Z dlouhodobého hlediska paměť je součástí naší paměti. Je odpovědný za dlouhodobé ukládání informací. To zahrnuje schopnost načíst tyto informace.
Je distribuován do různých oblastí v našem mozek a lze jej zhruba rozdělit do dvou forem. Ty závisí na typu uložených informací. Tzv. Deklarativní paměť odpovídá za ukládání faktů, jako jsou recepty. Procesní paměťna druhé straně ukládá nevědomé procesy, jako je schopnost jezdit na kole. Dlouhodobá paměť je velmi složitá a mnoho procesů ještě není plně pochopeno.
Jak funguje dlouhodobá paměť?
Fungování dlouhodobé paměti někdy zahrnuje velmi složité procesy, které dnes ještě nejsou plně pochopeny. Každý den je každý člověk obklopen miliony dojmů a informací. Velká část těchto informací se neukládá, ale okamžitě se znovu vytřídí.
V opačném případě mozek by bylo zaplaveno mnoha nedůležitými věcmi, abych tak řekl. Pouze část se odpovídajícím způsobem dostane do paměti. Jedná se zpočátku o krátkodobou paměť a po dalším vyřešení tzv. Pracovní paměti.
Ten může ukládat informace po dobu několika minut až měsíců, v závislosti na jejich důležitosti. Pokud se určité informace, jako je slovní zásoba nebo text písně, pravidelně opakují nebo dokonce procvičují, lze je přenést do dlouhodobé paměti. To funguje obzvláště dobře, když jsou informace spojeny s intenzivními pocity, což se často stává například u textů písní.
Nyní lze texty ukládat po celá léta, a to i po celý život, v závislosti na jejich důležitosti a použití. Tento proces je způsob studium. Abychom pochopili, co se děje v mozek, je třeba zmínit, že v našem mozku existuje mnoho nervových buněk, které jsou navzájem propojeny.
Čím více spojení mezi nimi existuje, tím více informací lze přenášet a ukládat. Proto, když se informace naučí a uloží do dlouhodobé paměti, vytvoří se nová spojení mezi nervovými buňkami, nazývaná také neurony. Není známo žádné omezení množství informací, které lze uložit do naší dlouhodobé paměti.
Pokud si tedy člověk něco nepamatuje, není to proto, že by informace již neexistovala, ale spíše proto, že byly uloženy nesprávně a již je nelze najít. Dlouhodobou paměť lze rozdělit do dvou forem. Tzv. Deklarativní paměť uchovává různé informace, například recepty, odborné nebo biografické znalosti.
Tyto informace se zaznamenávají prostřednictvím mezistanice, hippocampus (struktura mozku) a přenáší se během noci při spánku. Takzvaná procedurální paměť je naopak odpovědná za ukládání v bezvědomí, tj. Automaticky běhzpracovává. Umožňuje nám například jezdit na kole, aniž bychom museli přemýšlet o tom, jak to funguje. Tady není žádná zastávka; nácvik jízdy na kole je takříkajíc sám ukládáním těchto informací.
