Druhy záchvatů
Existuje mnoho různých typů divizí. Jeden pokus o klasifikaci pochází z mezinárodní ligy proti Epilepsie. Zde je nemoc rozdělena na fokální, generalizované, neklasifikovatelné epileptické záchvaty.
V případě ohniska epilepsie, existuje další dělení založené na stavu vědomí jednotlivce. Lze tedy rozlišovat mezi epileptickými záchvaty s jednoduchým ohniskem (s vědomím) a komplexním ohniskem (bez vědomí). Primární generalizované epilepsie jsou klinické obrazy, na nichž jsou obě poloviny mozek jsou ovlivněny současně.
Pacienti trpí zakalením vědomí a po probuzení si obvykle nic nepamatují. Mezi neklasifikované záchvaty patří všechny záchvaty, které nelze zařadit do žádné jiné kategorie. Dále existuje takzvaný status epilepticus.
Jedná se o záchvaty, ke kterým dochází v rychlém sledu a není mezi nimi žádná pauza (zotavení). Status epilepticus může být fokální, tj. Omezený na část mozek, a musí být alespoň 20 minut, aby byly definovány jako takové. Zobecněný epileptický záchvat trvající déle než 5 minut se také nazývá epileptický stav. Tento klinický obraz musí být léčen co nejrychleji, protože existuje riziko úmrtí.
Přidružené příznaky
Pacienti, kteří trpí epilepsie po většinu času nevykazují žádné příznaky. Toto období bez příznaků je však přerušeno opakovanými epileptickými záchvaty, které mohou být doprovázeny širokou škálou konstelací příznaků. Existuje mnoho různých typů epilepsie, každá s různými příznaky.
Většina postižených hlásí takzvané aury, které se vyskytují krátce před akutním záchvatem. Ty mohou být doprovázeny pocity úzkosti, žaludek bolest, senzorické změny a návaly horka, a jsou samy o sobě samostatným záchvatem, ale způsobují pouze subjektivní příznaky. Přesná závažnost těchto příznaků a jejich průběh v čase závisí na umístění epileptického ložiska a je klíčovým faktorem při diagnóza epilepsie.
Mnoho pacientů dále popisuje, že krátce před záchvatem již nejsou schopni vytvářet jasné myšlenky. Pro pozorovatele se v tuto chvíli zdají velmi apatičtí. Někteří pacienti si však stěžují na příznaky, jako jsou bolesti hlavy, závratě nebo úzkosti po dlouhou dobu před záchvatem.
Tato fáze se nazývá prodromální fáze. Lidé, kteří tímto onemocněním trpí delší dobu a již měli několik záchvatů, mohou tyto příznaky obvykle velmi dobře posoudit a pak již mají předtuchu, že záchvat v nejbližších dnech hrozí. I v době mezi dvěma záchvaty však někteří pacienti hlásí některé příznaky, které se mohou objevit. Tyto zahrnují bolesti hlavy, zvýšená podrážděnost, změny nálady a dokonce manické deprese.
