Co mám dělat jako partner proti agresi? | Agrese v depresi

Co mám dělat jako partner proti agresi?

V konfrontaci s agresí v partnerství platí stejná pravidla chování a chování jako v jakémkoli mezilidském kontaktu. Agresorovi jsou ukázány jasné hranice a uvědomuje si, že útočné chování nelze tolerovat. Užitečný je zde jasný jazyk a výraz, který by se neměl zdát hrozivý nebo neuctivý, protože to může znovu roznítit agresivní chování.

Měly by být nalezeny důvody agrese, proč by partner mohl reagovat tímto způsobem. Mohou zde hrát roli duševní zúžení, při nichž pacient vnímá své prostředí jen omezeně a plně mu nerozumí, protože trpí deprese. Stejně tak velký počet lidí, například členové rodiny, když mluví o nemoci a strategiích zvládání deprese, působí také jako útok.

Z tohoto důvodu by osoba, která by měla být vždy tou nejdůvěryhodnější osobou, se kterou by se mělo hovořit o nemoci a agresivním chování, měla být vždy osobou s největší důvěrou. V případě chování, které ohrožuje ostatní nebo sebe sama, je zásadně nutné přivolávat policejní pomoc. Všechny zúčastněné strany by měly dodržovat bezpečný odstup, aby zbytečně nedráždily agresora a udržovaly odstup od své vlastní bezpečnosti.

Co dělat, když se agrese obrátí proti sobě?

V symptomatologii, kde se agresivita odvrací od prostředí a je namířena proti sobě samému, je nutná otevřená a srozumitelná komunikace. Zde je důležité brát vážně prohlášení, obavy a agresi příbuzných. Základem je ochota mluvit, zejména ze strany důvěrníka.

Pravidelný denní režim s integrovaným pohybem, jako je chůze, může snížit agresi a zastavit progresivní průběh deprese. V tomto okamžiku by měly být podporovány pokusy motivovat lidi, aby se zapojili do všech aktivit, ale pouze pokud je zohledněna vůle postižené osoby. V údajně beznadějných případech, kdy motivace a podpora nepřinese žádnou změnu, by měly být zapojeny třetí strany.

Je zde možné vyhledat lékařskou pomoc, například u rodinného lékaře, který již nemocného zná, a má tedy základ důvěry. Kromě toho má přístup k lékařským a psychoterapeutickým možnostem, jako jsou kognitivní a interpersonální behaviorální terapie.