Další klasické oblasti dohledu
Správa majetku může být jednou z povinností opatrovníka, například pokud soud rozhodne, že osoba kvůli své základní nemoci nebo invaliditě nespravuje své vlastní peníze ve svůj prospěch. Například osoba s bipolární poruchou v manické fázi může uzavřít smlouvy, s nimiž by jinak nesouhlasila. Také v případě deprese„Nedostatek pohonu, který často doprovází nemoc, může znamenat, že nedochází k převodům peněz, což může také vést k finančním a právním problémům.
Pokud je tedy pečovateli svěřena povinnost poskytnout finanční jistotu, není pečované osobě zcela odepřen přístup k jejímu vlastnímu majetku, takže není zcela invalidní. Stále je možné koupit základní věci, které jsou důležité pro obživu. To platí například pro nákup potravin.
Pokud nyní jde o větší nákupy nebo luxusní zboží, musí být pečovatel zapojen do rozhodnutí a může nákup bez souhlasu zneplatnit. V takovém případě je však pečovatel ze zákona povinen učinit rozhodnutí v zájmu ošetřované osoby. Hlavním úkolem nadřízeného je chránit finanční zájmy pečované osoby.
To zahrnuje také péči o příjmy z prodeje nebo příjmu z pronájmu, jakož i výdaje, jako jsou nároky pronajímatele nebo banky. Pojem ubytování popisuje opatření, při kterém je člověk zbaven svobody, protože je kvůli nemoci narušen jeho úsudek a bez opatření by se zranil. Ve většině případů jsou duševně nemocné osoby umístěny na psychiatrickém oddělení nemocnice, ale je možné i ubytování v domě nebo bytě.
V tomto případě je prostor, ve kterém se může ubytovaná osoba pohybovat, přísně omezen a kontrolován z důvodu vlastní ochrany. Pokud již nebudou splněny zdravotní podmínky pro ubytování, bude pravděpodobně nutné ubytování předčasně ukončit. Každá osoba, která již „nemůže dát souhlas“ a je přijata na uzavřené oddělení proti své vůli, je umístěna do nuceného ubytování.
To je formálně před zákonem především značné porušení práv pacienta. Z tohoto důvodu může k takovému povinnému opatření vést pouze značné ohrožení pacienta nebo pacienta. S výjimkou nouze musí jakékoli vynucené umístění předem schválit soud.
V této souvislosti je nouzová situace definována jako např. Akutní sebevražda nebo akutně agresivní chování ostatních. V Německu se doba, po kterou může být osoba dočasně zadržena proti své vůli, dokud nebude nutné soudní jednání, pohybuje mezi 24–72 hodinami. Podobně jako v případě počátečního poskytování péče je nutné pro každé vynucené umístění získat lékařské potvrzení.
Pečovatel je v zásadě pro umístění nezbytný, protože jeho úkolem je včas podat žádost o umístění nebo o ukončení umístění. Pokud ještě není opatrovník, lze jmenovat dočasného opatrovníka. Pokud hrozí nebezpečí, může být také možné okamžité dočasné ubytování, které však musí být co nejdříve přezkoumáno místním soudem.
V Německu se doba, po kterou může být pacient zadržen proti své vůli bez soudního jednání, pohybuje mezi 24–72 hodinami. V zásadě lze všechny druhy vyšetření a terapií provádět pouze u osob, které k tomu poskytly souhlas. Předpokladem takového souhlasu zákonodárce stanoví, že pacient musí být schopen vidět rozsah lékařského ošetření nebo jeho odmítnutí.
Pečovatel také nemůže stanovit povinnou léčbu, pokud je ošetřovaný pacient schopen poskytnout souhlas z pohledu lékaře. Příklad: Pacient s chronickým onemocněním závislost na alkoholu je pečovatelem násilně převezen do psychiatrické péče kvůli akutním sebevražedným tendencím. Během 3týdenního pobytu na uzavřeném oddělení vykazuje pacient jasné známky rakovina.
Lékař oddělení nyní doporučuje různá diagnostická opatření. Pacient je odmítá. Jelikož je již v tomto okamžiku fyzicky detoxikován, a proto je z lékařského hlediska docela schopný dát svůj souhlas, má právo odmítnout tato vyšetření, i když si jeho pečovatel myslí jinak.
Komplikující výjimkou je případ, že již existuje diskuse o případu nebo „životní záležitosti“, protože k němu již v minulosti došlo. Příkladem toho může být intravenózní léčba v kontextu chronické stav jako schizofrenie, kde pacient přestane brát léky v akutním stadiu, například, nebo si zapne bezpečnostní pás v noci, protože pacient s demence několikrát spadl z postele kvůli fyzickému rozrušení a zranil se. Aby bylo možné objasnit, zda je pacient schopen udělit souhlas, či nikoli, měli by nepsychiatři v případě pochybností zajistit psychiatrické konzultace. U urgentní léčby je však situace jiná. Pokud je například pacient v bezvědomí a je odeslán k léčbě k lékaři, o opatřeních, která mají být přijata, rozhodne pouze lékař poskytující počáteční léčbu.
Všechny články v této sérii:
