Lidský názor je orgánem vyjádření mysli, s nímž jsou zpracovávány osobní i tradiční zkušenosti a vyjádřeny v interakci s vlastními tendencemi a hodnotovými úsudky. Názory mohou být závažným nástrojem v každodenním společenském životě, ale mohou také vést k obrovskému nepohodlí.
Co je to názor?
Názor člověka vrcholí hodnotami, ideály, sociálním a přirozeným vnímáním a osobními touhami. Názor člověka je místem, kde kulminují hodnoty, ideály, sociální a přirozené vnímání a osobní touhy. Je tvořen z objektivní složky, která je na člověka aplikována zvenčí, a ze subjektivní složky, která vychází z osobních aspirací člověka. Pohled člověka na svět tak na jedné straně formují jeho genetické predispozice. Na druhou stranu to záleží na otisku prostředí, ve kterém vyrůstá, vzdělává se a duchovně se vyvíjí. Ve většině případů pouze zlomek názoru vychází z nezávislého způsobu myšlení o osobním poznání. Je tomu tak proto, že v lidské komunikaci mají proudy názorů značný vliv na řízení sociálních norem, hodnot a chování. Názory lze utvářet a modelovat. Nejsou pevnou krystalickou entitou. Pojem názor se nicméně vztahuje především na skutečný stav věcí, založený na zkušenostech a precedentu, který se prozatím jeví jako nezvratný.
Funkce a úkol
První výhodou, která člověku vyvstává z jeho schopnosti mít názor, je lepší orientace. Moudrá osoba se může lépe orientovat ve zmateném světě. Při rozhodování navíc pomáhá osobní názor. Člověk mozek je schopen nastavit různé alternativní scénáře pro důležité selektivní procesy a vymyslet důsledky. Osoba s jasnými hodnotami a přesvědčením je schopna činit záludná rozhodnutí mnohem rychleji a bez váhání. Názor tak ovlivňuje nejen vnitřní orientaci člověka, ale také jeho chování, zvyky a vnější vzhled. Pro lidi bez názoru může nevyhnutelné nutkání rozhodovat se představovat skutečné dilema. Nedostatek názoru může na jedné straně skončit mentálním zmatkem. Lidé bez názorů obvykle těžko hledají svou identitu a sociální orientaci. Na druhou stranu je v některých situacích vhodné upustit od přísného názoru. V mezilidské sféře mají názory sjednocující a formující identitu. Lidé se stejným názorem si navzájem rozumějí bez větší námahy a vytvářejí tak plodnou základnu důvěry. Tato důvěra otevírá příležitost pro silnou soudržnost a vysoký smysl pro solidaritu. Prostřednictvím názoru jako sjednocujícího orgánu se mohou podobně smýšlející lidé spojit a zahájit sociální procesy. V dnešní rozšířené demokracii je politické mínění důležitým přínosem. Politické názory zastupují velké stranické orgány. Světonázory těchto větších orgánů mohou ovlivnit politiku země a ovlivnit život celého národa. V mnoha částech světa dnes převládá svoboda projevu. To umožňuje lidstvu bezprecedentní mezinárodní a mezikulturní komunikaci. Svoboda projevu umožňuje lidem svobodně rozvíjet svou intelektuální konstituci a podněcuje debaty. Mohou mít mimořádně plodný a stimulující účinek na individuální a sociální soužití a nastavit nové podněty.
Nemoci a nemoci
Všestrannost a obecná názorová neomezenost má však také své nevýhody. Jednotlivci s extrémně jednostranným názorem často propadají radikálním názorům. Ty jsou pak často ceněny více než harmonická výměna názorů. Radikální názory nezřídka vedou k psychickému a také fyzickému násilí. Při tomto radikálním utváření názoru se hovoří také o ideologii, světovém pohledu, který ovlivňuje a řídí lidi po celou dobu jeho existence. Kromě toho existuje mnoho lidí, kteří mají problém s nalezením názoru. Jsou buď snadněji ovlivnitelné a dobrovolně se poddávají nebezpečným tendencím, jako jsou radikální ideologie. Naproti tomu nutkání názoru v dnešní společnosti může také způsobit fyzické problémy. V některých situacích existuje stejný počet pozitivních a negativních aspektů pro dva protichůdné názory. Proto je těžké se rozhodnout podle racionálních standardů. Lidé bez předpojatého nebo rychle připraveného názoru zažívají takové výjimečné stavy jako obrovské stres situacích. Cítí se utlačovaní, zúžení a nevědí, co mají dělat. Ve zvláštních případech stres faktor v takové dichotomii může dokonce způsobit mimořádné jevy. Například lidé, kteří čelí nevyhnutelným rozhodnutím velkého významu, se uchýlí k fyzické paralýze. Psychosomatická paralýza není běžná, ale ve složité situaci to může dobře vést dokončit nehybnost a dysfunkci jednotlivých částí těla. Naproti tomu někteří lidé, kteří často dělají důležitá rozhodnutí na základě svých názorů, vykazují příznaky vyhoření přesčas. Odpovědnost za důležité názorové oblasti může odvést psychiku, aniž by si toho během procesu všimli. V vyhoření, mysl i tělo ochabují od přetížení. Člověk se cítí slabý, oslabený a zranitelný deprese a nespokojenost. Syndrom vyhoření inhibuje jak produktivitu, tak chuť postiženého do života.
