Zákon o péči o dítě a právní pomoc

Definice poručenského práva

Mnoho lidí zná slovo „invalidita“, které má vždy něco hrozivého a negativního. Dokonce i pacienti, kteří jsou z jakéhokoli důvodu „pečováni“, se často bojí, že budou od nynějška neschopní, a nebudou již moci přijímat žádná vlastní rozhodnutí.

Kdy je někdo pod dozorem?

Všechny dospělé osoby, které potřebují pomoc kvůli a duševní nemoc nebo mentální, psychologické nebo fyzické postižení a kteří již nejsou schopni plnit své „životní záležitosti“, mají právo na pečovatele. Životní záležitosti jsou chápány jako velmi odlišné oblasti, jako je péče o vlastní zdraví, jednání s úřady, finanční záležitosti atd. Typickými duševními chorobami, u nichž může být nezbytná právní péče, jsou například závislost, demence, závažné poruchy osobnosti (např. hraniční poruchy) nebo psychózy. I v případě mentálního postižení není neobvyklé, že je nutná péče.

Co říká BGB?

Jmenovaný vedoucí může být jmenován podle §§ 1896 a násl. BGB, ustanovený opatrovník, může působit jako podpůrný pracovník pouze výkonem práva na zastupování pro blaho pečované osoby. To znamená, že nedojde ke ztrátě pracovní schopnosti a osoba, o kterou se pečuje, zůstává právně způsobilá.

To však již neplatí, když vstoupí v platnost § 1903 BGB. Tento odstavec se zabývá právní nezpůsobilostí dotčené osoby, pokud uzavírá transakce v její neprospěch. To se může stát například u bipolárních poruch během manické fáze.

V takovém případě, pokud je prokázána právní nezpůsobilost, obdrží poradce a Rezervace souhlasu, aby poradci mohli uzavírat dalekosáhlé smlouvy pouze se souhlasem poradce, aby se zabránilo nepříznivým závěrům smlouvy. Opatrovnický soud může opatrovníkovi vydat další příkaz k Rezervace souhlasu podle § 1903 BGB, pokud hrozí vážné nebezpečí pro osobu nebo majetek pečované osoby. To znamená, že opatrovník má schopnost omezit právní způsobilost ošetřované osoby, pokud soud shledá, že je právně nekompetentní z důvodu nemoci nebo zdravotního postižení a pokud byl majetek této osoby nakládán nehospodárně.

Jak je zahájena podpora?

Zařízení péče o děti bude zřízeno až poté, co soud pro péči o děti obdrží návrh na jeho zahájení. Teoreticky může zahájení péče zahájit kdokoli (příbuzní, ošetřující lékař, sociální pracovník, ale také sousedé). Za účelem zjištění, zda je instituce skutečně užitečná a nezbytná, se takový návrh vždy prozkoumá.

Takové vyšetření je vždy doprovázeno soudním pohovorem (tzv. Slyšením), při kterém má pacient možnost návrh vyjádřit. Pokud není schopen z důvodu nemoci věc komentovat, je mu přidělen registrátor. Jedná se o legálně vyškolenou osobu, která mluví za pacienta a jeho obavy.

Snaží se získat nejlepší možný přehled o situaci pacienta tím, že mluví s ním, jeho lékařem a pokud možno s příbuznými. Dále je třeba získat lékařský posudek od soudu, ve kterém je vysvětlena lékařská nutnost pro poskytnutí péče. Takový znalecký posudek může poskytnout pouze „lékař se zkušenostmi v psychiatrii“.

Během hodnocení má pacient právo na přítomnost osoby, které má důvěru. Pouze v případě, že soud získá ucelený obraz o tom, zda je nutná pomoc, a pokud ano, v jakých oblastech života, rozhodne sám příslušný soudce, zda je třeba zajistit péči. Soud poté jmenuje pečovatele.

V zásadě je také možné převzít úkoly péče jako příbuzný pacienta. Pokud to není možné nebo není žádoucí, jsou jmenováni profesionální pečovatelé na plný úvazek. Každá osoba, která je nakonec umístěna do péče, má právo odvolat se proti tomuto rozhodnutí.

Dohled je vždy nastaven „dočasně“. To znamená, že péče končí, když pominou důvody, které původně vedly k zahájení postupu. Na druhou stranu musí být přezkoumána potřeba udržovat péči v určitých časových obdobích (obvykle 6 měsíců u nemocí s dobrou prognózou).

Oficiálně je pečovatel právním zástupcem ošetřovaného pacienta. To však výslovně platí pouze v životních věcech uvedených soudem. Osoba, která je zjevně přetížena úředními postupy a úředními úkoly (např. Žádosti o lázně, dávky v nezaměstnanosti atd.)

by měl v této oblasti života pečovatele po svém boku, ale stále by měl plnou kontrolu nad svými aktivy. Pokud je tedy pacient v péči v bodě „zdraví pečovatel může také určit pobyt v nemocnici například proti vůli pacienta. Nemůže však například určovat nebo ovlivňovat finanční záležitosti pacienta.

Zákon v zásadě stanoví, že pečovatel musí s pacientem konzultovat všechna rozhodnutí. Pokud nyní pacient jedná „nebezpečně“ pro svůj život nebo majetek ve věcech, o které se stará (např. Péče o jeho vlastní zdraví nebo správu vlastního majetku) může pečovatel nařídit tzv. „podmínku souhlasu“. V tomto okamžiku nezávislost ošetřovaného pacienta končí. Jeho rozhodnutí jsou zrušena nebo zrušena.