebo po operaci. Často se také používá vedle chemoterapie. Tomu se říká radiochemoterapie.

Někteří pacienti s rakovinou plic také dostávají to, co je známé jako profylaktické ozáření lebky. To znamená, že lebka se preventivně ozařuje, aby se zabránilo rozvoji mozkových metastáz.

Nové terapeutické přístupy pro rakovinu plic

Již několik let vědci zkoumají nové metody léčby rakoviny (plic):

Dalším novým vývojem jsou imunoterapie. Zde se podávají léky, které pomáhají imunitnímu systému účinněji bojovat s rakovinou. Stejně jako u cílených terapií to však nefunguje u všech pacientů. Více o tomto tématu si můžete přečíst v článku Imunoterapie rakoviny.

Některé z těchto nových terapií jsou již schváleny pro léčbu pokročilého stadia nemalobuněčného karcinomu plic. U malobuněčného bronchiálního karcinomu je zatím schváleno pouze jedno imunoterapeutické léčivo. Další nové terapeutické přístupy jsou stále testovány ve studiích.

Další léčebná opatření

Výše uvedené terapie se přímo zaměřují na primární nádor a jakékoli metastázy rakoviny plic. S progresí onemocnění se však mohou objevit různé příznaky a komplikace, které je také nutné léčit.

  • Tekutina mezi plícemi a pleurou (pleurální výpotek): Je odsávána kanylou (pleurální punkce). Pokud výpotek vytéká zpět, lze mezi plíci a pleuru vložit malou hadičku, která tekutinu vypustí. V těle zůstává déle (odvodnění hrudníku).
  • Krvácení v průduškách: Takové krvácení související s nádorem lze zastavit například specifickým uzavřením příslušné krevní cévy, například při bronchoskopii.
  • Bolest nádoru: Pokročilá rakovina plic může způsobit silnou bolest. Pacient pak dostává vhodnou terapii bolesti, například léky proti bolesti ve formě tablet nebo injekcí. V případě bolestivých kostních metastáz může ozařování poskytnout úlevu.
  • Dušnost: Tu lze zmírnit léky a podáváním kyslíku. Pomocné jsou i speciální dýchací techniky a správné polohování pacienta.
  • Silný úbytek hmotnosti: Postižení pacienti mohou potřebovat umělou výživu.
  • Nežádoucí účinky chemoterapie, jako je nevolnost a anémie: Ty lze léčit vhodnými léky.

Kromě léčby fyzických potíží je také velmi důležité, aby se pacientovi dostalo dobré duševní péče. Se zvládáním nemoci pomáhají psychologové, sociální služby a svépomocné skupiny. To zlepšuje kvalitu života pacienta. Do konceptů terapie mohou a měli by být zahrnuti i příbuzní.

Malobuněčný bronchiální karcinom

Léčba rakoviny plic je ovlivněna tím, o jaký typ nádoru se jedná. Podle toho, které buňky plicní tkáně se stanou rakovinnými buňkami, lékaři rozlišují mezi dvěma hlavními skupinami rakoviny plic: jednou je malobuněčný karcinom plic (SCLC).

Nejdůležitější léčebnou metodou je chemoterapie. Někteří pacienti také dostávají ozařování nebo imunoterapii. Pokud je nádor stále velmi malý, může být také užitečná operace.

Více o vývoji, léčbě a prognóze této formy rakoviny plic si můžete přečíst v článku SCLC: Small Cell Lung Cancer.

Nemalobuněčný karcinom plic

Nemalobuněčný karcinom plic je nejčastější formou rakoviny plic. Často se zkracuje jako NSCLC („non small cell lung cancer“). Přesněji řečeno, termín „nemalobuněčný karcinom plic“ zahrnuje různé typy nádorů. Patří mezi ně adenokarcinom a spinocelulární karcinom.

Pro všechny nemalobuněčné karcinomy plic platí: rostou pomaleji než malobuněčný karcinom plic a teprve později tvoří metastázy. Na druhou stranu nereagují tak dobře na chemoterapii.

Léčbou volby je proto pokud možno chirurgický zákrok: chirurg se pokusí nádor úplně odstranit. V pokročilejších stadiích se obvykle volí radioterapie a/nebo chemoterapie (kromě chirurgického zákroku nebo jako jeho alternativa). U některých pacientů lze také zvážit nové terapeutické přístupy (cílené terapie, imunoterapie).

Rakovina plic: příčiny a rizikové faktory

Rakovina plic se vyvíjí, když – pravděpodobně v důsledku genetické změny – buňky v průduškovém systému začnou nekontrolovatelně růst. Lékaři označují velké a malé dýchací cesty plic (bronchi a bronchioles) jako bronchiální systém. Lékařský termín pro rakovinu plic je tedy bronchiální karcinom. Slovo „karcinom“ znamená zhoubný nádor sestávající z takzvaných epiteliálních buněk. Tvoří krycí tkáň, která vystýlá dýchací cesty.

Nekontrolovaně rostoucí buňky se velmi rychle množí. Při tom stále více vytěsňují zdravou plicní tkáň. Kromě toho se rakovinné buňky mohou šířit krevními a lymfatickými kanály a vytvořit dceřiný nádor jinde. Takové metastázy se nazývají metastázy rakoviny plic.

Metastázy rakoviny plic by se neměly zaměňovat s metastázami plic: Jedná se o dceřiné nádory v plicích, které pocházejí z rakovinných nádorů jinde v těle. Například kolorektální karcinom a karcinom ledvinových buněk často způsobují metastázy v plicích.

Genetické změny, které vedou k rozvoji rakoviny plic, se mohou objevit zcela náhodně jako součást normálního buněčného dělení (bez zjevného spouštěče) nebo mohou být spuštěny rizikovými faktory.

Kouření: Nejdůležitější rizikový faktor

  • čím déle někdo kouří
  • ten dříve začal kouřit
  • čím víc člověk kouří
  • tím více se pasivně kouří

Pasivní kouření také zvyšuje riziko rakoviny plic!

V současné době lékaři předpokládají, že ze všech těchto faktorů zvyšuje riziko rakoviny plic nejvíce délka kouření.

Velkou roli však hraje také rozsah spotřeby tabáku: lékaři měří pacientovu předchozí spotřebu cigaret v jednotkách roků balení. Pokud někdo kouří krabičku cigaret každý den po dobu jednoho roku, počítá se to jako „jedna krabička za rok“. Pokud někdo kouří jedno balení denně po dobu deseti let nebo dvě balení denně po dobu pěti let, počítá se to jako deset let balení. Čím více let v balení, tím vyšší je riziko rakoviny plic.

Kromě počtu vykouřených cigaret hraje roli i druh kouření: čím více kouře vdechnete, tím hůře je to pro vaše plíce. Druh cigarety má také vliv na riziko rakoviny plic: zvláště škodlivé jsou silné cigarety nebo dokonce cigarety bez filtru.

Abyste se ochránili před rakovinou plic, měli byste přestat kouřit! Plíce se pak mohou také zotavit a čím dříve přestanete kouřit (tj. čím kratší bude vaše kuřácká kariéra), tím lépe. Pak vaše riziko rakoviny plic opět klesá.