Více než polovina všech hnisavých dětství zápal mozkových blan byla způsobena nemocí. Před rokem 1990 bylo jedno z 500 dětí nakaženo patogenem. Poté očkování proti Haemophilus influenzae typ b (Hib) byl představen s velkým úspěchem: počty infekcí klesly každý rok na přibližně 100. Podle informací z Robert Koch Institute, Hib infekce epiglotitida or zápal mozkových blan jsou nyní registrovány pouze u přibližně 50 lidí ročně.
Na druhou stranu tohoto úspěchu je, že mnoho lidí věří, že očkování již není považováno za naprosto nezbytné. Očkování je přesto dobře snášeno všemi dětmi, na místě očkování jsou jen občasné reakce, jako je dočasné zarudnutí, otok a bolest nebo krátké otoky lymfy uzly. Spíše vzácné jsou chřipka-jako příznaky nebo kožní vyrážka.
Jak a kdy se očkuje?
Stálý výbor pro očkování (STIKO) v Institutu Roberta Kocha doporučuje očkování proti Hib všem kojencům po skončení druhého měsíce života podle očkovacího kalendáře pro děti a dospívající. Pro základní imunizaci se podávají dvě dávky vakcíny s odstupem nejméně osmi týdnů od ukončeného druhého měsíce života (ve věku čtyř měsíců). Třetí očkování se provádí s odstupem nejméně šesti měsíců od předchozího druhého očkování, tj. Mezi ukončeným 11. a 14. měsícem života. V závislosti na očkovacím schématu může být další očkování provedeno ve věku tří měsíců.
Pro základní imunizaci lze očkování proti Hib provádět například šestistrannou kombinovanou vakcínou současně proti tetanus, poliomyelitida, černý kašel, záškrt a zánět jater B. Přeočkovací vakcíny proti bakterii Hib se neposkytují, jakmile je základní imunizace dokončena.
Od věku pěti let se očkování proti Hib provádí pouze ve výjimečných případech. Očkování je mrtvá vakcína, která obsahuje pouze charakteristické povrchové struktury (antigeny) bakterie. Díky tomu je očkování dobře snášeno. Vakcína se vstřikuje do svalu, buď do boku hýždí, do horní části paže nebo stehno sval. Pokud je dítě nemocné, očkování by se nemělo provádět, ale pediatr před očkováním pečlivě vyšetří mladého pacienta.
Co se stane během očkování?
Po očkování se člověk stane imunním, aniž by musel projít plnou silou konkrétní nemoci. Systém lidské obrany přijímá celé patogeny nebo části patogenů prostřednictvím vakcíny. Tělo reaguje svými obrannými mechanismy formováním protilátky. Očkování oslabenými patogeny může příležitostně způsobit slabý klinický obraz příslušného onemocnění. Vakcíny může obsahovat buď oslabené, reprodukovatelné bakterie or viry (žít vakcíny jako spalničky, Plané neštovice, břišní tyfus orálně) nebo inaktivované patogeny (inaktivované vakcíny jako tetanus, záškrt or zánět jater B).
Inaktivované vakcíny obsahují buď celý, inaktivovaný mikroorganismus, nebo pouze jeho části, které mohou vyvolat ochrannou imunitní odpověď. Cílem očkování je umožnit tělu mnohem rychlejší reakci nebo mít již k dispozici obranné prostředky v případě následné „skutečné“ infekce patogenem.
