Diagnóza
Diagnóza tvrdnutí svalů je stanovena čistě klinicky. To znamená, že žádná invazivní opatření jako např krev pro diagnostiku je nutný odběr nebo zobrazení. Mnohem důležitější je dobrá vyšetření ve kterém je sval nahmatán a je testována jeho funkce.
Klasicky je to při palpaci bolestivé a cítíte se zatvrdlé. Pokud je vytvrzení svalu obzvláště výrazné, lze vytvrzeným svalem pohybovat pouze jako „balíček“ během světla masáž a je často viditelný jako „vyboulení svalů“. Kromě toho zdravotní historie může poskytnout informace o příčině ztvrdnutí svalu.
To je nejlepší způsob, jak vyřešit tvrdnutí svalů v zádech
Pohyb je nezbytný pro ztvrdlé svaly. Pro postižené to znamená mobilizaci navzdory bolest a pohyb svalů v zádech. Často je tomu přesně naopak: spoušť zatvrdlých svalů v zádech je nedostatek pohybu.
Pokud je namáhána pouze jedna strana zadních svalů, jednotlivé svaly jsou přetížené a následně ztuhnou. Pokud postižení dbají na vyvážený trénink všech svých svalových skupin, mohou uvolnit jiné svalové skupiny, když jsou pod velkým tlakem. Kromě toho hnutí podporuje krev lze odstranit oběh ve svalech a metabolické produkty a důležité dodavatele energie a elektrolyty může být transportován do svalu.
V případě velmi bolestivého a vytrvalého vytvrzování svalů zahřejte v kombinaci se světlem masáž může být užitečné při léčbě většiny svalového vytvrzení. Tato opatření však nenahrazují aktivní pohyb svalů, protože nedosahují všech svalové vlákno a mají pouze akutní účinek na zmírnění příznaků. Jediným léčebným a preventivním opatřením je vyvážený trénink zádových svalů.
Nezáleží na tom, zda se to děje prostřednictvím volnočasových aktivit, závodního sportu nebo fyzioterapie. Proti otužování svalů lze použít různé domácí léky. Je to zcela v rukou dotyčné osoby, kterou považuje za účinnou.
Oblíbeným domácím prostředkem je aplikace takzvaných bramborových polštářů na ztvrdlý sval. K tomu se brambory vaří, ještě teplá se mačkají a pak se zabalí do suchého hadříku. Účelem toho je propagovat místní krev cirkulace a využívat dobrou kapacitu akumulace tepla brambor pro dlouhou aplikaci.
Alternativně lze samozřejmě na postiženou oblast umístit obilný polštář nebo láhev s horkou vodou. Zastaralým domácím prostředkem je potření pokožky jablečným octem nebo Weinbrandtem. Ačkoli vnější aplikace krátkodobě podporuje krevní oběh, kapaliny poškozují přirozený ochranný film pokožky, a tím podporují lokální intoleranční reakce a bakteriální infekce.
Namísto používání bylin nebo olejů by tedy měly postižené osoby spíše masáž oblast, pokud je jim přístupná. Lehký tlak a přitahování postižené oblasti může mnohem lépe uvolnit napětí ve svalových vláknech. Pokud nelze tvrdnutí svalů dosáhnout ručně, strečink cvičení mohou mít stejně dobrý účinek.
Princip strečink svalová vlákna lze přirovnat k masáži, protože obě metody svaly napínají mechanicky. Snížená svalová vlákna se musí během strečink proces a napětí je tak záměrně přerušeno. Aby se zabránilo návratu napětí, musí se však stav roztahování udržovat, dokud nebudou metabolickým produktům nahromaděným ve svalu odstraněny krevním oběhem.
Pokud je strečink prováděn správně, může velmi dobře uvolnit otužování svalů. Vyžaduje však pravidelné používání. V zásadě se doporučují všechny přípravky podporující krevní oběh.
Příkladem masti, která podporuje krevní oběh, je Finalgon mast. I když je to nepříjemné používat, protože to způsobuje silné hořící pocit a doprovodné zarudnutí na pokožce, účinně zvyšuje krevní oběh, a tím odstranění kyselých metabolických produktů ze svalu. Alternativně lze použít masti Voltaren, přičemž to pomáhá pouze proti bolest.
Je to zcela na chuť a zkušenosti postiženého, ať už upřednostňuje použití tepla nebo chladu na ztuhnutí svalů. Většina však dává přednost zahřívacím obkladům, protože přímo stimulují krevní oběh ve svalu a napětí se pak může pomalu uvolňovat. Studené působí proti vytvrzení svalů až ve druhém kroku. Nejprve znecitliví citlivé nervové zakončení v postižené svalové části, načež se postižená osoba může lépe pohybovat.
To zase způsobí natažení postiženého svalu a v důsledku toho se zlepší přívod krve do něj. Nahrávání svalů je určeno ke snížení napětí svalových vláken. Představte si, že páska dlahuje svalové svazky a snižuje tak zátěž svalových vláken.
Díky tomu je sval uvolněný a vlákna se mohou v klidu regenerovat. Nevýhodou páskování je však to, že účinek netrvá dlouho, protože kompenzační jiné svalové skupiny se při určitých pohybech napnou, což může zase vést k novému ztvrdnutí svalů. Elastický efekt navíc rychle klesá v závislosti na kvalitě pásky, a proto často není dostatečně účinný.
Fasciové terapie jsou určeny k uvolnění adhezí svalových obalů (= fascie) a tím ke zlepšení pohyblivosti jednotlivých svalových skupin. Za tímto účelem by pacienti měli rytmicky pohybovat postiženou částí těla tam a zpět po tzv role fascie aby se adheze mohly mechanicky uvolnit. Bohužel je to často bolestivé a není to tolerováno ani zdravými lidmi.
Pokud jsou svaly ztvrdlé, je léčba obzvláště nepříjemná. Pokud však již bylo ztvrdnutí svalu vyřešeno jinými opatřeními, je dobrou metodou zabránit dalšímu ztvrdnutí. Použití injekcí k uvolnění ztvrdlých svalů by mělo být vyhrazeno pro chronické svalové napětí.
Nejde však o tolik klasického svalového napětí, ale spíše spasticity s vysokou mírou utrpení ze strany dotčené osoby. Jedinou výjimkou z použití injekcí v akutních případech by měly být silně bolestivé křeče, které nelze ukončit jinými opatřeními, jako je podání magnézium jako šumivá tableta. V takových případech může dát lékař magnézium intravenózně nebo v odůvodněných jednotlivých případech i speciální léky, jako jsou antiepileptika.
