Diagnóza | Zánět kloubu

Diagnóza

Diagnóza zánětu kloubů začíná anamnézou, následovanou a vyšetření. Lékař se pokouší získat přesnější informace o typu příznaků, lokalizaci a závažnosti a výsledných omezeních kladením konkrétních otázek. Je také důležité, aby lékař věděl, jak dlouho stížnosti existují, kdy a v jakém kontextu se poprvé objevily a jak se od té doby vyvinuly.

Během vyšetření, zkoušející pohmatem na kloub a hledá otok, bolest od tlaku a přehřátí. Pečlivě také otestuje mobilitu. Poté, an rentgen se často používá k získání indikací možného poškození kloubu.

Speciální krev testy mohou potvrdit zánět kloubu. Důležitými hodnotami jsou zde takzvané parametry zánětu. Patří mezi ně bílá krev buňky (leukocyty), C-reaktivní protein (CRP) a rychlost sedimentace krve (BSG). V revmatu artritida, často se nacházejí tzv. revmatoidní faktory dna, zvýšené hladiny kyseliny močové v krev lze detekovat. Pokud tato vyšetření nejsou pro diagnózu dostatečná, pak kloub propíchnouttj. odstranění tekutiny nebo tkáňového materiálu z kloubu, nebo artroskopie může být nutné. V přibližně 20% případů nelze přes zvláštní metody detekovat žádný patogen.

Terapie

Zánět kloubu může mít mnoho různých příčin. Terapie proto závisí na příčině zánětu. Obecně platí, že zmírnění příznaků akutní artritida již lze dosáhnout imobilizací, zvednutím a ochlazením postiženého kloubu.

Kromě toho se používají různá léková, fyzikální a chirurgická opatření. Léky proti bolesti a protizánětlivé léky často tvoří základ farmakoterapie. Patří mezi ně například glukokortikoidy (kortizon) a takzvané nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID).

Pokud je zánět kloubu způsoben bakteriální kolonizací, antibiotika Jsou používány. V revmatu artritida, používají se speciální revmatická léčiva, tzv. základní terapeutika nebo DMARD (= Disease Modifying Antirheumatic Drugs). Tyto zahrnují Methotrexatcytostatický lék, Rituximab, monoklonální protilátka, a Ciclospoprin A, imunosupresivní lék.

Pokud jde o fyzikální terapii, existuje několik možností. Spoj lze uvolnit kloubem propíchnout. Během tohoto postupu se z kloubu odstraní přebytečná tekutina, čímž se zmírní pocit napětí, omezení pohybu a bolest.

Stížnosti lze také zlepšit pomocí studené terapie, pohybových cvičení a fyzioterapie. Pokud bakteriální zánět kloubů přetrvává déle než šest až devět měsíců navzdory terapii, lze zvážit chirurgickou opravu kloubu. Před rozhodnutím o chirurgickém opatření by však měl být získán druhý názor odborníka. V průběhu operace se poté provádí minimálně invazivní nebo otevřená procedura k vyčištění kloubu, abych tak řekl, a bakterie jsou pokud možno vyloučeny.