Stručné shrnutí
- První pomoc: Zklidněte postiženého, znehybněte nohu, sundejte přiléhavý oděv, v případě potřeby ochlaďte, dopravte postiženého k lékaři nebo zavolejte ZZS.
- Doba hojení: Závisí na možných doprovodných poraněních, obvykle několik dní imobilizace kolenního kloubu po luxaci, poté nošení ortézy po dobu šesti týdnů
- Diagnóza: Fyzikální vyšetření, zobrazovací procedury, v případě výpotku případně odstranění tekutiny (punkce)
- Terapie: Manuální úprava lékařem, chirurgická opatření při doprovodných poraněních
- Rizikové faktory: Předchozí luxace čéšky, ženské pohlaví (mladé a štíhlé), klepavá kolena, vrozená vývojová vada nebo vysoké postavení čéšky, oslabené extenzorové svaly na stehně, onemocnění se slabým pojivem
- Prevence: nácvik budování svalů, které stabilizují koleno, koordinační cvičení, zahřátí svalů, nošení optimálního sportovního vybavení
Pozor!
- Nikdy se nepokoušejte sami vrátit vyskočenou čéšku na místo. S největší pravděpodobností byste zranění ještě zhoršili.
- Nikdy nepokládejte kostky ledu nebo chladící obklady přímo na kůži, abyste koleno zchladili, ale vždy s alespoň jednou vrstvou látky mezi nimi. Jinak hrozí místní omrzliny.
- Ani při optimální léčbě nelze vyloučit opakované luxace pately. To platí zejména v případě, že je operace provedena pozdě.
Co je to patelární dislokace?
Patelární luxace je posunutí čéšky, obvykle do strany, často způsobené vnější silou, jako je pád (traumatická luxace). Méně často se vyskytuje jako doprovodné poranění při poranění kapsulárního vazu v kolenním kloubu. Lékaři hovoří o habituální dislokaci, pokud je nestabilita kloubu vrozená nebo získaná (např. v důsledku velmi uvolněných vazů) a vyskytuje se i při drobných pohybech bez vnější síly.
Patelární dislokace je velmi bolestivá. Postižený není schopen hýbat bércem. Pokud se v kloubu vytvoří i modřina, zvýší se tlak uvnitř kloubu, což bolest zesílí. Občas se malé kousky kosti odlomí z čéšky nebo stehenní kosti v průběhu dislokace čéšky. Úlomky kostí pak volně plavou v kloubu. Přídržné vazy kolem čéšky se také někdy trhají.
Pokud kolenní čéška vyklouzla ze svého místa, měl by ji lékař co nejdříve resetovat. Návštěva lékaře je nutná i v případě, že se čéška sama přemístila: zkontroluje, zda nedošlo k poškození okolních struktur luxací.
Dislokace čéšky je pro postiženého často šok: Když vám z boku nohy náhle vyčnívá vlastní kolenní čéška jako „boule“, je to děsivé – a velmi bolestivé. O to důležitější je, abyste jako poskytovatel první pomoci jednali rozhodně, pokud někomu vyskočí čéška. Zde je to, co byste měli udělat:
- Uklidněte postiženého a vysvětlete mu vše, co děláte. To buduje důvěru.
- Odstraňte veškerý přiléhavý oděv v oblasti kloubu (kalhoty), protože okolí kloubu obvykle v případě luxace značně oteče.
- Sundejte váhu z kolena: posaďte postiženého, pokud ještě nesedí. Lidé s luxací často instinktivně zaujmou úlevovou pozici, ve které bolest poněkud ustoupí. Nenuťte postiženého do jiné polohy.
- Velmi důležité: pokud možno nehýbejte kolenem! Jinak můžete poškodit okolní vazy, svaly a nervy.
- Pokud je to možné, ochlaďte oteklé místo (např. chladícím zábalem). To trochu zmírní modřiny, otoky a bolest.
- Dopravte postiženého co nejdříve k lékaři nebo zavolejte sanitku. To platí i v případě, že čéška sama vklouzla zpět do kloubu.
Jak dlouho trvá uzdravení?
Doba hojení závisí na případných doprovodných poraněních a potřebné léčbě.
Pokud dojde k větším zraněním a koleno je operováno, může trvat podstatně déle, než koleno opět správně unese váhu. Fyzioterapeutická cvičení pomáhají podporovat proces hojení.
Jak lékař vyšetří patelární dislokaci?
Lékař většinou na první pohled pozná, zda je kolenní čéška vykloubená. Někdy, jakmile lékař pacienta vyšetří, již sám sklouzl zpět do původní polohy („spontánní redukce“). Lékař pak diagnostikuje patelární dislokaci na základě informací poskytnutých pacientem.
Vyšetření
Lékař pomocí určitých vyšetření kontroluje, zda je kolenní kloub skutečně vykloubený. Jedním z příkladů je tzv. apprehension test. Při tomto testu lékař vyvíjí boční tlak na čéšku směrem ven. Pokud pacient vykazuje obranný postoj nebo pokud stehenní sval (quadriceps) reaguje silněji, je to známka luxace.
Zobrazovací postupy
Ty ukazují, zda jsou možná souběžná poranění patelofemorálního kloubu a okolních struktur. V první řadě se využívá rentgenové vyšetření. V některých případech může být nezbytné také zobrazení magnetickou rezonancí (MRI) nebo artroskopie.
Kloubní punkce
Jaké léčby jsou k dispozici?
Manuální přemístění je obvykle dostatečnou léčbou patelární dislokace, když kolenní čéška poprvé vyskočila v důsledku síly. Lékař pomalu natahuje nohu v koleni a opatrně vede čéšku do správné polohy. Pacient si obvykle předtím vezme lék proti bolesti a sedativa.
Jakmile je čéška zpět na místě, kolenní kloub se na několik dní dlahuje a poté se stabilizuje pohybovou ortézou.
Chirurgický postup pro dislokaci pately
Pokud lékař není schopen manuálně vyrovnat kolenní kloub a/nebo existují doprovodná poranění, je nutná operace. Totéž platí, pokud čéška opakovaně vyskočila. Je tomu tak proto, že čím častěji dochází k dislokaci kloubu, tím jsou nosné konstrukce nestabilnější. Při operaci je lékař opět utáhne a tím kloub stabilizuje.
Nakonec existuje řada různých chirurgických technik pro léčbu patelární dislokace. Všechny mají za cíl snížit tah na čéšku na vnější straně kolena a tím snížit riziko luxace.
Lékaři operují častěji mladé, sportovně aktivní lidi s luxací čéšky než starší pacienty.
Existují rizikové faktory?
Možné rizikové faktory pro luxaci kolenního kloubu jsou
- Anamnéza luxace čéšky: Pokud již čéška jednou vyskočila, zvyšuje se pravděpodobnost nové luxace. Každá dislokace a s ní spojené natažení či poranění okolních struktur totiž činí kloub nestabilnější.
- Ženské pohlaví: Patelární dislokace je zvláště častá u mladých, štíhlých atletek.
- X-nohy: Kvůli axiálnímu vyosení je boční tah na čéšku silnější než normálně.
- Vrozené vývojové vady čéšky nebo kluzného ložiska pately
- Vrozená nebo nehodová elevace čéšky
- Slabost nebo nerovnováha extenzorových svalů stehna
- Systémová onemocnění se slabostí pojivové tkáně, jako jsou dědičné choroby Marfanův syndrom a Ehlers-Danlosův syndrom
