Kraniocerebrální trauma
Pokud v průběhu úrazu (obvykle způsobeného nehodou) lebeční kost a mozek jsou postiženi, odborník hovoří o a kraniocerebrální trauma (SHT). Podle toho, zda násilný náraz prorazí vnější meningy (dura mater) nebo ne, je to buď vážnější otevřená SCT, nebo kryté trauma. Dále se rozlišuje, zda násilí přímo poškozuje mozek (přímé poškození), nebo zda je mozek vystaven úrazu krvácením nebo otokem v důsledku poranění.
V závislosti na vyhodnocení stavu vědomí pacienta s SHT pomocí tzv. Glasgow Kóma Stupnice (GCS), při které lze dosáhnout maximálně 15 bodů, klinický lékař posoudí závažnost SHT. Skóre GCS 13-15 bodů odpovídá hodnocení SHT 1 (otřes mozku), žádné trvalé mozek lze očekávat poškození. Skóre GCS 8-12 bodů odpovídá mozkové kontuzi (SHT stupeň 2).
Delší bezvědomí a výraznější příznaky než u a otřes mozku jsou typické. Pod 8 body na škále GCS označuje takzvanou kontuzi mozku (SHT stupeň 3). Aby byla postižená osoba alespoň částečně uzdravena výsledná těžká poranění mozku, zůstává často v bezvědomí několik týdnů. Úplné obnovení všech mozkových funkcí je možné, ale velmi nepravděpodobné.
Lebka MRTMRT hlavy
Zobrazování magnetickou rezonancí lebka, známý také jako zobrazování magnetickou rezonancí, je zobrazovací procedura bez záření, která se v medicíně používá především k hodnocení struktur měkkých tkání. Ve srovnání s metodou CT, která poskytuje také řezy, ale používá rentgenové záření a především poskytuje lepší snímky kostních struktur, je MRI hlasitější, dražší a trvá mnohem déle (například 10 až 30 minut MRI lebka). V naléhavých případech tedy obraz MRI hlava obecně není potřeba.
U dalších otázek týkajících se (možných) nemocí lebka nebo vnitřek lebky, zejména pokud jde o měkkou tkáň, kde není takový časový tlak, je zobrazovací metodou volby vyšetření MRI. Kromě jeho zvýšené informativní hodnoty to lze vysvětlit především tím, že nepoužívá rentgenové záření ani jiné ionizující (a tedy potenciálně karcinogenní) záření. Vzhledem k tomu, že vyšetření vyžaduje, aby pacient nehybně ležel po mnoho minut ve velmi hlasité a úzké trubici, MRI hlava je některými vnímán jako nepříjemný.
Tomograf magnetické rezonance pracuje s rychle se měnícími, silnými magnetickými poli, která v těle orientují hlavně vodíková jádra v jednom směru, jako je například velký hřeben. Pokud pak tyto skočí zpět do původního zarovnání, vygeneruje se a změří se malý elektromagnetický puls. V závislosti na tom, jak a kolik vodíku je vázáno v tkáni, se tento takzvaný rezonanční signál liší v síle a časovém zpoždění pro „česání“, což vede k kontrastu obrazu.
V závislosti na vážení signálů se na snímku jeví jasná tkáň bohatá na tuky nebo voda. Dodatečné žilní podání kontrastní látky, v tomto případě gadolinia, může dále zvýšit informační obsah řady MRI snímků. Obzvláště při hledání nádorové tkáně nebo ložisek zánětu má takzvaná další sekvence kontrastní látky neodhadnutelnou diagnostickou hodnotu. Častými indikacemi pro kraniální MRI jsou proto podezření na nádorovou událost (jako je mozkový nádor metastáz z původního nádoru umístěného jinde) a podezření na zánětlivý proces (například v roztroušená skleróza).
