Diagnóza | Zánět vedlejších nosních dutin

Diagnóza

Diagnózu stanoví vyšetření a odběr stěr z nosních sekretů a rhinoskopie (rhinoskopie). Pokud během léčby dojde ke komplikacím sinusitida nebo pokud je průběh onemocnění chronický nebo dokonce pokud je plánován chirurgický zákrok, lze provést MRI vyšetření dutin další informace o zánětu. MRI však není nutné, pokud je průběh onemocnění bez komplikací!

Terapie

Akutní sinusitida je léčen nosními kapkami nebo spreji obsahujícími dekongestant obsahující xylometazolin (Otrivin®) nebo oxymetazolin (Nasivin®). Usnadňují odtok sekrecí z malých otvorů paranazální dutiny. Po jednom týdnu by však nosní kapky / spreje měly být vysazeny, protože jinak si naše nosní sliznice zvykne na nepřetržitou aplikaci a bez ní už nebude bobtnat (privinismus). nos a lékaři v krku (lékaři ORL) také nabízejí možnost přímého odsávání hnisavého zánětlivého sekretu.

Vložka s dekongestivním léčivem do nosní cesty („vysoká vložka“) by měla také umožnit odtok hlenu. Pacient by měl pravidelně inhalovat doma. Inhalace s heřmánek pára (Kamillosan®) nebo sůl (Emser-Salz®) mají protizánětlivý a příjemný účinek.

Po nanesení dekongestantních nosních kapek / sprejů může nosní výplach solným roztokem (roztok Emser-Salz®) vyčistit nos vypláchnutím viskózních sekretů. Solný roztok má také dezinfekční a dekongesční účinek. Kromě toho může být pacientovi po dekongesčních opatřeních nabídnuto ambulantní záření krátkými vlnami, mikrovlnami nebo červeným světlem.

To má stimulovat krev oběh a hojení zánětu. Hnisavý paranasal zánět dutin musí být také léčen antibiotikem. Pokud paranasal zánět dutin stále se nezhojil ani po dvou týdnech, může ORL specialista doporučit menší zákrok.

Během tohoto postupu bude propíchnout zánět vedlejších nosních dutin a opláchněte jej roztokem obsahujícím antibiotika. Sinupret ®forte a Kapky Sinupret® se používají jako rostlinné léky. The léčba zánětu vedlejších nosních dutin by měl mít tři cíle.

Na jedné straně se toho lze pokusit pomocí řady alternativních léků, které jsou známé hlavně z naturopatie. Lze však také použít řadu běžných lékařských přípravků. Aby se snížilo otoky nosní slizniceve většině případů se používají léky ze skupiny léčivých látek alfa 1 adrenoreceptorové agonisty.

Alfa adrenoreceptory jsou umístěny na plavidla sliznic a způsobit krev plavidla v oblasti sliznic se smrští, když se na receptor dostane látka posla. Látka xylometazolin a jeho deriváty jsou schopny dokovat přesně tyto receptory na sliznicích a dosáhnout tohoto odpovídajícího účinku. Z tohoto důvodu se používají nosní spreje obsahující tuto látku sinusitida.

Již při prvním kontaktu látky se sliznicí se otok začíná znatelně zmenšovat. Podávání dekongestantních nosních kapek má také některé nevýhody. Hlavní nevýhodou je relativně krátká doba působení, která vyžaduje časté opakování s pouhými 3-6 hodinami.

S cílem přivést lék na správné místo působení v nos, je nutné po aplikaci kapky nebo nastříkanou látku vtáhnout nosem. V důsledku tohoto manévru nevyhnutelně dojde k zaseknutí hlenu, který se nevyhnutelně dostane do vyšších oblastí nosu. Pokud se tento manévr opakuje často, může se nosní sekrece v nose „zaseknout“, což může vést ke komplikacím ulcerace paranazální dutiny.

Další nevýhodou jsou vedlejší účinky přípravků obsahujících xylometazolin. Zejména při dlouhodobém užívání může být snížena účinnost přípravku. Fenomén známý jako „páchnoucí nos“Může také nastat.

V tomto případě po delším používání nosních kapek nos kape stále více a více, a to trvale nebo přerušovaně. Odtok je obvykle kapalné až viskózní konzistence a vyznačuje se svým nepříjemným zápachem. Pokud k tomu dojde, je třeba léčbu okamžitě vysadit a před pokračováním v léčbě je třeba užívat delší pauzu.

Kromě xylometazolinových přípravků se používají léky, které jsou hlavně kvůli svým slaným složkám určeny ke snížení otoku nosní sliznice. I zde se solné látky podávají do nosu ve formě nosních sprejů. Účinek není tak rychlý jako u chemických produktů, ale trvá podobně dlouho a nenese nebezpečí zmíněných vedlejších účinků.

Kromě toho není popsán časový limit pro použití drogy. Sůl může být také podána do nosu ve formě inhalátoru. Takto dosažená nebulizace kapiček umožňuje, že slanou látku lze často vdechovat hlouběji a může tak částečně proniknout hluboko do paranazální dutiny a projevit se.

• Cílem léčby bylo zabránit dalšímu rozvoji zánětu a jeho zastavení.
• Sliznice, které jsou v případě zánětu vedlejších nosních dutin zánětlivě zesílené, by měly stále méně ustupovat.
• Odpovídající doprovodné příznaky by se měly snížit.

Pokud se sinusitida po několika dnech nehojí, je třeba předpokládat chronický průběh, což vyžaduje trochu odlišnou léčbu. V chronických případech zánětu vedlejších nosních dutin se od zavedené dekongestivní léčby upustí a místo toho se léčí příčina chronické formy onemocnění. Důvodem je často alergická reakce.

Zejména těžko odstranitelný domácí prach je často považován za příčinu chronické sinusitidy. Nosní spreje obsahující léčivo ze skupiny antihistaminika lze k tomuto účelu použít (zejména k místní léčbě) nebo antihistaminikum lze podávat ve formě tablet. Hlavní nevýhodou léčby jsou vedlejší účinky, které jsou způsobeny zejména zvyšující se únavou při dlouhodobém užívání léku.

V případě chronického zánětu vedlejších nosních dutin je možné se pokusit nejprve léčit skutečnou zánětlivou reakci. I když skutečná příčina chronické zánětlivé reakce zůstává zpočátku bez povšimnutí, lze učinit pokus snížit zánětlivou reakci těla pomocí léků obsahujících kortizon. Pro tento účel jsou k dispozici také nosní spreje.

V závažných a chronických případech systémová léčba s kortizon tablety lze provádět. Zde je však třeba vzít v úvahu také četné vedlejší účinky. Dlouhodobé užívání může vést ke ztenčení pokožky, zvýšené krev cukr, osteoporóza a nedostatečnost kůry nadledvin.

To je však možné pouze při dlouhodobém užívání vysokých dávek kortizon. Zpravidla také chronická sinusitida není dlouhodobě léčena a tablety kortizonu nejsou podávány ve vysokých dávkách. Kromě sprejů větrání-mohou být také podány akcelerující léky.

Jedná se většinou o rostlinný základ a jako materiál obsahují mentol, mátu atd. V případě přetrvávající sinusitidy, která přetrvává navzdory výše zmíněné medikamentózní léčbě, je třeba zvážit léčbu antibiotiky. Rozhodnutí, zda použít jeden, je obvykle usnadněno výskytem závažného a především vysokého doprovodu horečka za těchto okolností by měly být v každém případě zahájeny.

Většina antibiotika, jako je cefuroxim nebo amoxicillin, jsou zde použity. Zejména v případech bakteriální akutní sinusitidy způsobené pneumokoky, Haemophilus influenzae, Moraxella catarrhalis, S. aureus, streptokoky nebo takzvaní anaerobi, antibiotika mají se podávat cefuroxim-axetil, cefpodoxim proxetil, aminopeniciliny nebo levofloxacin. Případně léčba tzv makrolidyLze podávat klarithromycin a azithromycin.

Léčba by měla být prováděna důsledně po dobu 14 dnů. Stejně jako u každého delšího příjmu, klasické vedlejší účinky, jako je průjem může nastat. V zásadě také existuje riziko bakterie rozvoj rezistence, pokud jsou antibiotika používána často a nevhodně.

Podle nedávné studie z USA nemá antibiotická léčba téměř žádné výhody oproti čistě symptomatické léčbě. V této studii byla jedna skupina pacientů trpících sinusitidou léčena symptomatickou čistě dekongestivní terapií, zatímco druhá skupina pacientů trpících sinusitidou byla léčena antibiotiky. Výsledky ukázaly, že pacienti v obou skupinách se zotavili přibližně ve stejnou dobu a že skupina s antibiotiky neměla žádnou časovou výhodu oproti skupině zaměřené na příznaky.

Uvidíme, zda tato studie povede ke změně koncepce léčby. Antibiotická léčba by měla být v zásadě zahájena (v současné době stále) v případech závažného a velmi dlouhého průběhu onemocnění. To by mělo zajistit, že pokud se období nemoci nezkrátí, je možné minimalizovat alespoň míru komplikací.

Je to proto, že šíření patogenů při sinusitidě je pravděpodobně méně pravděpodobné při léčbě antibiotiky. Ve většině případů se paranazální sinusitida uzdraví během několika týdnů adekvátní, konzervativní (tj. Medikamentózní terapií). U některých pacientů však dochází k častým relapsům nebo závažným dlouhodobým průběhům.

To platí zejména v případě, jak je popsáno výše, anatomické podmínky nebo nazální polypy bránit toku sekrecí z paranazálních dutin a tím podporovat klinický obraz. V těchto případech může chirurgický zákrok pomoci výrazně zlepšit opakující se příznaky. Nosní polypy jsou benigní výrůstky nosní slizniceU takzvané polypózy nosní se tyto výrůstky vyskytují častěji a brání nejen nazálnímu dýchání ale také samočisticí mechanismus nosu.

Polypektomie, tj. Odstranění polypy, může také pomoci zmírnit dutiny. To platí také pro narovnání křivého nosní přepážky. Ačkoliv nosní přepážky není u žádné osoby absolutně přímá, hrubé odchylky mohou vést k posunu toku sekrecí z paranazálních dutin, a tím podpořit chronickou sinusitidu. Ve zvláště závažných případech sinusitidy mohou být kromě sliznice ovlivněny i kostní stěny dutin. Tento stav může vést k rozpuštění kostní látky a často vyžaduje chirurgickou opravu místa zánětu.